38 let od vzniku trilogie Slunce, seno. Někteří soudruzi chtěli, abych dostal pětiletý trest, vzpomíná Zdeněk Troška

Nextfoto
Režisér Zdeněk Troška
Foto: Nextfoto
Klára Zaňková | Redaktorka
klara.zankova@zivotvcesku.cz
Publikováno: 25. 9. 2021

Neexistuje snad nikdo, kdo by ve filmovém odvětví neznal jeho jméno. Režisér Zdeněk Troška (68) je podepsán pod řadou nádherných českých pohádek, filmů a nezapomenutelná zůstává i komediální trilogie Slunce, seno. "Vytýkali mi, že jsem natočil film, který se vysmívá socialistickému dnešku, urážím v něm pracující »jezeďáky«, důchodce a všechno. A také, že tam padlo jedno konkrétní slovo, tudíž film považují za vulgární a plný fekálního humoru. Někteří soudruzi byli dokonce pro to, abych dostal pětiletý trest zákazu natáčení," řekl pro ŽivotvČesku.cz.

Režisérským debutem Zdeňka Trošky byl rodinný film Bota jménem Melichar z roku 1983 a následující roky předznamenaly jeden úspěch za druhým. Ať už se jednalo o pohádky O princezně Jasněnce a létajícím ševci, Princeznu ze mlejna, Z pekla štěstí nebo historický snímek Andělská tvář. Jeho jméno je úzce spojeno s kultovní trilogií Slunce, seno z prostředí jihočeských Hoštic u Volyně, která sleduje život tamních obyvatel – první díl s názvem Slunce, seno jahody vznikl před 38 lety.

"Příběh komedií Slunce, seno začal vlastně už ve druhém ročníku FAMU. Moc jsem si přál absolvovat filmem a ne televizní inscenací. Jenže – člověk míní a prospěch mění. Byl jsem totiž nadšený student, vždyť jsem se zabýval jen tím, co mě zcela naplňovalo radostí. Už jsem se nemusel trápit s nenáviděnou matikou, fyzikou, chemií a geometrií, ale zcela se věnovat svému koníčku. Byla to léta radosti a nadšení. Všechny zkoušky jsem si udělal v předtermínu a měl tak celé léto volno. Ve druhém ročníku jsem asistoval o rok staršímu kolegovi na jeho televizní inscenaci. To bylo povinné, mladší žáci se tak učili od starších při natáčení jejich školních cvičeních. Jemu v inscenaci hrála Helena Růžičková, hned jsme si padli do oka a stali se z nás celoživotní přátelé. V maskérně jsem jí říkal, že mám nachystaný scénář závěrečného filmu a že bych byl moc rád, kdyby mi v něm hrála. Ona spráskla ruce: On je ve druháku a už má nachystaný scénář do pátého ročníku? Dal jsem jí ho přečíst, tehdy se to jmenovalo Ta naše vesnička česká. Helena jím byla nadšená, protože pochopila, že jsem postavu Škopkové psal přímo na ni," promluvil pro ŽivotvČesku.cz Zdeněk Troška o úplných začátcích a postupném zrodu jedné z perel české kinematografie.

Ale studium nakonec neproběhlo podle jeho představ a musel se smířit s předčasným odchodem ze školy.
"Ve čtvrtém ročníku jsem natočil televizní inscenaci Návrat s Janou Štěpánkovou, Rudolfem Jelínkem a Jirkou Schwarzem a ta byla shledána profesorským sborem jako naprosto profesionální, tudíž mi odpustili studium pátého ročníku. Protestoval jsem, že chci končit filmem, ale marně. Místo posledního ročníku jsem nastoupil jako asistent a »učil« prvňáky, což se mi nelíbilo. Říkal jsem, že jsem nestudoval proto, abych ztrácel čas se studentíky. Chtěl jsem točit. Odešel jsem na Barrandov, tři roky povinně asistoval různým režisérům a v roce 1982 mohl natočit scénář, který nikdo nechtěl, Bota jménem Melichar," zavzpomínal oblíbený režisér pro ŽivotvČesku.cz na to, jak vypadala jeho cesta k vysněnému filmování.

Na jedné barrandovské schůzi ho pobouřilo, jaké filmy televize nakupuje za nemalé peníze ze zahraničí. Ředitel ho tehdy zaúkoloval, aby s něčím přišel – a scénář, který vznikl jako bohužel nerealizovaný absolventský projekt dostal konečně zelenou.

"Spolu s Petrem Markovem jsme příběh rozšířili na metráž celovečerního filmu a pod titulem Slunce, seno, jahody ho natočili. První klapka padla 19. července, i když jsem neměl skoro žádný štáb, protože film vznikal mimo plán a všechna »štábová« místa byla obsazena. Na radu ředitele jsem si našel ty, kteří byli zrovna volní a v počtu 12 lidí jsme odjeli k nám domů do Hoštic, kde jsme vše natočili. Na schvalovačce mi vytýkali, že jsem natočil film vysmívající se socialistickému dnešku, že urážím pracující »jezeďáky«, důchodce a všechno. A že tam padlo jedno konkrétní slovo, tudíž je film vulgární, plný fekálního humoru… Někteří soudruzi byli pro, abych byl potrestán pětiletým zákazem natáčení. Odpověděl jsem, že mě film neživí, pojedu domů a budu v klidu a v pohodě sázet stromky v lese, protože jsem z myslivecké rodiny. A odešel jsem, ale ředitel za mnou vyběhl a rozmluvil mi to. Nicméně se z filmu muselo odstranit asi deset minut, aby byli soudruzi spokojeni. Nicméně fakt, že jsem z rozpočtu ušetřil milion korun a vrátil ho Barrandovu, to bylo ticho po pěšině," popsal pro ŽivotvČesku.cz Zdeněk Troška, jaké byly první reakce při schvalování komedie Slunce, seno jahody, která vůbec nemusela spatřit světlo světa.

Po pěti letech vypadla z dramaturgického plánu komedie, a tak dostalo šanci na vznik pokračování příběhů obyvatel dnes již všude známé jihočeské obce.

"Měl jsem natočit něco jako Slunce, seno, jahody. Ředitel mi slíbili, že se z filmu nic stříhat nebude a svůj slib také dodržel. Opět jsem z rozpočtu vrátil Barrandovu milion korun. Slunce, seno a pár facek vidělo v kinech za půl roku přes čtyři miliony diváků. A to tam byla listopadová revoluce, kdy lidé nechodili do kin a divadel a klíči na Václaváku vítali šťastnou kapitalistickou budoucnost… Do filmu jsem obsadil celé Hoštice, své známé a kamarády, kteří dodnes na natáčení vzpomínají jako na nejhezčí prázdniny či dovolenou. Skoro 40 let se v Hošticích zastavují davy příznivců filmu, aby se podívaly, kde se jejich oblíbená veselohra natáčela," uzavřela jedna z nejvýraznějších osobností české filmové scény pro ŽivotvČesku.cz.

Když člověk chce, dokáže zdánlivě nemožné. Řeč je o režisérovi a herci Tomáši Magnuskovi (...

Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.

Zavřít reklamu