Nečekaná slova: Michael Kocáb promluvil o tom, s čím před svou smrtí Václav Havel určitě nebyl spokojen, možná toho i litoval
Michael Kocáb (67) znal Václava Havla (†75) jako politika i jako člověka. Muž, který Havlovi dělal až do roku 2003 poradce, říká, že jeho lidská stránka se naplno kryla se stránkou Havla coby politika a prezidenta. Václav Havel byl také kmotrem Kocábova syna Mikiho (21). "Šlo o zákaz komunistů. To se mělo udělat. Že se to neudělalo, byla hrubá chyba. S tím Havel spokojen nebyl," uvedl Michael Kocáb pro ŽivotvČesku.cz, když na svého skvělého přítele zavzpomínal.
18. prosince už to bude deset let od odchodu Václava Havla. Od té doby často v reakci na události veřejného života i politická rozhodnutí slyšíme takový povzdech, co by tomu asi řekl Havel... Co myslíte, že by Václav Havel řekl na to, jakým způsobem Petr Fiala sestavuje vládu a jak celý proces Hrad prodlužuje?
Kdo znal Václava Havla dobře, tak ví, že se to nedá odhadovat. V této otázce je zakleté nebezpečí floskuloidní (floskule - prázdný obrat či fráze, pozn. red.), standardní a předvídatelné odpovědi. Když si dnes ke vzniku vlády pustíme rádio, tak slyšíme, že všichni politologové omílají zhruba to stejné a nabízí nějaké tři varianty vývoje. Václav Havel se obával, aby nesklouzl do schématického myšlení, což se politikovi stává, a vždy byl originální a překvapivý, jeho odpovědi často vyrazily dech. Nedá se přesně odhadnout, co by Václav Havel v této souvislosti řekl, až na to nejstandardnější, že je samozřejmě skandál, že to Miloš Zeman takto oddaluje a že nemá sebemenší právo lustrovat ministry a už vůbec ne klást si podmínky, kdo ve vládě bude či nebude. On překračuje mantinely Ústavy ČR a je to až komické.
Vy jste znal Václava Havla opravdu dobře a oba jste udržovali přátelství při rodinných setkáních a při oslavách. Byl podle vás nějaký rozdíl mezi občanem Havlem a Havlem jakožto prezidentem?
Obě roviny byly v naprostém souladu. Došlo snad jen k tomu, že jako prezident republiky byl v postavení, kdy se na něj obracelo větší množství lidí, než byl schopný obhospodařit a vznikala žárlivost. Objevovali se lidé, kteří říkali, že se na ně nedostalo a že Havel je už jiný... Ale to bylo dané tím kvantem lidí. S každým Havel promlouval laskavě, nedělal rozdíly mezi lidmi. Měli jsme společné, že jsme neměli rádi komunisty a všechny ty »vyčuránky«, kteří chtěli na listopadových změnách zbohatnout. Byl jsem s ním ve velmi blízkém kontaktu až do konce jeho života a myslím si, že byl konzistentní, žádnou změnu jsem nepozoroval, pokud ano, tak spíše změnu k lepšímu.
Sametová revoluce proběhla v roce 1989. Prvního ledna 1993 se rozpadlo Československo a 18. prosince 2011 Václav Havel zemřel. S odstupem doby jistě dokážete pojmenovat, co je součástí toho odkazu, který české společnosti Václav Havel zanechal. Co to podle vás je?
Sametová revoluce byla kolektivní dílo, kde Havel hrál významnou roli, ale byla do ní zapojena velká skupina obyvatel. Václav Havel tady ale zanechal nový styl politiky, který obsahoval výraznou úroveň statečnosti, osobní pravdivosti, laskavosti, vhledu do globálního politického myšlení, vhledu do oblasti lidských práv, to byly jeho osobní vlastnosti. Sametová revoluce je dílo celého národa, ale tyto vlastnosti se speciálně váží k Havlovi. Nesmím zapomenout na smysl pro humor, na nadhled a mírnost, která ale nebyla bezzubá.
Určitě přišel moment, kdy jste se pohádali. Kvůli čemu jste si vjeli do vlasů?
Musím přemýšlet, ale myslím, že nikdy. Já si nemyslím, že by se Vašek s někým hádal. Znám asi dva či tři případy, kdy došlo k výměně názorů. Jeden popisuji ve své knize Vabank, tehdy se utrhl docela ostře na ředitele Československé televize Miroslava Pavla, ten tehdy nechtěl připustit nějakou televizní debatu, která podle Havla mohla posunout věc sametové revoluce a listopadové změny ještě více dopředu. Pak si pamatuji na konflikty, které se týkaly toho, že mu do hradního aparátu pronikl nějaký člověk, který tam dělal neplechu, nějaký »přítel starých pořádků«, jak Vašek říkal. Ale nikdy si nepamatuji na konflikt v osobní rovině, to neměl v povaze.
Našlo se něco, čeho Václav Havel litoval? Část veřejnosti mu nechtěla odpustit velkou amnestii, kdy v roce 1990 propustil dvě třetiny vězňů...
Určitě by se něco našlo, každý člověk za život shromáždí více či méně rozsáhlé portfolio svých chyb. Tomu se nikdo neubrání. Jde o to, jak jsou ty chyby velké a co z toho dokáže vyvodit pro svůj další život. Václav Havel ale moc velké chyby nedělal. Možná jde o zákaz komunistické strany. Já a Jirka Křižan (scenárista, spisovatel a disident, pozn. red.) jsme ho tlačili k zákazů komunistů. Nevím, zda toho litoval, ale určitě nemohl být spokojen... Já toho ale litoval určitě. On s tím nejprve nesouhlasil, protože předsedou vlády byl Marián Čalfa, který pomohl k listopadovým změnám. Ministrem obrany byl Miroslav Vacek, to byl také bývalý komunista, ale to bylo součástí politické dohody. V této souvislosti zakazovat komunistickou stranu bylo přinejmenším komplikované. Později ale Havel souhlasil a dohodli jsme se, že zákaz uděláme. Havel byl krátce ve funkci prezidenta, svolali jsme schůzku do restaurace Na Vikárce a s návrhem jsme neprošli u zbytku spolupracovníků, že je to příliš uspěchané, že je nutné to více promyslet... Zkrátka k tomu nedošlo a podle mě to byla chyba, to je to samé, jako kdyby po válce nebyla zakázaná nacistická strana. Byla to hrubá chyba a myslím, že Havel s tím spokojen nebyl. Těch amnestií, které udělil, podle mě nelitoval. Co se týče osobního života, tak nemohu soudit, to je každého věc.
Objevují se názory, že Komunistickou stranu Československa zakázat nešlo, když v každé rodině někdo u komunistů byl a když u nich nebyli lidé z rodiny, tak určitě někdo ze sousedství. To by se najednou mimo zákon ocitla obrovská skupina lidí...
Mělo se to udělat, byla to v každém případě hrubá chyba. Nacisti byli v Německu také skoro všichni a také to šlo udělat. Bylo by to samozřejmě radikální, vypadli by soudci ze soudní soustavy, vypadli by prokurátoři, justice by sice měla dočasné personální obtíže, ale pak by se věci soudily spravedlivěji a trestu by se dočkali skuteční viníci toho stavu. Nikdo nevolal po krvavých trestech, ale spravedlnosti by bylo učiněno za dost více, než se tak stalo v soudní soustavě, která dodnes zůstává prolezlá bývalými komunisty. To je přeci šílené. Potom se k zákazu komunistů začalo schylovat, začaly vznikat analýzy a věřím, že by to šlo, ale všechno převálcoval rozpad republiky, což najednou bylo větší a tíživější téma.
Ať vzpomínku na Václava Havla nekončíme vzdycháním nad komunisty, kteří vlastně až letos díky volbám vypadli ze sněmovních lavic, tak čtenářům prozraďte, kdy jste se nejvíce nasmáli...
Těch historek a momentů by bylo spousty. My jsme se nasmáli při každém setkání. Nebylo možné se s Havlem potkat, aby to proběhlo bez humoru a absurdních vtípků a přátelské nálady. Vašek byl »útulný« člověk, chtělo se vám s ním »jen tak bejt« a jen tak »žvatlat«... S ním se to dalo, on byl velmi přátelský člověk, a pokud měl čas a nebyl v nějakém časovém »presu«, tak každé to setkání s ním bylo úžasné.
Kdo je Michael Kocáb
V roce 1977 založil kultovní skupinu Pražský výběr.
Na jaře 1989 společně s Michalem Horáčkem (69) založil iniciativu Most, která měla zprostředkovávat komunikaci mezi komunistickou vládou a disidenty.
Po 17. listopadu patřil k jedněm ze zakladatelů Občanského fóra.
Působil jako předseda parlamentní komise pro dohled na odsun sovětských vojsk z Československa.
V letech 1993 až 2003 působil jako externí poradce prezidenta Václava Havla.
Od ledna 2009 do března 2010 působil jako ministr pro lidská práva a národnostní menšiny.
Vážně uvažuje o kandidatuře na úřad prezidenta.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
