Pašování za mřížemi. Drogy se dají schovat naprosto všude, vězni se často sami prozradí, říká Jiří Kajínek
Běžný člověk zřejmě nemá ani ponětí, co vše se dá propašovat do věznic a k čemu mají vězni přístup. Jiří Kajínek, který si za mřížemi odseděl třiadvacet let, v podcastu »Zločiny bez cenzury« popsal, bez čeho někteří vězni nemohou žít a nemusí si to odepřít ani ve vězení. "Nejvíce věcí do vězení pašují lidé, kteří tam pracují, to znamená vězeňská služba, ale i zásobovatelé, kteří do věznic vozí různé zboží, například potraviny," uvedl pro ŽivotvČesku.cz nejznámější omilostněný vězeň v Česku.
Do vězení se podle Jiřího Kajínka, který strávil po českých věznicích téměř čtvrtstoletí, dá propašovat téměř všechno. Největší zájem je o různé návykové látky, jako jsou drogy, alkohol, tabák, ale i mobilní telefony. Na propašování zboží do věznice profitují především zaměstnanci, kteří ho vězňům kolikrát prodávají i s více jak stoprocentní přirážkou.
"Dříve se ve vězení zneužívaly léky na povzbuzení, na dýchání, halucinogeny. Lidé na nich byli závislí i ve vězení, poté přišly drogy, nejčastěji marihuana a pervitin. Jestliže se gram pervitinu prodával v civilním prostředí za tisíc korun, tak ve vězení se prodával za tři tisíce korun. Ve vězení se dá na drogách velmi dobře vydělávat," popsal Kajínek s tím, že zná případ jednoho bachaře, který si bokem ročně přišel díky přeprodeji podobných artiklů na šest set tisíc korun.
Stejně tak lákavé je za mřížemi kšeftování s mobilními telefony. "Po devadesátých letech se začaly pašovat mobily. Dneska už může každý vězeň telefonovat dvacet minut denně, samozřejmě je to podchycené počítačovým programem, ale fungují telefonní automaty, na které se dlouhá léta čekalo. Přesto je hromada vězňů, kteří chtějí mobilní telefony," uvedl v podcastu »Zločiny bez cenzury« Jiří Kajínek.
Cest, jak se zakázané zboží do vězení dostává, je několik. "Byl jsem svědkem, že přijel člověk, který zásoboval kuchyni jídlem, a povídal brigadýrovi v kuchyni, že v páté bedně s okurkami to má. Tak jsme vyndali bedny s okurkama a v poslední bedně mezi okurkama byly čtyři lahve vodky. Ta stála nějakou částku a ve vězení už stála pětinásobek a dodavateli dal dvojnásobek, takže pořád to pro něho byl skvělý byznys," zavzpomínal bývalý vězeň na situaci, kdy byl svědkem pašování alkoholu za mříže.
"Neříkám, že všechno pašují jen bachaři, ale zkušenost je taková, že pracovníci věznice tam ty věci často pašují. Něco jde ale i mimo ně. Nejideálnější způsob je zásobování kuchyně, kantýny nebo pracovišť. Toho materiálu se tam naváží tolik, že to není možné zkontrolovat," popsal Kajínek, jak se nejčastěji dostává zakázané zboží do vězení.
"Drogy se dají schovat úplně všude. Pod známku nalepenou na dopise, do podrážky bot nebo do časopisů či do salámu. Jenže tihleti feťáci si všechno zkazí. Často to není tak, že by jim na to přišla vězeňská služba, ale oni to na sebe prásknou. Jsou závistiví vězni nebo vězni, kteří chtějí nějakou výhodu, a když to prásknou, tím ta cesta končí. Takže oni si ty cesty vymyslí a pak si je zkazí," dodal Jiří Kajínek, o kterém je známo, že se celý život návykovým látkám včetně alkoholu a cigaret vyhýbá.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
