Lukáš Pollert racionálně popsal, jak z koronavirové krize: Začněme každý u své rodiny. Staří lidé nechtějí být osamocení
Anesteziolog Lukáš Pollert (51) říká, že i když není virologem či epidemiologem, tak se na koronavirovou krizi snaží nahlížet komplexně tak, aby boj proti onemocnění covid-19 nakonec nenapáchal škody tam, kde je společnost na první pohled neuvidí. Lukáš Pollert dlouhodobě kritizuje vládní přístup k řešení covidové krize. Nabízí se otázka, jak by tedy celý problém řešil on. "Pořád říkám, že v nemocnicích jsou obézní, že tam jsou kuřáci, že tam jsou lidé, kteří se o sebe nestarají. Na ty jsme si jako společnost už zvykli, na lidi s virózou zvyklí nejsme," řekl lékař pro ŽivotvČesku.cz.
Pane doktore, vy často na sociálních sítích říkáte, co dělá vláda špatně, že je tu velký tlak na neočkované, že covid-19 není jediným onemocněním, že jsou tu i další závažné choroby, na které se zapomnělo... Máte ale nějaký recept, jak z krize ven? Máte pocit, že až bude v Česku naočkováno 80 procent populace, že je na čase rozvolnit a zrušit veškerá opatření například po vzoru Dánska?
Myslím, že se to nestane naráz nějakým lusknutím prstů. Domnívám se, že jde o pozvolné pochopení toho, že samotná vakcinace nebude mít osvobozující efekt, zároveň ale nás neosvobodí ani odmítání vakcíny. Vakcíny tady s námi jsou asi sto let a budou tady i do budoucna, budou se vyrábět další vakcíny a myslím, že jejich přínos bude nesporný. Vakcíny bych v této souvislosti nepodceňoval, ale ani nepřeceňoval. Zrovna dnes jsem četl komentář Mariana Kechlibara (matematik a komentátor, pozn. red.), on píše, že celý ten covidový problém nelze vidět černobíle, že neplatí ta polarizace, že buď vakcína nebo žádná vakcína, takto ten problém nastaven není, má to přesah.
Rozumím. Když byste to ale více rozvedl...
Podívejte se, není to tak, že jsou tady jen vaxeři a proti nim stojí antivaxeři a mezi těmi skupinami je polarita. Tady se staví zcela nesmyslně dvě skupiny proti sobě, i když mezi těmi skupinami musí být průnik. Kechlibar píše, že to vnímání krize není černobílé, ale je to naopak velmi pestré. On to umí sdělit lépe než já, tak jsem jeho komentář alespoň sdílel. Moje příspěvky jsou o tom, že se snažím vyvažovat jednu stranu, která je podle mě až trochu hysterická a nechala by naočkovat všechno, co se hýbe.
To se skutečně děje. Ale máte tedy pocit, že společnost si pořád na covid-19 zvyká, že politici, lékaři i tzv. obyčejný Čech se stále o viru učí nové věci a stále musíme hledat nějakou cestu a nějaký způsob života, který bude vyhovovat všem? Že je nutné dál pokračovat v diskuzi než tlačit lidi k tomu, že je nutné udělat »tečku« za každou cenu?
Marian Kelichbar právě píše, že neděláme tečku za koronavirem, ale spíše nějaký středník a bude to dál všechno pokračovat... Podívejte se, co píše epidemiolog Jiří Šinkora, že tady máme nějaký pátý koronavirus, který prochází společností, ale my jsme zpanikařili. Na začátku to možná byla pochopitelná reakce, když někdo křičí, že hoří, tak je pochopitelné, že se začne skákat z okna a lidi se ušlapou, i když se pak zjistí, že vlastně tolik nehořelo a celková zkáza byla dokonána panikou.
Ale v našem případě jde už několikátou vlnu...
Přesně. Nám to tady hoří už několik měsíců a dochází ke změně chování celé společnosti. To si myslím, že způsobilo zhoršení primární péče, což v důsledku vedlo k zhoršení zdravotního stavu všech starých lidí, kteří pak umřeli. Je to podobné jako s klimatem, nyní se říká, že do konce století stoupne teplota o dva stupně a voda v oceánech stoupne o pár milimetrů, část lidí říká, že to vlastně nic není. Jenže tahle malá změna, že stoupne teplota o jeden stupeň, může znamenat, že umře sto miliónů lidí. Je to vlastně taková nicotná změna, ale má velké důsledky. Tady vidíme změnu chování celé společnosti, nosíme roušky, cítíme strach, úzkost... Když změní chování jeden člověk, tak se nic neděje, ale když změní chování všichni? Tady dochází k obrovským změnám ve společnosti.
Což je ale logické, ten virus je nový a stále se najdou lidé, kteří mají strach z neznámého. Zároveň je zřejmé, že společnost mění své chování, aby došlo k eliminování hrozeb.
Já pořád říkám, že v nemocnicích jsou také obézní, že tam jsou kuřáci, že tam jsou lidé, kteří se o sebe nestarají... Ale moji kritici mi říkají, že na to si společnost již zvykla a je na to již navyklá. Společnost si už zvykla na to, že v nemocnicích je 90 procent lidí, kteří se o sebe nestarají, už o nich víme, už jsme spočítali, kolik potřebují lůžek... Ale na novou virózu jsme si nezvykli a máme pocit, že nám opticky plní lůžka, protože na to nejsme zvyklí.
Co tedy ale dělat? Je nějaký, podle vás, návod, jak s tím efektivně bojovat?
Psal jsem již dříve u sebe na Facebooku, že došlo k rozpojení vazby u primární péče, tedy vazba pacient, pak příbuzný, pak pečovatelka, lékař a nemocnice. Tato vazba se přerušila na všech etážích. V minulosti řekl ministr Jan Hamáček, že kdo navštíví své příbuzné, tak bude jejich vrahem a do konce života si to bude vyčítat. Podle mě to byla fatální chyba a fatálně špatná rada. Ti staří lidé byli najednou osamoceni a neviděl je najednou příbuzný ani pečovatelka a jejich zdravotní stav se najednou zhoršil. Nebylo to jen nějakým smutkem, i když strach a obavy a osamocení byly dalšími faktory, ale jde o to, že ty staré lidi nikdo prostě neviděl.
Jak z toho ven?
Proto jsem apeloval na děti, že mají povinnost se starat o rodiče, vždyť je to i v Desateru, že mají ctít rodiče. Děti mají v této těžké situaci rodičům pomáhat. Rodiče děti vychovali a teď jim to mají děti vrátit, že je nesmí opustit a mají se o ně starat. Opravdu tedy je nutné se asi obrátit k vlastní rodině, vrátit se k tomu základnímu lidskému chování, které počítá s péčí o rodiče, to by možná bohatě stačilo. Většina starých lidí to má tak, že chtějí mít kolem sebe blízké a nechtějí být osamocení.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
