Reklama:

Emoce krátce před smrtí: Jeden ze stavů těsně před ní může být proklínání, říká psychiatr

Ilustrační snímek
Ilustrační snímek
Foto: Profimedia
Rudolf Šindelář | Redaktor
[email protected]
Publikováno: 9. 11. 2020

Říká se, že před smrtí člověku proběhne celý život před očima. Co ale ve skutečnosti cítí? Jde o výčitky vůči sobě, svému okolí, lítost nad vlastními činy nebo vyslovuje poslední přání? Uznávaný psychiatr Jan Cimický pro ŽivotvČesku.cz odhalil, jaké poslední emoce lidé prožívají.

Reklama:

Smrt je bohužel neoddělitelnou součástí každého života. Žijeme v době plné stresu, potlačovaných emocí, což nás mnohdy vede k přecházení věcí, odsouvání a neřešení mezilidských vztahů. Na všechno je dost času, vždycky se najde něco, co je důležitější. Ale ve chvílích před smrtí může přijít forma jakési rekapitulace. Reakce lidí na blížící se konec je velmi individuální. 

"Podstatné je, v jakém stavu jsou vztahy člověka s jeho okolím a zdravotní stav, ve kterém se nachází. Pokud se nachází ve špatném stavu, může někoho proklínat. Někdy se říká, že jde nenávist tzv. »až za hrob«. Naopak pokud je člověk v dobrém stavu, často si přeje štěstí a spokojenost těch, kteří mu jsou blízcí. Obvykle je to úzce spojeno s tím, co člověk prožívá. U lidí, kteří jsou dlouhodobě a těžce nemocní, v závěru života dochází k jakémusi projasnění. Mnohdy překvapí okolí tím, že si na něco vzpomenou nebo přímo reagují. To vlastně probíhá v záchvěvu poslední lucidity života," řekl pro ŽivotvČesku.cz renomovaný psychiatr Jan Cimický.

Reklama:

Co rozhoduje o našich posledních chvílích? O tom, proč někteří odpouští a jiní v sobě nesou nenávist nebo křivdu do posledního dechu. "Vždycky záleží na osobnosti, nikdy nejde například o samotnou křivdu. Někteří dokážou nad problémem »mávnout« rukou, ale u jiných může přetrvat klidně celý život. Na tom byly historicky postavené i nenávisti mezi některými rody."

Pokud žijeme v naději, že můžeme být pro umírajícího alespoň nějakou útěchou, i tohle tvrzení je z určité části pravdivé. 

"Ulehčit odchod můžeme druhému tehdy, když je vyrovnaný a víceméně je smířený s tím, že přichází konec. V takovém případě se to mnohdy skutečně povede díky tomu, že u něj ti blízcí jsou, drží ho třeba za ruku a jsou s ním až do posledního okamžiku. Při náhlém úmrtí to samozřejmě neplatí, tam spíše okolí zažívá šok," dodal Cimický pro ŽivotvČesku.cz

Reklama:

Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.

Reklama:
Reklama: