Ivana Korolová popsala, jak ji zasáhla epidemie a co jí nejvíc vadí. Dcera Amélie je světlem, přiznala
Epidemická situace v zemi těžce zasáhla uměleckou sféru kvůli vládním restrikcím, které znemožnily normální fungování divadel, společenských akcí a běžného kulturního života. Herečka Ivana Korolová (32) však díky mnoha rozmanitým projektům a také roli maminky neztrácí tempo a po pracovní stránce si nemůže stěžovat. V rozhovoru pro ŽivotvČesku.cz prozradila, jak vnímá současnou nelehkou dobu, co pro ni znamená mateřství nebo zda s manželem plánuje druhé dítě. "Máme velké štěstí, že máme Amélii, ta je naším sluncem a baterkou v téhle zvláštní době," řekla.
Ivana Korolová:
▪ Herečka, kterou diváci znají například z pohádky Dvanáct měsíčků, filmu Ať žijí rytíři! nebo seriálu Krejzovi, Ohnivý kuře či z dětského pořadu Planeta Yó, který moderovala.
▪ Věnuje se také zpěvu, vydala několik singlů – PMS, Kruhy, V tom nebo Paleo. V prosinci 2019 vyšlo její debutové album Kruhy.
▪ Patří mezi hojně obsazované hlasy českého dabingu, propůjčila ho více jak 150 filmům, dalším desítkám seriálů, dokumentů a reality show. Po smrti legendární Heleny Štáchové úctyhodně převzala dabing Lízy Simpsonové.
▪ Je rodačka z východočeských Pardubic.
▪ Absolvovala hudebně-dramatický obor na Pražské konzervatoři.
▪ V polovině března 2021 pustila do světa zbrusu nový videoklip s názvem Zona 200.
Ivano, v červnu loňského roku se vám narodila prvorozená dcera Amélie. Je to už 9 měsíců, jak jste si zvykla na novou roli maminky?
Když o tom tak přemýšlím, myslím, že jsem si zvykla celkem rychle. To máme asi všechny ženy v genech (směje se). Ale musela jsem si ze začátku uvědomit, že nedělat nic a jen se věnovat dítěti, je v pořádku. Byla jsem zvyklá pořád něco dělat - běhat, zpívat, psát texty nebo lítat po dabinzích. A najednou se čas jakoby zastavil a já prostě žiju pro ni. Všechno tak jinak láskyplně plyne a já nemám výčitky, že nenapíšu text k nové písničce třeba už půl roku.
Vaše holčička přišla na svět už v době, kdy v Česku probíhala epidemie koronaviru. Vím, že jste měla obavy, zda bude váš manžel Jiří moct být u porodu.
Ano, zákaz mužů u porodu mě tenkrát hodně rozčílil… To už na mě byl moc velký zásah do soukromí lidí. Je to tak zásadní moment v životě… Lituju všechny ženy, kterých se to dotklo. Já bych se s tím asi dlouho vyrovnávala. Pro nás oba byl porod obrovským, společným a krásným zážitkem. Ale uvědomuju si, že jsem měla štěstí a můj porod proběhl rychle a bez komplikací (klepe na dřevo).
Asi otázku o druhém dítěti slýcháte často, ale přesto se zeptám. Plánujete druhé miminko?
Ono se to plánovat moc nedá (směje se). Ale bavíme se o druhém dítěti do budoucna. To ano.
Současná doba přinesla těžké časy a zasažena byla poměrně výrazně umělecká scéna. Jak pociťujete vliv epidemie na váš pracovní život?
Jsou dny, týdny nebo měsíce, kdy to pociťuju víc a pak období, kdy zas o něco míň. Divadlo není, koncerty nejsou, méně se točí a přesto, že dabuju, i dabingu bylo méně než normálně. Což se ještě sečetlo s tím, že jsem byla čerstvá maminka. Nazkoušela jsem muzikál Tarzan, měla odehrát asi 30 představení, vydala jsem desku za svoje peníze, natočila dost nákladné videoklipy za svoje peníze, abych o sobě dala vědět a nalákala na svou tvorbu. Chtěla jsem jet turné a počítala jsem, že se mi část peněz vrátí, až budou festivaly a ono nic. Manžel měl se svou kapelou Bratři naplánováno spoustu koncertů i v zahraničí - což byl jeho sen, který se začínal naplňovat, ale vše se posouvá a ruší. Člověk o tom nesmí moc přemýšlet a musí věřit, že do toho vlaku pak zase naskočíme a pofrčíme. Já věřím, že ano! Nicméně máme velké štěstí, že máme Amélii, ta je naším sluncem a baterkou v téhle zvláštní době. Aspoň se jí můžeme oba naplno věnovat. Takže z tohohle hlediska mi to až tak nevadí.
Co je pro vás nejhorší v rámci soukromého života? Některé lidi trápí sociální izolace, absence společenského života…
Mně asi nejvíc vadí taková ta obava, když půjdu na procházku s kamarádkou nebo pojedu za rodiči, jestli jim něco nepředám nebo si naopak něco neodvezu. Je těžké balancovat nad tím, jestli se bát vlastní rodiny, protože chodí do práce a mohou tam něco chytit. Nebo jsem naopak nervózní, abych jim nepředala něco já, na druhou stranu vídat je chci. Je to náročná doba, ale žít musíme. A nevidět se rok s rodinou, to je nesmysl. Teď už je fajn, že testování na covid je dostupné na každém rohu. Takže než chci jít k babičce a dědovi, zajdu si pro svůj klid na test.
Jaký máte názor na očkování, které rozdělilo společnost na dva tábory. Pro jedny znamená naději a cestu z krizové situace, pro druhé bezpečnostní riziko. Co převládá u vás?
U mě začíná převládat názor, že to asi bez očkování nepůjde. Zřejmě je to jediná cesta, jak se vrátit k normálnímu životu, pokud do té doby nebude nějaký super lék. Ale na druhou stranu s očkováním své vlastní osoby zatím nechvátám. Nikdo neví, co to očkování udělá za pár let… I když se uklidňuju tím, že už vývoj téhle vakcíny nějakým způsobem vychází z klinických studií o očkování proti SARSu - a to už pár let je.
Máte s covidem osobní zkušenost?
Snad ani nechci nahlas vyslovovat odpověď, abych to nezakřikla. Ale točí se to kolem mě v okolí každou chvíli.
Druhá část rozhovoru s Ivanou Korolovou vyjde v neděli 28. března. Promluví například o dabingu Lízy Simpsonové, jak se k němu dostala, co plánuje do budoucna nebo jaké má ambice a sny.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
