Patrik Kutil před mistrovstvím světa v MMA: Cítím se skvěle a mířím na vítězství

Rozhovor: Český MMA zápasník Patrik Kutil se připravuje na jeden z vrcholů své stávající kariéry - mistrovství světa. S vidinou úspěchu je naladěn jak fyzicky, tak mentálně a jeho cílem není nic menšího než zlatá medaile. Kutil do turnaje vstoupí bez obvyklého stresu ze shazování váhy, což je pro něj vítaná změna.

Patriku, za pár dní budeš bojovat na mistrovství světa. Jsi teda několik málo dní od úvodního fightu. Jak jsi na tom mentálně a fyzicky?

Cítím se fakt super! Je to poprvé, co nemusím shazovat na zápas, takže je to pro mě vítaná novinka. Cítím se skvěle a mentálně jsem nastavenej jedině na výhru.

Tak to je super zpráva. Jaký tým s tebou pojede a kdo tě umí nejvíc »hecnout«?

Tak pojede s námi můj trenér Pepa Král, trenér Jirky Procházky Jarda Hovězák, André Reinders a náš týmovy doktor Norbert. A nejvíc hecnout mě samozřejmě dokáže vždycky Pepa a moje rodina.

No, tak to budeš mít s sebou skoro Dream Team naší fighterské scény. Co budeš považovat za úspěch? Nebo to máš tak, že nic jiného než titul pro tebe neexistuje?

Samozřejmě bych byl rád za jakoukoliv medaili, ale úspěch by pro mne byla ta zlatá.

Takže to zní hodně náročně. Máš už titul a bronz z Evropy, tudíž se nabízí otázka, jak dlouhá je cesta z vrcholu Evropy na vrchol mistrovství světa?

Tak na mistrovství světa jezdím čtři roky a ještě se mi žádná medaile ze světa přivést nepovedla. Takže tohle je teď můj hlavní cíl.

Kde myslíš, že je problém? Opravdu je mimoevropský svět tak výkonnostně vzdálený Evropě? Nebo v tom hraje roli něco jiného?

Tak na Zlatou medaili na Evropě stačí tři výhry a na svět pět, a to je strašnej rozdíl, když mezi zápasama není žádná pauza.

Ale je to pro všechny stejný, ne?

Každá váha je jinak obsazena. V některé máš víc zápasů a v některé méně. Třeba moje váha je plně obsazena. Musíš se k té medaili prostě prorvat.

Takže tím se to všechno vysvětluje. Můžeš říct, kdy ti bylo v přípravě nejhůř? Nebo šlo všechno podle plánu a bez problémů?

No, podle plánu to úplně zdravotně nešlo. Nejdřív jsem si narazil palec a pak mě sundala angína, ale teď už jsem ready a nic mě netrápí.

Dá se říct, že v Kutil gymu jsi od dětských let, jako doma. Potkal jsi nepřeberné množství fighterů, viděl je trénovat a potom i bojovat napřiklad na Heroes Gate. Potkal jsi se s Mike Tysonem, což je pro mnoho tvých vrstevníků asi nedosažitelné. Máš dojem, že nebyla jiná cesta dosavadním životem, než fight? Ovlivnil tě někdo z těch osobností natolik, že prozatím nechceš ve sportu dělat nic jiného?

Tak nejvíc mě ovlivnil Attila, když porazil Vémolu, a od tý doby jsem ze dne na den skončil s fotbalem a začal jsem chodit na MMA. A teď už je to pro mě práce. Teď už nemůžu dělat nic jiného. Ukončil jsem školu a nedělám nic jiného a ani nechci! Je to má vysněná práce.

Říkáš práce, ale pokoušel se ti táta, elitní evropský boxer, naznačit, čím musíš projít, čeho se musíš vzdát? Nebo si jdeš sám svojí vlastní cestou a jsi připravenej nést všechno se vztyčenou hlavou? I když se říká, že bolest je jen v hlavě?

Odpovím ti citátem Muhammada Aliho: »Nemusím být tím, kým mne chcete mít vy. Mám svobodnou vůli být tím, kým chci sám být«.

Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.