Útěk za exotikou i přes covidové omezení. Jan Tuna popsal, jak prožije první Vánoce s Nelou Boudovou

Herečka Nela Boudová (54) má tři děti a novinář Jan Tuna (48) čtyři potomky. Kdyby se všichni i s babičkami sešli u jednoho stolu, museli by si na Štědrý den možná pronajmout menší tělocvičnu. Jenže první společné Vánoce vyřešili úplně jinak. "Vánoce a Nový rok budeme slavit v teple. Snad nám to covidová situace umožní," vysvětlila pro ŽivotvČesku.cz zamilovaná ikona české novinařiny.

Honzo, jestli se nepletu, tak vás čekají první Vánoce po boku partnerky Nely Boudové. Oba ale máte velké rodiny, spojíte je dohromady na Štědrý den? Jak to máte s přítelkyní naplánované?

Ještě to nemáme přesně rozplánované, ale 27. bychom měli s Nelou odletět na vítání Nového roku mimo Evropu. Kvůli covidovým opatřením ale není jisté, zda ta země bude vůbec pro turisty otevřená... Ještě to musím zjistit, ale budeme Vánoce a Nový rok slavit společně v teple. Snad to covidová situace umožní. Na Štědrý den budeme od sebe asi 150 kilometrů daleko, já budu v Podkrkonoší, Nela v Praze, ještě to není zcela zorganizované.

Jak vaše rodinné Vánoce vypadají, když se zrovna nechystáte do exotických krajin? Předpokládám, že vy jako sportovec, otužilec a velmi aktivní člověk nesedíte jen na gauči u pohádek, že?

Odhadl jste to dobře. Co se týče Vánoc, tak asi nejsem typický Čech, nemám svátky spojené se sledováním pohádek. Já se snažím, abychom neleželi na gauči a nedívali se na televizi. Na Štědrý den s dětmi chodíme do lesa a dáváme zvířatům do krmelce kaštany a jablka. Jsme většinou na Vánoce v Podkrkonoší a chodíme s dětmi pouštět pstruhy. Jezdíme do horského potoka a rybáři mě poučili, že pstruzi na rozdíl od kaprů mají šanci přežít návrat do vody. Ráno do sádek zajedeme pro pstruhy, každé dítě vypustí jednoho pstruha a má u toho nějaké přání. Pak už přijde štědrovečerní večeře a pak jdeme na půlnoční, na pohádky v televizi není většinou moc času. Na Štědrý den je televize vypnutá, opravdu ji zapínáme až po půlnoci. Vánoce se u nás nerovnají sledování pohádek, snažím se k tomu vést i děti, že bychom měli být spolu a ne vedle sebe. Spoustu lidí společné chvíle tráví tak, že si sednou před tu bednu, sice jsou v jedné místnosti, ale přesto je každý jinde, snažím se toto nedělat a děti k tomu nevedu. Ale když se ptáte, tak moje nejoblíbenější pohádka jsou Tři oříšky pro Popelku, v tom asi typický Čech jsem.

Teď jste mě trochu zaskočil a trochu jsem se zastyděl. Je pravda, že u nás se na pohádky kouká a možná až moc...

Prostě se snažím, abychom tu vánoční atmosféru měli dohromady, vytvářeli ji dohromady a ne zprostředkovaně přes něco, co někdo vyrobil a vysílá se to. Večer ještě posíláme po vodě ořechové skořápky, rozkrajujeme jablka, někdy i lijeme olovo, děláme tyhle věci, abychom fungovali společně. Vánoce s námi tráví i moje třiadevadesátiletá babička, za což jsem moc vděčný, že je nás pohromadě více generací. Ale musím říci, že moje babička někdy vyjadřuje nespokojenost, že by se na tu pohádku ráda podívala.

Líbí se mi, jak mluvíte o babičce. Vánoce jsem o tom, aby generace byly spolu a lidé si předávali rodinné tradice. Určitě máte i plno vzpomínek z dětství. Jaký je ten nejkouzelnější moment, když jste byl malým klukem a zářily vám oči u stromečku?

Bylo mi kolem deseti let, tehdy se rozbalily úplně všechny dárky a pod stromečkem nebylo už vůbec nic. Najednou jsme se sestrou objevili, že na stromečku visela cedulka a na ní bylo napsáno Já dáreček na vás čekám na půdě. Vyběhli jsme na půdu a tam čekali dva křečci, jeden pro mě a druhý pro sestru. Byl to ten moment, kdy si jako dítě myslíte, že už nic nedostanete, ale najednou přijde ten nejhezčí dárek. Každý z nás ví, že děti si přejí zvířátka a je to ten nejkrásnější dárek.

Když jsme u těch dárečků, tipuji, že jako novinář a moderátor věčně v pohybu ještě všechny dárky nakoupené nemáte, že?

Mám jedno velké štěstí, dárky u nás nosí Ježíšek. Do 15. prosince mám pocit, že se o nic nemusím starat, že to zařídí Ježíšek. Ale kolem toho 17. prosince každý rok zjistím, že Ježíšek nepřinese všechno, že něco budu muset zařídit i já. Jak si tady spolu povídáme, tak mi dochází, že je tu zase ten bod, kdy by měl člověk začít. Musím říct, že jestli něco v životě nesnáším, jestli je něco opravdu ztraceným časem, tak je to čas strávený v obchodech. Až jednou bude člověk na konci života a bude přemýšlet, co prožil dobře a kdy ten čas ztratil, tak ty chvíle, kdy je člověk v obchodě, je ten nejvíce ztracený čas.

Nebojte se, on to Ježíšek s těmi dárky vždycky do 24. prosince nějak stihne. Když jste mluvil o tom, že pohádky k vaší vánoční tradici nepatří, tak ale jiné tradice se u vás dodržují. Držíte na Štědrý den třeba půst?

Oběd nemáme, držíme půst a většinou jsme právě v lese a něco neseme těm zvířátkům. Oběd nemáme, ale něco málo si přes den zobneme, ale nesmí to být až do večeře žádné maso. Dokonce jsme jednou viděli i zlaté prasátka, tehdy k tomu na zasněžené stráni hrála trumpeta mého švagra a v dálce svítilo zlaté prasátka, není pravda, že neexistuje, věřte mi, že existuje (usmívá se).

Přes den tedy půst a večer prohnuté stoly. Vy jste kdysi říkal, pokud se nepletu, že máte i trošku vazby na Slovensko. Projeví se to na vánoční tabuli?

Večer je u nás klasický obalovaný kapr, ale děláme i variantu nesmaženou. K tomu moje maminka dělá výborné vinné klobásy, skvělý bramborový salát s takovými postavičkami z vajíček, je to vejce a má čepičku z kusu jablka, jazyk z kusu červené papriky a oči z koření. Máme tři druhy polévek, podává se u nás hrachová, rybí a slovenská kapustnica, kterou dělá babička, protože ta se právě narodila na Slovensku. A mohu vás ujistit, že i u nás doma je halda cukroví (výrazně se směje).

Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.