Babiš je při chuti a u ČT to neskončí, varuje Wollner. A popsal temnou roli Klempíře ve vládě
Rozhovor: Vláda schválila návrh, podle kterého mají být Česká televize a Český rozhlas nově financovány příspěvkem ze státního rozpočtu místo koncesionářských poplatků. Podle kabinetu jde o splnění programového slibu, úlevu pro domácnosti a tlak na efektivitu veřejnoprávních médií. Bývalý šéfredaktor reportážní publicistiky České televize a současný zástupce šéfredaktorky deníku FORUM 24 Marek Wollner to ale v rozhovoru pro ŽivotvČesku.cz vidí jako zásadní ohrožení nezávislosti médií. Varuje, že po České televizi a Českém rozhlasu mohou přijít na řadu také soukromá média.
Marku, jak čtete vládní návrh, který má převést financování České televize a Českého rozhlasu ze systému poplatků do státního rozpočtu?
Podle mě tím vzniká státní televize a státní rozhlas. To, co se teď stalo, považuji za velmi vážný zásah do nezávislosti veřejnoprávních médií. Vláda říká, že jde jen o změnu financování a že nechce zasahovat do obsahu. Tomu ale podle mě nejde věřit. Když politik rozhoduje o tom, kolik peněz médium dostane ze státního rozpočtu, vzniká přirozený tlak. Ředitelé pak budou muset počítat s tím, že jejich rozpočet závisí na vládě a na politické většině. To je nebezpečné.
Vláda tvrdí, že veřejnoprávní média musejí šetřit a že se jen vracejí na úroveň financování z roku 2024.
Ano, to je ale jen část příběhu. Podstatné je, že se mění princip. Poplatek byl přímý vztah mezi občanem a veřejnoprávním médiem. Financování ze státního rozpočtu z toho dělá vztah mezi médiem a vládou. A to je obrovský rozdíl. Navíc vláda sama ukazuje, že nejde jen o účetnictví. Andrej Babiš na tiskové konferenci mluvil například o tom, že Česká televize koupila práva na olympiádu a fotbal a on o tom nevěděl. Tím podle mě naznačil, že ho bude zajímat, za co televize utrácí. A když se politik začne ptát, jestli má televize kupovat sportovní práva, časem se může ptát i na to, jaké pořady má vyrábět a co má vysílat.
Podle vás tedy nejde jen o peníze, ale o kontrolu?
Ano. Pokud stát začne financovat média přímo z rozpočtu, bude mít vždycky možnost vytvářet tlak. Formálně se může říkat, že zákony o České televizi a Českém rozhlasu zůstávají, ale prakticky bude rozhodující, kdo drží peníze. Vláda může tvrdit, že jde skandinávským modelem a že nezávislost zůstane zachovaná. Jenže u nás je úplně jiné politické prostředí. Vidíme dlouhodobé útoky na Českou televizi, na novináře a na konkrétní pořady. Proto podle mě nejde o neutrální technickou změnu.
Varujete, že po veřejnoprávních médiích mohou přijít na řadu i soukromá média. Proč?
Protože tento tlak podle mě veřejnoprávními médii neskončí. Kdo si myslí, že se to týká jen České televize a Českého rozhlasu, podle mě se plete. Nejdřív se vytvoří atmosféra, že některá média jsou problém. Pak se začne mluvit o jejich financování, o tom, kdo je platí, kdo u nich inzeruje a komu slouží. Podobné mechanismy jsme viděli v Maďarsku. Nemusí to u nás dojít tak daleko, ale cesta může být podobná. Může jít o tlak přes reklamu, přes velké firmy, přes státní podniky nebo přes veřejné instituce. Pokud budou některá soukromá média vládě nepříjemná, může vzniknout snaha omezovat jim příjmy.
Myslíte, že by vláda mohla tlačit na firmy, aby neinzerovaly v nepohodlných médiích?
Takové riziko tady podle mě je. Nemusí to být napsané v žádném zákoně. Stačí atmosféra, signály a tlak. Velký byznys velmi dobře vnímá, co si přeje vláda, zvlášť pokud má se státem zakázky, dotace nebo jiné zájmy. Proto říkám, že novináři si v tuto chvíli musí uvědomit, že tahají za jeden provaz. Tohle není jen problém veřejnoprávních médií. Týká se to celé mediální scény.
V čem vidíte hlavní motiv vlády? Vláda říká, že ruší poplatky, protože to slíbila před volbami.
Podle mě je důvod hlubší. Andrej Babiš potřebuje, aby se méně mluvilo o jeho zájmech, dotacích a byznysu. Potřebuje méně kontroly. A média, která se ptají, jsou pro něj problém. Vidíme, že po nástupu této vlády se znovu otevřela témata spojená s Agrofertem a dotacemi. Podle mě jde o to, aby se o těchto věcech nemluvilo tak hlasitě. Aby veřejná kontrola zeslábla. A právě veřejnoprávní média jsou v tomto směru stále důležitá, i když už podle mě nejsou tak svobodná jako dříve.
Říkáte, že Česká televize už dnes není tak svobodná jako před lety. Proč?
Protože z ní odešla řada lidí, kteří dělali silnou investigativní a kritickou žurnalistiku. Nechci idealizovat minulost, ale Česká televize měla období, kdy byla odvážnější a sebevědomější. Dnes je opatrnější. A přesto to Andreji Babišovi podle mě nestačí. I ta omezená míra nezávislosti mu vadí. Potřebuje, aby se veřejnoprávní média proměnila v instituci, která nebude klást nepříjemné otázky.
Zaměstnanci České televize a Českého rozhlasu jsou ve stávkové pohotovosti. Může stávka něco změnit?
Stávka je pochopitelná a v určité chvíli možná i nutná. Zároveň je to velmi složitý nástroj. Je to dvojsečná zbraň. Výstražná stávka může upozornit na problém, ale sama o sobě nemusí stačit. A pokud by byla stávka tvrdší a diváci by přišli o program, část veřejnosti se může obrátit proti televizi. Dnes jsme v jiné situaci než v letech 2000 a 2001. Tehdy byl ve společnosti silnější demokratický konsenzus a lidé lépe chápali, že svoboda médií je základ demokracie. Dnes je společnost rozdělenější a část lidí význam nezávislých médií podceňuje.
Co by tedy podle vás měli novináři dělat?
Držet spolu. To považuji za zásadní. Novináři ze soukromých médií by neměli mít pocit, že se jich spor o Českou televizi a Český rozhlas netýká. Týká se jich také. Pokud se podaří oslabit veřejnoprávní média, bude mnohem snazší tlačit i na média soukromá. Svoboda médií není samozřejmost. A ve chvíli, kdy se začne lámat, bývá pozdě tvářit se, že se to týká jen někoho jiného.
Jak hodnotíte roli ministra kultury Oty Klempíře v celé věci?
Velmi kriticky. Podle mě nepůsobí jako silný ministr, který by obhajoval resort a nezávislost veřejnoprávních médií. Na tiskové konferenci působil spíše jako člověk, kterého premiér »má v kapse«. To je pro ministra kultury špatná vizitka. Ministr kultury by měl chápat, že veřejnoprávní média nejsou jen položka v rozpočtu. Jsou součástí demokratické infrastruktury. Pokud se k nim přistupuje pouze jako k výdaji, který se má seškrtat, je to krátkozraké.
Vláda argumentuje tím, že lidem zrušením poplatků uleví. Podle kritiků to ale zaplatí stejně daňoví poplatníci. Jak to vidíte vy?
Lidé to zaplatí tak jako tak. Jen jinou cestou. Když se peníze vezmou ze státního rozpočtu, neznamená to, že jsou zadarmo. Pokud kvůli tomu stát zvýší deficit, zaplatí to občané ještě s náklady na dluh. To je na tom celé paradoxní. Lidé mohou mít pocit, že ušetří na poplatku, ale ve skutečnosti se účet jen přesune jinam. A může být nakonec ještě dražší.
Mluvíte hodně ostře. Co je podle vás v sázce?
V sázce je kontrola moci. Veřejnoprávní média mají smysl právě proto, že mají být schopna ptát se i těch nejsilnějších politiků a nejvlivnějších lidí. Když se z nich stanou instituce závislé na momentální vládní většině, ztratí se jeden z důležitých pojistných mechanismů demokracie. Já jsem byl v roce 1989 student, který stávkoval za demokracii. Proto mě velmi znepokojuje, když vidím, že se znovu relativizují základní pravidla. Demokracie nestojí jen na volbách. Stojí také na svobodných médiích, nezávislých institucích a veřejné kontrole moci.
Máte pocit, že společnost riziko chápe?
Část ano, část ne. A to je problém. Populistická politika dlouhodobě přesvědčuje část společnosti, že novináři, experti nebo vzdělanější vrstvy jsou jejich nepřátelé. Že jim ubližují, že je poučují, že jim něco berou. To je velmi nebezpečná manipulace. Lék je dlouhodobý a není jednoduchý. Je to vzdělávání, posilování kritického myšlení a obrana institucí. Bohužel se to zanedbávalo dlouho. A teď vidíme následky.
Co čekáte dál?
Myslím, že tlak na média bude pokračovat. Veřejnoprávní média jsou první viditelný cíl, ale podle mě ne poslední. Proto je důležité, aby novináři, redakce i veřejnost brali tuto situaci vážně. Jestli se jednou podaří z veřejnoprávních médií udělat jen poslušné státní instituce, bude velmi těžké to vracet zpátky. A pokud se společnost probudí až ve chvíli, kdy už bude pozdě, zaplatíme za to všichni.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
