Místo pohádkového života v Dubaji přišel tvrdý náraz. Krainová přiznala, že si sáhla na dno, o zdraví šlo celé rodině
Jen pár týdnů po velkém stěhování do Dubaje přišla pro Simonu Krainovou a její rodinu pořádně tvrdá zkouška. Modelka přiznala, že celá rodina postupně onemocněla a několik dní bojovala s vysokými horečkami. Nakonec museli i do nemocnice. Krainová otevřeně popsala, jak náročné bylo starat se o nemocné děti i manžela ve chvíli, kdy sama sotva stála na nohou.
Simona Krainová si nový život v Dubaji představovala nepochybně trochu jinak. Koncem srpna se tam společně s manželem Karlem Vágnerem a syny Maxem a Brunem přestěhovala a kluci nastoupili do nové mezinárodní školy. Rodina si tak měla začít zvykat na nový režim a prostředí.
Místo poklidného začátku nové životní kapitoly ale přišla nemoc. Krainová se po několika dnech odmlky ozvala svým sledujícím a přiznala, že jejich první týdny v Dubaji pořádně zkomplikoval virus, který podle ní nejspíš přinesly děti ze školy.
"Dubaj nám tenhle týden dala pěkně za uši. Sotva jsme se zabydleli, skočil na nás brutální virus. Asi suvenýr ze školy. Pracovně mu říkám za**aná dubajská chřipka. Covid byl proti tomu procházka růžovým sadem!" napsala modelka.
Podle jejích slov začaly problémy vysokými horečkami, které se vyšplhaly až ke čtyřicítce. Jako první onemocněl Max, po něm Karel a následně samotná Simona. Když už si rodina myslela, že bude mít klid, přidal se ještě Bruno. A právě jeho nemoc podle maminky zasáhla nejvíce.
První pomoc Krainová využila přímo z pohodlí domova. Dubajské zdravotnictví podle ní umožňuje objednat lékaře až domů. "Do 30 minut u nás byla doktorka se sestřičkou. Vyšetření, testy, tlak, saturace, léky. Recept přes WhatsApp do lékárny a za 20 minut zvonil kurýr," popsala.
Ani to ale nestačilo. Vysoké teploty se vracely, a tak rodina po několika dnech nakonec zamířila do nemocnice. Tam následovala další vyšetření a léky. Lékaři podle Krainové doporučili především klid a odpočinek.
Jenže právě ten si při péči o nemocnou rodinu nemohla dovolit. "Nejsem žádná superžena. Občas jsem chtěla sednout na zem a brečet. Jenže pak se ozve ‚Mamííí!‘ a vy po osmapadesátý vstanete. I když je vám úplně na ho**o. Potřebujou vás," napsala otevřeně.
Popsala také noci, během kterých kontrolovala dětem teplotu, srážela horečku, převlékala propocené povlečení a čekala, jestli se stav konečně zlepší. "Spíte po minutách a máte pocit, že další noc už snad nedáte," svěřila se.
Po několika náročných dnech se ale konečně dočkala chvíle, na kterou čekala. Doma se podle jejích slov rozhostilo ticho, nikdo nepotřeboval další zábal a ona sama si po pěti dnech znovu uvědomila, že má hlad.
Na nohy jí v těžké chvíli pomohli také přátelé. Jedna z kamarádek jí poslala jídlo z její oblíbené dubajské restaurace.
Simona zároveň přiznala, že tahle zkušenost jí připomněla jednu jednoduchou věc. Ať už člověk žije v Praze, Dubaji nebo na druhém konci světa, ve chvíli, kdy onemocní děti, všechno ostatní jde stranou.
Nový život v Dubaji tak rodina zatím rozhodně nezačala podle pohádkového scénáře – nemocné děti, probdělé noci a máma, která musí fungovat, i když sama nemůže.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
