Nejmenování Fremra by byla obrovská blamáž prezidenta Pavla, říká advokát Hašek
Prezident Petr Pavel po nových zjištěních z předlistopadové minulosti odložil jmenování Roberta Fremra ústavním soudcem. Advokát a právní expert Michal Hašek v rozhovoru pro ŽivotvČesku.cz uvedl, že pokud by prezident Fremra nejmenoval, ač už byl schválen Senátem, byla by to obrovská blamáž. Hašek zároveň odmítá hon, který se na Fremra vede. Poukazuje na to, že propíraný soudce sloužil 34 let demokratickému systému. Hašek se také vymezuje proti projevům opožděného antikomunismu.
Může prezident Petr Pavel nejmenovat Roberta Fremra ústavním soudcem, když už byl schválen Senátem?
Prezident republiky formálně může nejmenovat, i když kandidát obdržel souhlas Senátu se jmenováním, ovšem fakticky by to znamenalo pro prezidenta Petra Pavla obrovskou blamáž, za kterou nese odpovědnost primárně jeho »poradní panel« a jeho šéf, kterým je profesor Kysela.
Rozumím. Jaké je tedy nejlepší řešení zapeklité situace s Robertem Fremrem?
Robert Fremr by nebyl jediným ústavním soudcem s profesní minulostí trestního soudce před listopadem 1989, těmi byli i předseda Ústavního soudu Baxa a soudce Ústavního soudu Šámal. Všichni museli projít po listopadu 1989 zákonnými »prověrkami« v rámci očisty justice. Zároveň byli všichni vysokými justičními funkcionáři, kteří museli splňovat náročné předpoklady pro jmenování, a to včetně bezpečnostních. Zcela souzním se stanovisky bývalých ústavních soudkyň Wagnerové a Brožové, ale třeba i emeritní ministryně spravedlnosti Marie Benešové, které odmítly nynější »hon« na Roberta Fremra právě s tím, že již v 90. letech proběhla transformace justice z komunistické v demokratickou, kdy soudci museli procházet už výše zmíněnými »prověrkami«. Otevírat dnes, tedy 34 let po sametové revoluci, politicky opět toto téma, je otevírání Pandořiny skříňky s možnými devastačními účinky zejména na současný Ústavní soud České republiky.
To si žádá podrobnější vysvětlení. Proč by podle vašeho názoru mělo mít otevírání tohoto tématu tak dramatické účinky?
Soudci Fremrovi je nyní vyčítáno, že jako trestní soudce odsuzoval před listopadem 1989 emigranty podle paragrafu 109 tehdejšího trestního zákona o nedovoleném opuštění republiky, přičemž to mělo být v rozporu s tehdy platnými mezinárodními závazky ČSSR. Pokud to má být pro prezidenta důvod nejmenovat Roberta Fremra ústavním soudcem, bude potom otázkou, jak se postavit k dalším členům Ústavního soudu, u kterých by se prokázalo, že před listopadem 1989 rovněž soudili a odsuzovali emigranty podle komunistického paragrafu 109. Vyzval by je prezident republiky a Senát k rezignaci? Jak Eliška Wagnerová, sama se zkušeností emigrantky, tak Iva Brožová, civilní soudkyně před listopadem 1989, se Roberta Fremra zastaly, když poukazují na to, že tehdejší činy nelze soudit dnešníma očima a dnešními nároky práva, pokud nešlo o zjevné excesy v rozhodovací činnosti soudců. Robert Fremr, ale i pánové Baxa a Šámal sloužili 34 let demokratickému státu a jeho justici. Mají se nyní stát obětí opožděné vlny antikomunismu, která ovládla společně s mlčením o již proběhlé očistě justice v 90. letech část současné české politické reprezentace?
Teď jste vlastně vy nadnesl otázku, tedy se připojuji a zajímal by mě váš pohled, názor.
Za sebe říkám jako občan a advokát, že nikoliv. Mělo by dojít k přezkoumání předlistopadových trestních rozsudků u všech dotčených členů Ústavního soudu historiky - nikoliv politiky - a závěry by měly být předloženy k odborné i společenské debatě. Pokud bude zjištěn nějaký skutečně významný exces v rozhodování, například politické zadání orgány KSČ, spolupráce s tehdejší StB, je to samozřejmě bez debat na rezignaci dotyčného soudce. V opačném případě veďme o komunistech v justici hlubokou historickou a společenskou debatu, ale ukončeme už 34 let po listopadu 1989 laciný antikomunismus, zrušme výhledově lustrační zákon nepotřebný pro polistopadové generace veřejných činitelů a udělejme za komunistickou minulostí naší země konečně tlustou čáru.
Už jste v úvodu hovořil o roli poradního týmu prezidenta Pavla při nominacích kandidátů do Ústavního soudu. Je zde opravdu největší díl viny?
Problém vidím jednoznačně na straně poradního panelu a prof. Kysely, který dostal prezidenta do prekérní situace. Může se ohánět nominacemi kandidátů odkudkoliv, mělo by být jeho úlohou, a v širším rámci Kanceláře prezidenta republiky, aby hlavě státu předložili ke kandidátům všechny relevantní informace a podklady, případně včetně bezpečnostních, kde je hlava státu za zákonem stanovených podmínek jedním ze subjektů, který může úkolovat i BIS. Prezidentům Havlovi, Klausovi ani Zemanovi se takový trapas při nominačním a jmenovacím procesu soudců Ústavního soudu, pokud se pamatuji, nestal.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
