Když politik poprvé objevuje krásy rodičovství. Řešit vrtochy »pana miminka« je náročné, říká Ivan Bartoš
Pět měsíců je pyšným otcem syna Bertrama a prakticky se vůbec nezastaví. Výrazná tvář Sněmovny a předseda aktuálně druhé nejsilnější politické strany Ivan Bartoš (40) pro ŽivotvČesku.cz poskytl rozhovor, v němž odhalil krásy a úskalí rodičovství. "Jestli jsem si něco fakt hodně přes svátky uvědomil, tak je to fakt, jak náročný den má rodič, který je doma na mateřské dovolené," řekl v úvodu muž, který dlouhodobě prosazuje motto, že politika se dá dělat čestně a slušně.
Ivane, často s vámi řešíme politiku, ale zkusme to dnes jinak. Politik, tedy alespoň vy jako předseda Pirátů, něco jako dovolenou asi nemá, přesto se zeptám: Jak jste prožil první vánoční svátky se synem Bertramem a příchod nového roku?
Byl jsem přes svátky samozřejmě více doma a i vzhledem k epidemiologické situaci jsem řešil hodně pracovních schůzek a porad, což zvládám poslední dobou ze své domácí pracovny přes internet. Jestli jsem si něco fakt hodně přes svátky uvědomil, tak je to fakt, jak náročný den má rodič, který je doma na mateřské dovolené. Už jen to označení dovolená je něco, co je přinejmenším hodně zavádějící. To je asi nepřenositelná zkušenost každého rodiče a neobjevuji tímto zjištěním Ameriku, ale Bertík je mé první miminko.
To je tak náročné, nebo zlobí?
Pro pečujícího rodiče, což je u nás několikanásobně více moje žena Lydie, je to náročné. V porovnání s ní jak v čase, tak v možné pozornosti, jsem vlastně jen spíše takový občas zaskakující. I když se teda snažím pomáhat, kde to jde a když ne s miminkem, tak se vším okolo v domácnosti, což jsme si vždy dělili napůl, nebo s dcerou Amélií na třetiny.
Můžete to trochu rozvést?
Upřímně, je i lehčí vytřít třeba podlahu v bytě, než řešit vrtochy pana miminka v jedenáct hodin večer, když brečí, protože chce vlastně strašně spinkat, ale kvůli tomu breku nemůže. Ale to nemusím asi nikomu vyprávět, každý rodič zná stav: přetažené miminko. Já to stále poznávám. Je to pro mě nové, ale pro manželku je to pravidelná starost.
Takže manželka se spíš stará a vy uklízíte?
Jak jsem říkal, když mohu, tak se snažím pomoci, ale třeba u těch večerních cvičení nezmění nic, jste-li u toho dva, nebo jeden. Je to i o štěstí, co zrovna zabere a kdo s tím přijde. Někdy je to houpání v síti, někdy je to písnička. Lydie sundala z půdy spoustu starých dětských knížek a Bertíkovi čte. To ho baví. Samozřejmě vždy jen chvilku. Má rád písničky, a to i ty, co mu v duetu zpíváme, já falešně a žena čistý soprán, tak i ze známého videokanálu na telefonu. Zásadní fungující hitovky jsou: Chňapík, maličký krokodýl a anglická písnička o pavoučkovi, jak leze okapem, dešti a slunci.
A jestli zlobí? Je mu pět měsíců a podle mě je fakt hodně akční, i když nemám přímé srovnání. Furt něco kutí, povětšinou nějaký nesmysly a když se mu to nedaří, tak se občas rozčiluje. Což je vtipné, protože mu nemůžete pomoct, když nevíte co vlastně chce. Nově jsme tedy museli začít dávat pozor, protože i když ještě neleze, tak už se umí docela mrštně převalovat do různých směrů, zejména pak směrem ke kraji postele.
Takže je to spíš náročné, nebo spíš zábava?
Na pozornost je to náročné pro kohokoliv. Jednou jsme nějak s rodinou koukali na animovaný film »Malý šéf«, kde jsou miminka ve skutečnosti dospělí zaměstnanci, kteří jsou propojeni s průmyslem na hračky a se svými rodinami to koulí jako divadlo. Ta pohádka mi přišla vlastně dost strašidelná, protože tam ty děti uvažují jako dospělí a jejich vrtochy jsou promyšlené naschvály.
I Bertík se někdy tak podívá, jako by říkal : »To víš že jo, ty šišlale, vy si tady dáváte k večeři buřtguláš a na mě zbyde co, zase mléko, no má úcta. Vám udělám scénu.« Ale je fakt hodný. Je teda pravda, že cokoliv kolem kuchyně ho nesmírně zajímá a u rodinný večeře chce sedět na klíně a koukat, takže ten, kdo si ho zrovna vezme, má každé jídlo upravené »na vidličku«, aby to dal jednou rukou. Nebo když potřebuje něco podat a nedoleze k tomu, protože to je mimo osu koulení, tak se na vás upřeně podívá a normálně si ubrekne: »Tak mi to podej«. Což je vtipný, protože svůj cíl dosáhnout na hračku »Červený karkulky« vlastně splnil. A k cíli vždy vede více cest.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
