Distanční výuka trápí i slavné matky. Covid nás naučil samostatnosti, říká herečka Míša Maurerová
Je moderátorkou, herečkou a matkou tří dětí. V poslední době je ale také kuchařkou, učitelkou, psycholožkou i chůvou. Michaela Maurerová (41) popsala, jak její rodinu ovlivnila koronavirová krize. "Já vždy chtěla děti od počítače tahat pryč. Teď se snažím s učiteli udržet krok," popsala pro ŽivotvČesku.cz sympatická herečka, kam ji posunula distanční výuka.
Herečka Michaela Maurerová má doma dvouletou Emmu a dvanáctiletá dvojčata Magdalénu a Josefa. Ta nejmenší potřebuje hodně pozornosti a péče, ale starší děti vede jejich matka k samostatnosti a odpovědnosti. "V jednu chvíli jsme si řekla, že fyzickou i psychickou kapacitu mám vyčerpanou," přiznala herečka pro ŽivotvČesku.cz s tím, že na starší děti přenesla velký díl odpovědnosti. A zatím její rozhodnutí nese ovoce.
Jak jste se doma popasovali s distanční výukou?
Děti se přizpůsobily lehce, jsou tvárné a zvykají si rychle na nové postupy. Děti jsou gumové, omyvatelné a přizpůsobivé. To jsou základní vědomosti, které jsem si odnesla už z porodnice. Já tuto dobu snáším hůře. Nemohu se na ně těšit, protože mi v půl osmé ráno neříkají, že dorazí po škole. Jsme spolu 24 hodin denně a sedm dnů v týdnu, takže fáze těšení se na sebe zmizela.
Jste pečlivá maminka a hlídáte přístup dětí k online výuce?
Distanční výuka není jen o povaze dítěte, ale také o tom, jak moc jsou důslední rodině. Současná výuka vyžaduje vnitřní disciplínu, děti se musí samy kontrolovat a hlídat. Je to náročné období, ale učí nás k samostatnosti. Moje děti jsou velmi zdatné v práci s počítačem, umí toho určitě více než já. A co neuměly, to si nyní rychle osvojily. Já jsem ten rodič, který se vždy snažil děti od počítače odlákat. Čím méně času u počítače trávily, tím já byla spokojenější se svou výchovou. Toto mi distanční výuka dost nabourala. I když mají denně online tak dva tři předměty, taky i ty úkoly z dalších předmětů dělají zase na počítači. Takže u počítače sedí minimálně 5 hodin denně. To, co jsem tedy opravdu nechtěla, aby seděly pořád u počítače, se nyní děje. Takže jsem je nyní přihlásím na online kurz programování, aby se tímto směrem dovzdělaly, aby se tedy ten počítač naučily pořádně ovládat a počítač neovládal je.
Jste spokojená s tím, jak v této složité době pracují učitelé?
Já jsem hlavně vděčná, že mohu nyní více sledovat, jakým způsobem učitelé pracují a můj obdiv k pedagogům roste. I ti starší pedagogové komunikují s dětmi výborně a ukazuje to, jak jsou skvělí učitelé. Dobrý učitel zůstane dobrým učitelem i v distanční výuce. Ten, kdo nemá pedagogické vlohy a talent vzdělávat děti, ten to samozřejmě přes počítač nedohoní. Člověk si navíc uvědomuje, že učitelé jsou často také rodiči a musí se věnovat mým dětem v rámci práce, ale pak i svým dětem, které také dělají něco do školy. Vedle zdravotníků jsou učitelé další povolání, které si v této době zaslouží uznání.
Chodí vaše děti na kroužky, nebo je vše přerušeno?
Máme velké štěstí, že sportovní klub juda, ve kterém moje děti jsou, má fantastické trenéry. Takže se sportuje i venku. Říká se, že není špatné počasí, jen špatně oblečený sportovec, takže jsem ráda, že mají tréninky venku i v tomto počasí. Magdalénka přeběhla z baletu na judo, což jsem i ráda, že nemusím každé dítě vozit na jiný kroužek, je to pro mě z logistického hlediska lepší. A mohou si doma trénovat různé chvaty, i když u nás je to tak malé, že jsem raději, když trénují venku.
Co dobrého si vaše děti z této doby odnesou?
Děti určitě získaly samostatnost. Já v určité fázi zjistila, že už všechno najednou nezvládám, že moje fyzická i psychická kapacita je vyčerpaná. Ze začátku jsem se snažila v té výuce s nimi udržovat tempo a krok, ale pak jsem si řekla, zda to není kontraproduktivní, zda určitá důvěra a ponechání samostatnosti nakonec není pro ně dobře. Díky tomu se naučí si v práci udělat systém. Pedagogové říkají, že je to také hodně důležité, možná více, než nabývat nějaké encyklopedické znalosti.
A kam krize posunula vás a vaši rodinu?
Trochu nás to naučilo vycházet spolu jako rodina. Umět si povídat, umět ten čas trávit spolu, nelézt si na nervy. Ale v tom malém prostoru je důležité umět si najít i soukromí. Tato doba mě naučila skloubit moji práci moderátorky a herečky s prací doma. Takže jsem herečka, ale jsem i uklízečka, chůva, kuchařka, animátorka... Znovu jsem si uvědomila, že možnosti matky jsou nekonečné.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
