Gabrielu Soukalovou čekají první Vánoce s dcerou. Na Štědrý den mi pes rozkousal mého psa, ohlédla se za dětským neštěstím
Bývalou vynikající biatlonistku a v současné době moderátorku na mateřské čekají první vánoční svátky s dcerou Izabelkou a přítelem Milošem Kadeřábkem. Pro ŽivotvČesku.cz zavzpomínala na své dětství a popsala, co nesmí chybět na štědrovečerní tabuli. "Nejlepší salát, který jsem kdy jedla, dělá můj tatínek," řekla s hrdostí v hlase a přidala pár vánočních historek.
Gábino, čekají vás první Vánoce ve třech, vedle milovaného přítele Miloše bude vánoční atmosféru trošku nasávat i vaše dcera Izabelka, která se narodila v září. Určitě pracujete na tom, aby jste si doma vykouzlili magické Vánoce a chvíle pohody. Jak jste ale Vánoce prožívala vy, když jste byla malou dívkou? Pamatujete si na nějaký opravdu silný zážitek z toho nejkrásnějšího dne v roce?
Víte, v dětství jsem měla silný zážitek každý Štědrý den. Rodinná tradice totiž je vyrazit spolu s celou naší rodinou na Štědrý den na běžky, které jsem v dětství nenáviděla, takže jsem se pravidelně schovávala, aby mě rodiče nenašli a nemusela jsem stejně jako skoro každý zimní den zase na lyže. Nikdy se mi ale nepodařilo se tak důkladně ukrýt, abych mohla zůstat doma (propuká ve výrazný smích). Cílem našeho výletu byla restaurace Nová louka v Jizerských horách, kde na nás už čekali přátelé mých rodičů a společně jsme zpívali koledy, dospělí dodržovali půst, takže pili »svařáky« na lačno a kolikrát to končilo dost zajímavě, domů ale většinou trefili všichni (potutelně se usmívá). Této tradici jsem přišla na chuť v dospělosti také (opět výrazný smích).
To jsme hned na začátku rozhovory od sněhu odbočili k alkoholu. Zkusíme se zase vrátit k těm rozzářeným dětským očím malé Gábinky. Určitě si vybavíte nějaký dárek, který vám vyrazil dech...
Ten úplně nejlepší dárek z dětství byl malý plyšový pes na baterky. Chodil a štěkal. Fungoval mi ale asi jen dvě hodiny, než mi ho rozkousal skutečný pes naši babičky Jůlinky. Takže z největší radosti byl rázem největší smutek (opět se dostavuje výrazný jiskřivý smích).
K Vánocům patří mísa cukroví a české pohádky. Tipuji, že favoritkou u vás byla Popelka, je to tak?
Já mám asi nejraději Anděla Páně jedničku i dvojku. Potom miluji českou klasiku jako je Dařbuján a Pandrhola, Obušku z pytle ven a Císařův pekař s panem Werichem.
To cukroví se vám ale zamluvit nepodaří. Kolik druhů máte napečeno?
To je nejspíš ostuda, ale cukroví u nás v rodině peče jen moje mamča. Dělá nespočet druhů. Nejradši od ní mám Masarykovy suchárky a včelí úly. Já většinou jen zdobím perníky a nepeču. Jednou jsem pekla a do hodiny nezbyl ani kousek (usmívá se). Jak vidím sladké, tak se nikdy neudržím. Protože ctím tradice, tak je mi jasné, že budu brzy taky péct hlavně kvůli Izabelce. Chci, abychom si jako rodina předávali všechny zvyky, které se týkají významných svátků. Přijde mi to krásné a uvědomuji si díky tomu, jaká je síla v rodině. Beru to vlastně i jako vyznání úcty k rodině a také svým předkům.
Gábino, vy tak hezky umíte vyprávět o cukroví, že se úplně těším na další odpověď na téma jídlo. Vy asi půst na Štědrý den nedržíte, že?
Na Štědrý den půst držíme! Chodíme na lyže, nebo společnou procházku s rodinou. Večeři připravuje mamka, která dělá vynikající slovenskou zelňačku s pikantní klobásou, tetičky ze Slovenska nám posílají pečetní oplatky, které jíme při večeři s medem po společné modlitbě. Jako hlavní chod máme asi jako většina rodin kapra s bramborovým salátem, který dělá můj tatínek. Lepší salát než od něho jsem nikdy nejedla.
Jste člověk, který hodně myslí na ostatní a naučil se vnímat a vidět i strasti a bolesti ostatních lidí. Každý rok je někdo na Vánoce sám a vzhledem k tomu prokletému koronaviru bude plno lidí osamoceno, protože jejich známí a rodina se je třeba budou bát přijít na návštěvu, aby je nenakazili. Co popřát lidem, kteří na Vánoce pocítí tíhu samoty?
Z této otázky je mi až smutno. Obrovsky mě mrzí, že je na světě tolik lidí, kteří nemají takové štěstí, aby mohli trávit Vánoce s rodinou. Kdyby to jen trochu šlo, pozvala bych všechny tyto lidi k nám a objala je. Život se s námi někdy nemazlí. Věřím, že když člověk dokáže otevřít srdce, tak si do svého života může přitáhnout lidi, kteří dokáží pohladit po duši. Přeji všem lidem, aby to i přes velké životní překážky nikdy nevzdali a šli za láskou.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
