Příští měsíc uplyne deset let od úmrtí zpěvačky Bartošové. Hudební skladatel Šimek promluvil o jejím daru od Boha a skrytých démonech
Rozhovor: Měla úspěch, slávu, peníze a velké pěvecké nadání, kterým dokázala oslovit davy. Také ale měla smůlu v lásce a bojovala se svými složitými psychickými stavy. V dubnu to bude již deset let od tragického momentu, kdy se zpěvačka Iveta Bartošová rozhodla dobrovolně ukončit svůj život. Dodnes na ni mnozí vzpomínají - mezi ně patří i skladatel a zpěvák Jarek Šimek, s nímž úzce spolupracovala. Umělec pro ŽivotvČesku.cz poskytl rozhovor, v němž se vyjádřil nejen o popové princezně, ale i hudbě jako takové.
Jarku, vaše kamarádka a kolegyně - zpěvačka Iveta Bartošová - si před téměř deseti lety dobrovolně vzala život skokem pod jedoucí vlak. Co bylo vlastně to »její kouzlo osobnosti«, že její životní příběh dodnes budí pozornost?
Byla naprosto jiná než všechny ostatní zpěvačky, a to nejen vizáží, ale zejména její výjimečný a především lehce identifikovatelný hlas si lidé zamilovali. Měla lidově řečeno talent a jiskru v oku. Proto na ni lidé nemohou zapomenout. Prostě byla to rozená hvězda. Druhou stránkou věci je, že měla kontroverzní povahu, uměla k sobě poutat poměrně zvláštní muže, které dokázala do jisté míry nějakou dobu ovládat. Takže jde vlastně o mimořádnou kombinaci, která tvořila příběh a lidé ho s ní chtěli prožívat.
Iveta hudebně reprezentovala žánr pop music a řadila se do takzvaného středního proudu. Úzce jste několik let spolupracovali a také pod vaší taktovkou vzniklo několik skladeb. Byla pěvecky vaším pohledem skutečně mimořádná zpěvačka?
Naprosto. Pokud jde o její hlasové možnosti, uměla s nimi výborně pracovat a dalo by se říct, že díky obrovskému talentu jí to šlo lehce a samo. Byla velký profesionál, a pokud prožívala to »světlé« období, málokdo se jí vyrovnal. Ale je potřeba říct i druhou stránku věci - tedy, že zároveň bojovala s vlastními démony, což by pro nikoho nebylo snadné, ale šlo o »temné« období. A v něm už to bylo i po hlasové stránce složitější.
Když jsme u hudby, ale lehce odbočíme… Desítky let se živíte nejen zpěvem, ale většinu pracovního života skládáte hudbu nejen pro umělce, ale i marketingové účely, muzikály a podobně. Zajímá mě, zda se zpěv dá naučit, a to ve smyslu, že když nejsem zpěvák, ale chtěl bych umět zpívat - dá se to vlastně natrénovat?
Je to individuální věc - jsem ale přesvědčený, že poctivý trénink může přinést ovoce. Ale řekněme si otevřeně, že v kontextu otázky byl Karel Gott prostě jen jeden.
Rozumím. Platí i ve zpěvu pravidlo, že čím dříve už jako dítě začnu, tím lépe, nebo je nějaká věková hranice?
Je známo že ti, kteří dělají nějakou činnost už od útlého věku a rodiče je k tomu vedou, tak to ovlivňuje jejich výkon v budoucnu. Druhá věc pak je, že jsme dnes v době, kdy některé žánry nejsou vyloženě o tom, že je kladen důraz na vysokou kvalitu zpěvu. Technologie jsou ale dnes natolik dokonalé, že co nedokáže umělec, v tom mu pomůže technika. Ale pokud jde o dotaz, je to různé a záleží na okolnostech. Obecně se dá říct, že začít u dítěte rozvíjet hudební předpoklady už skutečně lze okolo prvního roku života. Ve věku 4 let pak dítě zvládá reprodukovat své »první vlastní písničky«, takže jinými slovy útlý věk dítěte není pro začátky zpěvu překážkou.
Jak vnímáte nové trendy ve studiovém nahrávaní?
Vyrůstal jsem v určité době na určitých technologických platformách, které se stále vyvíjejí. Prošel jsem si obdobím, kdy jsem nahrával své první CD u producenta Karla Vágnera, to ještě na kotoučové pásy. Byl to analogový záznam, který i dnes je považován za velmi kvalitní svým charakterem zvuku, a ten umocnil i záznam na vinylovou desku. Klasickou kulatou desku na gramofonovou jehlu. Ostatně důkazem toho je, že se tyto zdánlivě nedokonalé technologie vracejí jako módní trend. Je to pro mě jako zvukaře nekonečné vzdělávání sebe sama, abych nezaspal velmi rychlý technologický vývoj, a to se týká vlastně mé produkce jako takové.
A poslední dotaz bude s tím souviset - živit se v dnešní době hudbou je složitější než před lety, nebo naopak?
Každá doba přináší něco, co někomu vyhovuje a pro druhého to může být těžší. Osobně tahle hodnocení nemám rád, protože se srovnává něco v čase, což je vždy s ohledem na nějaký vývoj velmi složité. Řekl bych to asi tak, že kdo se v hudebním světě uživit chce, věří tomu, tak se určitě uživí bez ohledu na dobu.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
