Aňa Geislerová o dětství: Se školství jsme si vzájemně nesedli
Držitelka tří Českých lvů za hlavní roli a jedna z nejvýraznějších českých hereček Aňa Geislerová (45) krátce zavzpomínala na své dětství, které ovlivnila babička Růžena Lysenková (†94). Ta umělkyni ukazovala krásy i peripetie hereckého řemesla. "Myslím si, že jsem byla entuziastickou žačkou, strašně moc jsem se do školy těšila, ale myslím si, že mi nevyhovovalo školství," řekla Aňa Geislerová pro ŽivotvČesku.cz.
Aňo, chtěla jste být od malička filmovou herečkou? Po jakém povolání jste toužila, když jste chodila do první třídy?
Chtěla jsem být princem v pohádce. Později jsem chtěla být novinářkou po tátovi. Sklon k filmu přišel později, moje babička a teta se strýcem také byli herci, tak mi přišlo, že je to úplně normální zaměstnání, které má hodně lidí, nic zvláštního jsem v tom neviděla a přišlo mi to zábavné.
Jakou jste byla žačkou na základní škole? Byla jste pečlivá žačka, nebo spíše malá volno myšlenkářka?
Myslím si, že jsem byla entuziastickou žačkou, strašně moc jsem se do školy těšila, ale myslím si, že mi nevyhovovalo školství. Možná to zní pitomě, ale myslím si, že moje nadšení a zvídavost bylo zadupáno do země, protože bylo považováno za vyrušování a za přílišnou aktivitu, to mě odradilo a základkou jsem se školou skončila. Musím ale také říct, že jsem měla štěstí i na dobré učitele, ale potkala jsem i ty špatné... Nevyhovovalo mi to systémově, jak to školství funguje pořád, nemyslím jen za komunistů, ale opravdu pořád, tak to školství podle mě charakter lidí spíše deformuje a ubíjí, než že by ho rozvíjelo. Mám dnes i srovnání přes moje děti a jejich školy, mohu srovnat české a anglické školství..., mně to opravdu nevyhovovalo.
Prozradíte čtenářům, na co jste v životě opravdu hrdá?
Na svoje děti.
Je něco, za co se stydíte? Co byste ráda na své životní cestě vymazala nebo vrátila?
Jsou určitě nějaké nezáživné pitomosti, které bych v rámci nějakého humoru mohla nyní jmenovat... Ale asi patřím k těm lidem, kteří nakonec ve všem najdou harmonii, protože i bez těch špatných věcí se člověk neposune dál. Nechtěla bych se asi úplně vyhnout tomu, co mě v životě potkalo, ale vím, že některá období bych bývala byla mohla zkrátit a bylo by mi lépe... Ale když se otočím, tak nic zásadního ke změně nevidím.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
