Útok na Írán může spustit odvetu a eskalaci. Kraus popsal, o co v konfliktu jde, a upozornil i na Rusko a Čínu
Rozhovor: Izrael a Spojené státy udeřily na cíle v Íránu, Teherán hlásí výbuchy a Íránské revoluční gardy oznámily odvetu raketami a drony. Politolog a bezpečnostní analytik Josef Kraus pro ŽivotvČesku.cz říká, že sporný nebyl jen samotný íránský jaderný program, ale i americké požadavky na omezení balistických střel a regionálních aktivit Teheránu. Varuje zároveň, že klíčové bude, zda útoky zasáhly i vojenské cíle či významné představitele režimu – to by mohlo konflikt posunout k výrazné eskalaci s dopady na ceny energií i evropskou bezpečnost.
Pane doktore, v noci přišlo potvrzení útoku na Írán. Nejprve zaútočil Izrael, následně se podle informací přidaly i Spojené státy. V médiích se mluví o uranovém programu. Je to opravdu hlavní důvod, nebo v tom vidíte i jiné zájmy?
Íránci dlouhodobě chtějí dohodu a nemají problém navázat tam, kde předchozí dohoda skončila. Problémem jsou ale americké požadavky jiného charakteru, které už souvisí s íránskou národní bezpečností. To znamená například tlak na omezení íránských vojenských kapacit – třeba v oblasti balistických střel – a také na íránské regionální angažmá, tedy vztahy a podporu nestátních ozbrojených aktérů. Pro Írán jsou to věci, které jsou neakceptovatelné, a právě na tom se velmi pravděpodobně dohoda brzdila.
Zaznívají i spekulace, že vyjednávání byla jen »hra« a záminka, aby bylo možné na Írán zaútočit. Je to podle vás reálný scénář?
Šíří se spekulace, že celá věc byla jen šaráda, aby měli Američané nebo Izraelci důvod říct: podívejte, s Íránem se stejně domluvit nelze, odmítají vše, a vojenské řešení je jediné. Vzhledem k tomu, že k útoku došlo, tak se ze spekulace může stát reálná varianta.
Kam to může vyústit? Hrozí rozšíření do regionální války?
Záleží na tom, co přesně bylo zasaženo a jaké budou dopady. Pokud by šlo jen o útoky na vládní budovy, které byly de facto prázdné, tak to ještě nemusí znamenat plnou eskalaci. Írán pak může provést spíš symbolický odvetný úder podobného charakteru. Pokud se ale ukáže, že došlo k úmrtí významných činitelů, odveta bude výrazně větší a může to připomínat dvanáctidenní válku z června 2025 – tedy systematické ostřelování Izraele a izraelské údery zpět, únava protivzdušné obrany a další násilná spirála.
A kde je hranice, kdy by se do toho plně zapojily Spojené státy?
To celé může eskalovat tak, že se Íránci rozhodnou pro odvetné útoky i na americké vojenské základny, kterých je v regionu hodně, případně na americké námořní síly v Perském zálivu nebo Ománském moři. V takovém případě je vlastně úplně nejasné, co by následovalo – Spojené státy by pravděpodobně musely použít ještě větší sílu. A spirála násilí by eskalovala s hodně nevypočitatelnými následky, až směrem k rozpoutání celoregionální války.
V debatě se objevuje i nejčernější scénář – pád režimu v Teheránu. Co by to znamenalo?
Svržení íránského režimu by velmi pravděpodobně znamenalo kolaps státu, propadnutí země do občanské války a případně i rozpad. To by mělo fatální celoregionální důsledky. Problém je, že v takovém prostředí se pak rozpadá kontrola, roste chaos a vznikají dlouhodobé bezpečnostní a migrační dopady.
Jaký dopad to může mít na Českou republiku? Má to pro nás vůbec význam?
Pro Česko to bude mít význam hlavně energetický. Pokud regionem otřese velký konflikt, projeví se to okamžitě na cenách ropy a zemního plynu. Může se stát, že nebude možné z Perského zálivu komodity dovážet, což je problém nejen pro Česko, ale pro celou Evropu – zvlášť v době, kdy jsme se snažili zbavit závislosti na ruské ropě a plynu. Minimálně světové trhy zareagují skokovým navýšením cen, což se promítne na pumpách i v celé ekonomice. A pak je otázka, zda půjde o ropný šok, nebo jen krátkodobé zdražení, které se později stabilizuje.
Často se říká, že války vznikají i tak, že je »nikdo nechce«, ale spustí je řetězec nechtěných událostí. Jsme v takové fázi?
Tady už se pohybujeme spekulativně – a nejsem si jistý, jestli jsme ve stavu, kdy nikdo válku nechce. Je zřejmé, že Izrael dlouhodobě vnímá íránsko-americkou dohodu jako problematickou a snaží se ji sabotovat, protože ji považuje za ohrožující. Nejasné jsou Spojené státy, protože Donald Trump je nevyzpytatelný aktér mezinárodních vztahů, zjevně postrádá dlouhodobou strategii a rozhodování je často »ode zdi ke zdi«.
Zapadá to do širšího obrazu změny světového řádu a »ukazování svalů« Spojených států?
Určitě to do toho zapadá. Ta asertivita americké zahraniční politiky je obrovská, a to včetně nerespektování mezinárodních pravidel a mezinárodního práva – tenhle typ útoku je ukázkou agresivního jednání v rozporu s mezinárodním právem. Zároveň je otázkou, jestli si Spojené státy, respektive Donald Trump, uvědomují všechny globální konsekvence. Není to jen spor Amerika–Írán. Je potřeba sledovat, kdo stojí na íránské straně nebo v tom může vidět příležitost k vlastnímu mocenskému posílení, a to je především Rusko a také Čína.
A proč je v tomhle kontextu tak často zmiňovaný i Tchaj-wan?
Protože pokud by se Spojené státy dostaly do eskalační spirály s Íránem a musely použít velké množství vojenské síly, mohou se »vystřílet« ze zásob a kapacit. A v takovém případě by to mohlo nahrát Číně k posílení v Indo-Pacifiku. Řada expertů varuje: nevystřílejte se na Írán, protože pokud nebudete mít s čím reagovat, Čína může zkusit Tchaj-wan. Jsou to oblasti vzdálené tisíce kilometrů, ale v globální politice to může souviset.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
