Životní partnerka Věry Mikulcové promluvila o lásce a dřině. Dítě jsme si pořídily před 20 lety, přiznala Jana

Věra Mikulcová a její partnerka Jana Paulátová
Věra Mikulcová a její partnerka Jana Paulátová
Foto: Se svolením Věry Mikulcové
Josef Šťastna | Redaktor
[email protected]
Publikováno: 27. 7. 2021

Nejlepší česká kulturistka Věra Mikulcová (39) má velkou oporu v životní partnerce Janě Paulátové (40). Obě dámy spojila láska k fitness a kulturistice i dřina při společném podnikání. "Věrka je neskutečně hodný člověk, srdečný, upřímný a nekřivý člověk. Dnes takoví lidé téměř neexistují," vyznala se Jana v rozhovoru pro ŽivotvČesku.cz.

Věra si ze světové soutěže přivezla nedávno bronzovou medaili a řekla, že za jejím úspěchem stojí oddanost a důvěra partnerky. Jano, jak to vidíte vy? Nemáte pocit, že Věra je ve všech novinách a vy jste trochu v pozadí?

Já jsem Věrky životní manažer a navíc jsem velký perfekcionista. Sama také závodím a připravujeme další svěřence na soutěže, ale když to srovnám, tak jejich úspěch mě naplňuje více než vlastní soutěže. Když na ně koukám, tak mám při soutěži větší stres a nervy, ale je to takový hezký pozitivní stres, který mě moc baví. Jsem taková ta trenérka, která z úspěchů svěřenců má větší radost než z vlastního vystoupení. Nejraději mám, když jedu na velké závody s Věrkou a starám se o administrativu. Je to náročné, ale dělám to opravdu ráda.

Jde skloubit dřina v posilovně s partnerstvím? Já si neumím představit, že někoho mám rád a pak ho mučím ve fitku na strojích a říkám mu, co vše nezvládl a co všechno dělá špatně. Umíte na Věrku pořádně zatlačit?

Je potřeba říct, že trénujeme každá sama. Věrka je velká profesionálka, věnuje se kulturistice přes dvacet let, těžko by v České republice hledala někoho, kdo tomu bude rozumět lépe než ona. Trénuje sama a umí se ohlídat. Společně ale podnikáme a fitko máme dvacet let postavené na tom, že je to celý náš život, to fitko jsme vlastně my dvě. Když zrovna Věrka trénuje, tak já většinou pracuji. Cvičíme každá sama, ale přípravu pak spolu samozřejmě konzultujeme, radíme si s výživou, dáváme si tipy kolem tréninku... Na strojích se potkáváme opravdu málo, třeba na konci přípravy si k ní na chvíli odskočím a pak třeba i vtipkujeme, že pořádně dostane do těla, ať jí ještě naložím (upřímně se směje). My jsme spolu už dvacet let každý den 24 hodin v kuse. Je to o velkém životním kompromisu. Našli se dva lidé, kteří se najít měli.

Dvacet let je kus života. Jak často se hádáte? A která z vás přijde jako první s usmiřováním?

Pokud dojde k hádkám, tak to není kvůli nám, ale je to vždy kvůli jiným lidem. Třeba zjistíme, že lidé kolem nás nefungují tak, jak by měli, tak pak si taky něco řekneme... Ale když jde jen o nás dvě, tak se opravdu nehádáme. Myslím si, že je důležité i to, že děláme práci, která nám je zároveň koníčkem i životním stylem, vše se spojilo do jednoho celku.

Chtěl jsem se zeptat, jak jste se seznámily, ale tipnu si, bylo to v tělocvičně, je to tak?

Bylo to překvapivě ve fitku (souhlasně kývá a usmívá se). Je to dvacet let, ale pořád si ten moment pamatuji. Podívaly jsme se na sebe a bylo to hned jasné. Sedly jsme si jako lidi i po podnikatelské stránce. Po roce známosti jsme práskly do stolu a řekly si, že jdeme i do společného podnikání.

Věrka říká, že bez vás by vrcholovou kulturistiku nezvládla. Co na ní milujete nejvíce vy?

Mám to u ní jako všichni ostatní lidé, kteří ji znají. Ona je neskutečně hodný člověk, srdečný, upřímný a nekřivý člověk. Dnes takoví lidé téměř neexistují. Spousta »hejtrů« říká, že Věrka je zvláštní exemplář a mají vlastně pravdu - ona je opravdu neskutečný exemplář. Kdyby lidi nesoudili jen to, jak vypadá, ale poznali i její vnitřek, tak mají před sebou člověka, jakých je na světě opravdu málo. Ona jako by ani do tohoto světa nepatřila. Já jsem zase typ člověka, který na ostatní působí zle, přísně a nepříjemně a je pravda, že se učíme jedna od druhé - já se pod Věrky školou snažím být hodnější na lidi a zase Věrku musím učit, že někdy je třeba přitvrdit, ukázat lokty. Ukazuju jí, jací lidi dneska jsou... Musíme ale spolu mluvit, hledat ten kompromis, aby si každá nešla jen svou cestou... Je opravdu nutné spolu mluvit, mluvit, mluvit. Dnes lidé spolu mluvit neumí a vydělávají na tom dobře psychologové, kteří je to za velké peníze učí.

Zdá se, že si vystačíte ve dvou, ale přišla řeč na miminko? Mluvily jste někdy spolu o dítěti?

My ale dítě máme. Dává nám zabrat fyzicky, psychicky i časově. To dítě se jmenuje Fitnes Factory Jihlava a slaví 20 let, ale furt se chová jako malé děcko a furt vyžaduje všechnu naši pozornost. Na jiné dítě by nebyl čas.

Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.