Místo poklesu cen nastane po Vánocích další zdražování. Česko zažije inflační smršť, varuje ekonom Lukáš Kovanda
Vyhlídky na už tak dramatický růst inflace a plošné zdražování mohou být ještě horší. Namísto aby se začátkem nového roku 2022 ekonomická situace po hektických měsících zklidnila, růst cen bude pokračovat i nadále. Podle ekonoma Lukáše Kovandy (41) není vyloučeno, že se inflace vyšplhá až na hranici, která by ještě před rokem přišla odborníkům jako nereálná. "Zejména hned v lednu může meziroční míra hladiny růstu spotřebitelských cen atakovat nevídanou hodnotu deseti procent," řekl pro ŽivotvČesku.cz.
Podle údajů Českého statistického úřadu (ČSÚ) dosahuje míra inflace vyjádřená přírůstkem indexu spotřebitelských cen ke stejnému měsíci předchozího roku prudkého vzestupu. Ještě v červnu letošního roku byla 2,8 procenta, v září už dosáhla 4,8 procent, v následujícím měsíci říjnu to vzala »raketovým« skokem na 5,8 procent a v listopadu se už vyšplhala na rovných 6 procent. Ale nadcházející rok 2022 bude v tomto ohledu dramaticky rostoucí inflace bezpochyby rekordní.
"V příštím roce zažije Česko inflační smršť. Zejména hned v lednu, kdy meziroční míra hladiny růstu spotřebitelských cen může atakovat nevídanou hodnotu deseti procent. Během roku smršť sice zmírní, ale odeznívat bude jen pomalu. Průměrná míra inflace se tak přiblíží sedmiprocentní hladině. Bohužel, růst mezd tempu inflace stačit nebude. Pravděpodobně totiž bude jen více než pětiprocentní. Reálné výdělky konkrétně poklesnou nejspíše o více než půldruhé procento, přičemž v žádném z roků tohoto tisíciletí ještě neklesly. Inflační smršť se nadobro utiší až někdy v době konání prezidentských voleb, takže Andrej Babiš jistě větří šanci," řekl Lukáš Kovanda pro ŽivotvČesku.cz s tím, že jestli se mu v rámci pravděpodobné prezidentské kampaně podaří přičíst vinu za citelné zdražování nekompetentnosti vlády Petra Fialy (57), umocní tím vyvažující efekt české politiky a znatelně zvýší své šance na Hrad.
V posledních týdnech vznikají ve spojitosti se zdražováním rozsáhlé diskuze nad tím, kdo nebo co nese hlavní vinu za nejrapidnější celoroční inflaci od konce devadesátých let - konkrétně roku 1998. Zajímavostí pak zůstává, že celá generace Čechů tím pádem nemá s takovým růstem cen žádné zkušenosti. Nejčastější odhady ekonomů poukazují podle slov Kovandy na 50 až 70procentní podíl tzv. dovezené inflace.
"Způsobuje ji třeba zdražující ropa. Loni v listopadu vyšel barel Brentu průměrně v přepočtu na nějakých 975 korun. Letos v listopadu na zhruba 1 800 korun. Více než 80procentní meziroční zdražení ropy mají na svědomí hlavně vládci v Rijádu a v Moskvě, i když i ti jen zčásti. Jejich rozhodnutí si Česko »dováží« v podobě zdražování benzínu či nafty, se kterým tu nikdo nic nezmůže, leda že by snížil příslušnou spotřební daň nebo DPH. Specifikem české inflace je v mezinárodním kontextu to, že za ni značně může nejen zdražování energií, ale i rychlý růst mezd. Ten odráží dlouhodobě velmi nízkou míru nezaměstnanosti, která je trvaleji nejnižší ze všech ekonomicky srovnatelných zemí, dokonce nižší než v Japonsku. Takto utažený trh práce nakonec tlačí mzdy nahoru, neboť pánem mzdové přetahované je zaměstnanec, nikoli zaměstnavatel," vysvětlil pro ŽivotvČesku.cz. člen Národní ekonomické rady vlády, co stojí za prudce rostoucí inflací.
Zjednodušeně řečeno - ta je výsledkem příliš silné poptávky a naopak současně panující slabé nabídky, která vznikla samozřejmě částečně důsledkem celosvětové pandemické krize. Je tedy málo služeb a zboží, které je možno si za peníze koupit. Vliv na trh práce má dlouhodobé znehodnocení koruny, kdy tuzemská centrální banka vytvořila před dva tisíce miliard nových korun, a tím dopustila uvedení fenoménu takzvané »překoupenosti koruny« v praxi.
"Finanční instituce, banky, fondy i spekulanti celého světa si nakoupili plné sejfy uměle zlevněné koruny, takže se ve sháňce po ní teď tolik nepřetrhnou. Česká národní banka se nyní ale naopak může přetrhnout, aby jim ji zatraktivnila, jenže zatím spíše marně. Razantně navyšuje svoji základní úrokovou sazbu, takže úrok na koruně je stále lákavější, ale svět to stále moc nevábí. Což je vidět už z vývoje kurzu. Od poloviny května koruna osciluje (kolísá, pozn. red.) kolem úrovně 25,50 za euro, přestože základní úrok České národní banky činil tehdy 0,25 procenta a nyní 2,75 procenta. Přitom Evropská centrální banka »své« euro v tomto smyslu nijak nezatraktivňuje a drží po celou tu dobu základní sazbu na nule," dodal pro ŽivotvČesku.cz Lukáš Kovanda v závěru ke změnám úrokových sazeb a jednání České národní banky (ČNB).
Kdo je Lukáš Kovanda:
- Český ekonom a autor behaviorálně-ekonomických knih.
- Působí jako socioekonomický analytik při Organizaci spojených národů (OSN).
- Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
- Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
