Jiří Hynek po odchodu z ČT na novinařinu nezanevřel. Navzdory zkušenostem s falešnými obviněními i odplatou organizovaného zločinu
Jiří Hynek dlouhá léta patřil mezi nejvýraznější reportéry České televize. Zhruba v polovině loňského roku však z televizních obrazovek odešel po nařčení ze střetu zájmů a nyní se vrací s projektem Odkryto.cz.
V novém díle podcastu Slepá spravedlnost otevřeně hovoří o falešných obviněních, výhrůžkách smrtí a zmrzačením, kterým čelil během své kariéry. Ani to ho ale neodradilo od další práce a i nadále se chce věnovat dvěma tématům, která důvěrně zná – kauze Radovana Krejčíře a rozkrývání ruského vlivu v České republice.
Hynek se během svého působení v České televizi zapsal do veřejného povědomí jako reportér, který měl na starosti mapování případu kontroverzního českého podnikatele Radovana Krejčíře. Udržoval s ním kontakty i po jeho útěku z Česka a dopodrobna popsal, jak Krejčíř budoval své zločinecké impérium nejprve na Seychelách a později v Jihoafrické republice. Naprosto klíčovou Krejčířovou strategií bylo propojení zločinů bílých límečků s pouličním zločinem, což je praxe, kterou si osvojil už v tuzemsku. Jeho pád nakonec přivodila zrada lidí z jeho nejbližšího okolí a medializace celé kauzy.
Za Krejčířem do Afriky
„Poprvé jsem za ním byl na Seychelách, když uprchl, to bylo asi půl roku poté, co zmizel z Čech. Tam byl napjatý, v podstatě všechny podezříval, že je vyslala česká tajná služba. To bylo velmi nepříjemné, protože měl kolem sebe bodyguardy,“ vzpomíná Jiří Hynek na první setkání s Krejčířem. „Naučil ty místní lidi, že pokud chtějí mít nějaké krytí, musí mít konexe i s těmi bílými límečky. Propojil zločin bílých límečků a pouliční zločin a dal jim do toho takové to české know-how,“ dodává k tomu, jakou taktiku boss využíval v Africe.
V novém dílu podcastu Slepá spravedlnost Jiří Hynek také hovoří o Krejčířově paranoii a praktických překážkách natáčení osobního rozhovoru s ním. „Například v Jižní Africe, když člověk přijel, tak to nebylo tak, že by nás čekal na letišti, ale musel ho člověk nějak najít. A úplně se to třeba nehned dařilo a ta cesta nebyla úplně levná, takže z televize mi volali, kdy už bude rozhovor s Krejčířem. On měnil ty schůzky, jednou chtěl se sejít někde v noci na parkovišti, pak u něj doma, kde byl obklopený ochrankou s brokovnicemi,“ popisuje.
Radovan Krejčíř si momentálně v Jihoafrické republice odpykává pětatřicetiletý trest odnětí svobody a vytrvale usiluje o návrat do České republiky. K neochotě českého státu o jeho opětovné přijetí Hynek dodává, že celá záležitost momentálně stojí pouze na podpisu ministra spravedlnosti, který však již více než pět let nepřichází. Jiří Hynek má nicméně i po svém odchodu z České televize o kauzu profesní zájem a hodlá se jí věnovat i prostřednictvím svého nově založeného investigativního portálu Odkryto.cz.
Poplach v IKEMu
Projekt Odkryto.cz je vlastně vyvrcholením série událostí, v jejichž důsledku Jiří Hynek loni opustil Českou televizi. Jeho odchod provázela nařčení ze střetu zájmů, například s někdejším šéfem ÚOOZ Róbertem Šlachtou nebo náměstkem ředitele IKEM Jiřím Malým. Právě kauza IKEM se v médiích rozebírala asi nejvíce. Na veřejnosti se v jejím průběhu začaly objevovat údajné přepisy komunikace mezi Hynkem a profesorem Malým z aplikace Signal, což sám novinář považuje za vytržení z kontextu. Malého původně kontaktoval kvůli tomu, aby získal informace o vlivu ruských zájmových skupin na dění v IKEM.
„S doktorem Malým jsem se bavil v podstatě z toho titulu, že jsem ho někde potkal a byl to profesor z IKEM. V té době mně to zapadlo do mých kauz, kdy jsem pracoval na ruském vlivu a prověřoval jsem informaci o tom, že jeden z lidí z IKEMu létá privátním letadlem za pomocí FSB do Ruska,“ vysvětluje Hynek. Soukolí se nicméně již roztáčelo, a ačkoliv se etická komise České televize původně odmítla případem zabývat, byla následně pod tlakem sestavena nová, která již Hynkův postup označila za střet zájmů. „Když se tím zabývala, tak mně to přišlo směšné, protože ani nevím, čím se zabývala, nějakými útržky komunikace, která byla podle mě vytržená z kontextu,“ hodnotí novinář.
Podle Hynka kauza IKEM vedla k výraznému tlaku na jeho osobu, a to ze strany některých vlivných skupin a jednotlivců. Sám zpětně považuje tyto události za způsob, jak ho v očích veřejnosti diskreditovat. Hynek také čelil výhrůžkám fyzického násilí a setkal se i se situacemi, kdy na něj byly podávány smyšlené podněty k různým úřadům. Jde nicméně o něco, s čím se jakožto investigativní novinář setkával během celé své kariéry, zejména když se věnoval rozkrývání vlivu ruských zájmových skupin v České republice i Evropě.
„Když jsem natáčel o tom, že se do Česka dovážejí falešná hnojiva z Ruska, která vypadala jako originální americké výrobky, tehdy mi začali psát z neznámých čísel nějací lidé, kteří mi vyhrožovali, že pokud v tom budu pokračovat, zlámou mi ruce, nohy a tak dále. Já jsem si říkal, že to jsou nějací blázni. Nicméně dal jsem to prošetřit policii, která to začala brát vážně a odposlouchávala ty lidi. Jednoho dne za mnou policie přijela do práce a řekli mi: ‘Musíte s námi jet, protože oni jedou na vás.’ A drželi mě v nějakém zařízení policejní vazby, než ty lidi pochytali,“ vzpomíná.
Jak na práci se zdroji?
Ani po všech těchto peripetiích Jiří Hynek na investigativní žurnalistiku nezanevřel. Jeho bohaté profesní zkušenosti jej nicméně dovedly k tomu, že některé své zásady do určité míry přehodnotil. I vzhledem k osobním negativním zkušenostem se ke zveřejňování informací od zdrojů staví tak, že zkoumá, zda na jejich publikaci převažuje veřejný zájem nad ochranou soukromí. Jde opět o reminiscenci kontroverze, kdy se musel potýkat s nálepkou „Šlachtova novináře“. Sám ale uznává, že ÚOOZ pod Šlachtovým vedením udělal řadu přešlapů a absolutně nechápe, jak mohl bývalý šéf tohoto policejního útvaru vstoupit do politiky.
Práce se zdroji je podle něj dost o vyhodnocení konkrétní situace. „Mně se stalo třeba, že mi zazvonil telefon ve dvanáct dopoledne v neděli, někdy před dvěma lety, neznámé číslo. A teď, no, co uděláte? Ukončíte ten hovor, že teda to takto je nelegální, že tam má telefon, anebo se s tím člověkem budete bavit, abyste zjistil nějaké další informace? Takže vlastně jste neustále na hraně celé práce, abyste dostal nějaké informace z těch lidí,“ popisuje jedno ze základních dilemat práce investigativního reportéra.
Své práci se hodlá nadále věnovat v rámci již zmíněného projektu Odkryto.cz, který založil společně se svým kolegou z branže Karlem Hrubešem. Nicméně reflektuje, že povaha novinářské profese se v posledních letech podstatně změnila. „Dneska vlastně může být novinář kdekdo. Protože máme rozmach různých youtuberů a těchto médií. Což je vlastně situace, na kterou podle mě zákon úplně nepamatoval,“ uzavírá Hynek.
Podcast Slepá spravedlnost se zaměřuje na osudy a příběhy osob, kterým do života vstoupilo trestní stíhání. Klade si za cíl hovořit o vině a trestu, ale i o „trestu bez viny“. Podcastem provází legenda české advokacie JUDr. Petr Toman se svým synem Mgr. Šimonem Tomanem. Celý projekt Slepá spravedlnost vzniká za podpory advokátní kanceláře Chrenek, Toman, Kotrba.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.