Laťka je teď hodně vysoko. Fiala se pochlubil zhruba 90 vlastnoručně dělanými chlebíčky
Komentář: Bývalý premiér Petr Fiala se na sklonku roku na sociálních sítích pochlubil tím, co v českých domácnostech často funguje jako univerzální jazyk smíru, pohody i oslav. Tím jsou pochopitelně chlebíčky. Na fotografii ukázal několik talířů pečlivě vyskládaných jednohubek a připojil k nim stručný vzkaz, který se nese v lehké sebeironii. "Vlastnoručně jsem vyrobil. Nekritizujte, prosím, nejsem žádný kuchař. Ale bavilo mě to a přátelům snad budou chutnat. Pěkný konec roku!" napsal, všimli jsme si v redakci ŽivotvČesku.cz.
Chlebíček je v českém kulturním prostředí zvláštní fenomén. Není to totiž jen jídlo, ale především velkolepá sociální událost. Jinými slovy symbol návštěvy, rodinné sešlosti, silvestrovských oslav i svátků.
V posledních letech se navíc stal tématem »národní debaty« srovnatelné s tím, zda do bramborového salátu patří uzenina. V jedné vrstvě jde o gastronomickou estetiku ve smyslu, zda musí vždy na chlebíčku být rovnoměrně nakrájená okurka, správný poměr salámu a vajíčka, rozumná dávka majonézy. V druhé je to ritualizovaná domácí práce: »Chlebíčky se dělají »pro přátele a hlavně aby bylo«.
Fialův příspěvek po dlouhé době nemá politické sdělení. Naopak - je civilní a mnohé může při pohledu na snímek napadnout, zda u Fialů náhodou »ještě nedošla veka«. Na snímku jsme jich v redakci ŽivotvČesku.cz napočítali téměř devět desítek.
S nadsázkou se dá klidně konstatovat, že pokud se tenhle moment odehrál na Štědrý den, nabízela by se i filmová paralela. Ve filmových Pelíškách padne věta, která se v Česku cyklicky vrací pokaždé, když někdo vytáhne doma vyrobený dárek: "Nejkrásnější dárek je ten, který člověk vyrobí sám." Říká ji Jiří Kodet, v případě silvestrovských chlebíčků Petra Fialy by se dala použít téměř doslova.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
