Tisíce křemenáčů a plné koše hřibů. Fotbalista Dominik Mašek promluvil o houbařské vášni

Na podzim se daří křemenáčům. Na snímku houbař Dominik Mašek s kamarádem.
Na podzim se daří křemenáčům. Na snímku houbař Dominik Mašek s kamarádem.
Foto: Se svolením Dominika Maška
Josef Šťastna | Redaktor
[email protected]
Publikováno: 2. 8. 2021

Mnoho profesionálních fotbalistů sbírá hodinky, modelky nebo rychlá auta. Někteří hráči ale mají trochu neobvyklé koníčky. Útočník Mladé Boleslavi Dominik Mašek (26) je nejšťastnější v lese, kde sbírá a fotí houby. Koníček, ke kterému ho přivedli táta s dědou, dnes přerůstá v profesionálně dělaný instagramový účet, který sledují tisíce lidí. "Letos jsem našel poprvé hřiba rudonachového, je to sice jedovatá houba, ale hodně jsem po něm toužil a konečně se to povedlo," řekl fotbalista pro ŽivotvČesku.cz.

Dominiku, podle vašich fotek, které dáváte na instagramový profil, to vypadá, že na houby letos opravdu »chodíte s kosou«. Patří letošní rok díky teplu a dostatku vody k těm rekordním?

Už od jara to jede velmi slibně, našel jsem letos hodně kačenek českých i smržů, začátek roku byl opravdu skvělý. Hřibovitá sezóna sice začala s měsíčním zpožděním, ale zato roste nyní hodně druhů a objevují se i vzácnější houby. Ze hřibovité sezóny máme za sebou tak měsíc, doufám, že to bude dál pokračovat v tomto tempu až do podzimu.

Předpokládám, že i u vás v rodině se houbaření dědí z generace na generaci, jako je to v Česku běžné, je to tak?

Je to tak, k houbám mě přivedli táta a děda, se kterými jsem do lesa chodil už jako hodně malý kluk. Jsem rodák z Příbrami, hlavně jsme jezdili do Brd, které mám prochozené ze všech stran, rád chodím k Lázu a do okolí Rožmitálu pod Třemšínem. Houbám v brdských lesích určitě pomohlo, že tam roky byl vojenský prostor, takže se mohly vlastně nerušeně rozmnožovat. Když je dost deště a teplo, tak Brdy podle mě patří mezi nejlepší lokality v Česku.

Jaký je váš nejcennější nález a který vzácný druh vám zatím ve sbírce chybí?

Letos jsem poprvé našel hřiba rudonachového, je to sice jedovatá houba, ale hodně jsem toužil po nálezu a konečně se to povedlo. Radost mi udělaly i hřiby bronzové, kterých je letos poměrně hodně. Houby, které mě vždycky potěší, jsou smrže a ryzce syrovinky. Ve sbírce mi zatím chybí hřib královský, ten se mi bohužel dosud nepoštěstil a pátrám po něm. Jako malý jsem našel i hřiba satana, ale to už si moc nevybavuji, takže i tento nález bych si rád zopakoval.

Vím o vás, že drtivou většinu úlovků rozdáváte lidem, kteří se do lesa nedostanou tak často jako vy. Jíte vůbec houby? Doporučíte nějaký recept?

Miluji jarní houby - to znamená kačenky české a smrže, to jsou v kuchyni opravdu delikatesy, které těžko srovnáte chuťově s jinou houbou. Z těch běžnějších hub je skvělý ryzec borový, holubinky a hodně mi chutná muchomůrka růžovka. Hřibovité houby jsou krásné, ale za nejchutnější je určitě nepovažuji. Letos jsem po delší době našel ryzce syrovinky, ty jsem si opravdu užil jen tak na másle s kmínem, pepřem a se solí, to je opravdu chuťová pecka. U hub mnohdy platí, že nejlepší je jednoduchá příprava s minimem dalších ingrediencí. Lidé se mě často ptají na konkrétní druhy, jak to vlastně chutná, ale to se špatně specifikuje, houby se nedají srovnat s žádnou jinou potravinou a prostě se musí ochutnat. Každá houba je jiná, je to podobné jako se zeleninou - okurka a rajče také nemají stejnou chuť.

Jak je to s houbaři mezi profesionálními fotbalisty? Chodí na houby i nějaké zahraniční hvězdy?

Jak to je ve světě, to netuším, ale v Čechách je houbaření tak populární, že hodně kluků z fotbalu na houby zajde. Pro mě je to super koníček, ale mnohem více se samozřejmě soustředím na svou profesi. Když se to podaří skloubit s tréninkem, tak do lesa rád vyrazím, taková procházka za houbami může být i součástí regenerace.

Naučil jste se při houbaření něčemu, co využijete i při fotbalovém zápase?

Houby mě naučily klidu. Člověk se prochází po lese, poslouchá zvuky přírody a pak si to uvolnění může přenést i na hřiště. Když pak jde zápas do tuhého, objevují se emoce a je to o nervy, tak si vzpomenu na ty chvíle v lese a snažím se být klidnější. Když se blíží zápas a nastavuji si hlavu na výkon, tak si třeba prohlížím fotky hub, to mě uklidňuje. Po zápase pak jdu do lesa, mám to jako regeneraci a ještě si pročistím hlavu.

Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.