Jak se zachovat při smrti blízké osoby: Je velmi důležité nikoho neodsuzovat, vysvětlila psycholožka

Ilustrační snímek
Ilustrační snímek
Foto: Pixabay.com
Klára Zaňková | Redaktorka
[email protected]
Publikováno: 24. 11. 2020

Smrt patří mezi témata, o kterých se těžko mluví. Ale v současné době koronavirové epidemie, která na podzim zasáhla Česko v druhé vlně, se stala bohužel smutnou a mnohem častější součástí každodenního života. Jak by se měl člověk zachovat, když čelí smrti blízké osoby a jak zvládnout její odchod, popsala pro ŽivotvČesku.cz přední psycholožka.

Lidé se rodí a umírají. To je daný koloběh života, který lze pouze respektovat a přijmout. Ale každý by měl mít šanci prožít dlouhé roky až do stáří, i když to takto bohužel nefunguje. "Smrt a umírání nejsou příjemné pro nikoho – umírajícího, rodinu ani zdravotníky. Ba naopak, je to velmi bolestivý a zdrcující proces, kterému se spíše přirozeně každý snaží vyhnout. Pokud se týká někoho blízkého, koho milujeme, chceme s ním být do konce jeho dnů. A to je asi to, co pro dotyčného můžeme udělat. Doprovodit ho až do konce, přičemž není jednoznačný návod na to, jak to udělat – povídat si, pokud to stav umožňuje, společně plakat, držet se za ruku a být jednoduše spolu," popsala Lenka Krámská, přední klinická psycholožka z pražské nemocnice Na Homolce, pro ŽivotvČesku.cz.

"Naštěstí, dnešní společnost díky své jisté otevřenosti a solidárnosti poskytuje péči a pomoc i lidem, kde je kapacita pečujících omezená či kde vztahy nebyly plně funkční a otevírá se prostor pro pomoc ze strany zdravotníků. V současné době funguje nejen v naší nemocnici Na Homolce, ale i v řadě dalších nemocnic paliativní tým. V pomoci a podpoře nevyléčitelně nemocných a jejich rodin u nás existuje hospicová péče (včetně mobilních hospiců), do níž se zapojují odborníci různých profesí, včetně psychologů a duchovních, " popsala klinická psycholožka pro ŽivotvČesku.cz.

Při ztrátě někoho blízkého by člověk měl odpustit a také se nestydět za to, že je pro něj odchod milované osoby mnohdy zásadním psychickým zlomem, kdy je na místě zásah a pomoc odborníka, za což se není důvod jakkoli stydět. "Z klinické zkušenosti s nevyléčitelně nemocnými lidmi a jejich rodinami si dovolím říci, že je velmi důležité nikoho neodsuzovat, a naopak přijmout jisté limity, které i v rámci rodin existují a nestydět se požádat o odbornou pomoc. Jistě to ušetří řadu trápení," řekla Lenka Krámská pro ŽivotvČesku.cz.

Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.