Překvapilo mě spojení Chodounského a Černého s útěkem Jiřího Kajínka, říká herec ze seriálu Devadesátky Viktor Zavadil

Viktor Zavadil v roli Petra Choudounského
Viktor Zavadil v roli Petra Choudounského
Foto: Se svolením ČT
Rudolf Šindelář | Redaktor
[email protected]
Publikováno: 31. 1. 2022

Své role se charismatický herec Viktor Zavadil v minisérii Devadesátky zhostil velmi přesvědčivě. Zahrál před kamerou Petra Chodounského, který byl jedním z pachatelů orlických vražd a soud ho poslal na 14 let za mříže. Redakce ŽivotvČesku.cz získala s talentovaným hercem rozhovor, v němž promluvil nejen o své roli, ale popsal i vzpomínky na někdejší bouřlivou dobu 90. let.

Pane Zavadile, seriál začíná v době, kdy jste byl čerstvě na světě. Jak moc jste šel do hloubky při studiu této doby? S čím máte devadesátá léta spojená?

(Usměje se) Víte, já jsem naštěstí ty »devadesátky« ještě stihnul takzvaně z vlaku, takže něco málo z té doby mi v hlavě zůstalo.

To jsme na tom podobně. Co konkrétně?

(Zamyslí se) Abych pravdu řekl, tak hlavně šusťákovky, gumáky, i když to jsou asi obecně atributy dětství spíš než konkrétní doby. Povodně v roce 1997 na Moravě, plastový ubrusy a úchytky na stole...

Takové ty kovové, co šly skvěle ohýbat?

Přesně tak. A také všudypřítomný cigaretový kouř. Ale na to, abych poznal, jestli se devadesátky v něčem promítly do chování lidí, jsem byl opravdu ještě myšlenkově jinde. Pravděpodobně u opravdického robota (bez obrazovky na břiše bohužel), kterého jsem dostal k Vánocům.

Rozumím. Postavu Petra Chodounského jste zahrál skvěle, jak jste k ní přistupoval?

Z toho, co si z devadesátek pamatuju, jsem při přípravě na Chodounského opravdu vycházet nemohl. Naštěstí to ani nebylo potřeba. Chodounského v Devadesátkách vidíme v okamžiku, kdy nezvládne strach z toho, do čeho všeho se zapletl a jestli se to proti němu neobrátí, a rozhodne se napráskat své kolegy z orlického gangu. A strach jako takový máme dnes úplně stejný, podobně jako v těch devadesátkách nebo sedmnáctém století. Možná se bojíme jiných věcí, ale ta emoce je neměnná. Co jsem ale chtěl, abych věděl, o čem mluvím, když vypovídám, tak zjistit si detaily o případu orlických vrahů, které jsem znal vlastně jen z filmu Sametoví vrazi a letmo si pamatoval kauzu z médií.

Co Vás na tom nejvíce překvapilo?

Asi spojení Chodounského a Černého s útěkem Jiřího Kajínka.

Sám jste divákem Případů 1. oddělení? Jak se Vám vlastně líbí Devadesátky?

Nemáme televizní přípojku, tedy boom okolo Případů 1. oddělení mě minul. Když jsem potom dostal nabídku hrát Chodounského, tak jsem si některé díly zpětně pustil.

A když byste zhodnotil Devadesátky?

Devadesátky se mi zatím líbí moc. Mám jako divák rád, když se jedná o uzavřené série o méně dílech, mám tendenci ty věci zhlédnout naráz, a to pak žere strašně čas. Často diskutovaná kamera mi připomíná nejrůznější komisaře Schimanski a další detektivky, které se vysílaly právě v devadesátkách, a přijde mi to jako skvělý odkaz na tu dobu. A vůbec myslím, že se podařilo nějak zázračně a kouzelně tu atmosféru devadesátek vytvořit a zachytit.

Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.