Smál se u toho. Babiš vysvětlil, jak myslel slib, že udělá maximum, aby se ČR stala nejlepším místem pro život na celé naší planetě
Komentář: Po jmenování do funkce předsedy vlády pronesl Andrej Babiš (ANO) na Pražském hradě slib, který vzbudil výraznou odezvu. Nový premiér při slavnostním aktu totiž uvedl, že »udělá maximum pro to, aby se Česká republika stala nejlepším místem pro život na celé naší planetě«. Část veřejnosti na prohlášení reagovala s ironií, jiní poukazovali na nerealističnost takového cíle. Nyní Babiš nabídl vysvětlení svých slov, zaznamenali jsme v redakci ŽivotvČesku.cz.
Babiš ve svém sobotním vyjádření uvedl: "Já jsem si dovolil v rámci slibu říst, že udelám maximum pro to, aby Česká reublika se stala nejlepším místem pro život na celé naší planetě. A oni se mi smějou," uvedl ve videu, které zveřejnil na síti X. "A co je na tom špatného, že bych to chtěl? Já bych chtěl, abychom byli nejlepší země pro život na celé planetě, ne?"
Problém ale není v samotném přání. Problém je v tom, že v okamžiku jmenování premiérem taková slova nefungují jako přání, ale jako slib. Když totéž řekne běžný člověk v hospodě nebo na rodinné oslavě, jde o přirozenou ambici. Když však stejnou formulaci použije nový premiér v oficiálním projevu po jmenování, navíc v kombinaci se slovy »slibuji všem občanům« a »udělám maximum«, stává se z věty veřejný závazek. Ten pak bude možné poměřovat konkrétními výsledky vlády, a to od ekonomiky přes sociální politiku až po bezpečnost. Smích, který Babiš zmiňuje, tedy není reakcí na to, že to chce, ale na to, jak bombasticky svůj slib zarámoval.
Formulace »nejlepším místem pro život na celé planetě« je totiž ukázkový politický superlativ. Zní efektně, ale je prakticky neuchopitelný. Co je »nejlepší«? Nejvyšší HDP na hlavu, nejlepší zdravotnictví, nejnižší korupce, nejvyšší pocit spokojenosti obyvatel, levné bydlení a zároveň zdravé veřejné finance? Pokud by Babiš svůj výrok myslel doslova, musel by v prvních dnech ukázat konkrétní ukazatele, v nichž chce Česko posunout na špičku, a cestu, jak toho ve vládě ANO, SPD a Motoristé dosáhnout.
Do toho vstupuje dlouhodobý problém Babišovy politiky – důvěryhodnost. Už totiž dříve sliboval, mnozí si jistě vybaví, řídit stát jako firmu, vyřešit vlastní střet zájmů, zjednodušit daně nebo zásadně zlepšit stav veřejných financí. Mnohé z těchto slibů zůstaly jen napůl splněné, nebo se ukázalo, že za marketingovým sloganem není dostatečně konkrétní obsah. Když takový politik, jakým Babiš je a že v současnosti je lidově řečeno o parník před svou konkurencí - prohlásí, že z Česka udělá »nejlepší místo pro život na celé planetě«, část veřejnosti to už logicky nečte jako vizi, ale jako další reklamní slogan.
Babišova následná obrana, že pouze vyjádřil přání a že je přece správné chtít pro svou zemi to nejlepší, je sice sympatické, ale především jde o typický únik do rétoriky. Premiér ale není motivační řečník. Není hodnocen podle toho, jak hezká přání formuluje, ale podle toho, jak zvládne inflaci, dostupnost bydlení, zdravotnictví, školství, bezpečnost a zahraničněpolitickou orientaci země. A kdo si sám nastaví laťku až k »nejlepšímu místu pro život na planetě«, musí logicky počítat s tím, že mu jeho vlastní slova budou připomínána při každém problému a každém selhání.
Pokud bychom brali výrok vážně, znamenalo by to, že se vláda bude muset přiblížit standardu zemí, které dlouhodobě vedou žebříčky kvality života – tedy zemi s funkčními institucemi, nízkou korupcí, stabilními financemi, kvalitními veřejnými službami a předvídatelným právním prostředím. V situaci, kdy součást koalice tvoří subjekty často kritické k EU nebo klimatické a integrační politice, působí sliby o světovém prvenství spíš jako prázdný slogan než realistický plán.
Jádro celé věci se tak dá shrnout jednoduše. A to tedy tak, že přání může mít každý, ale slib premiéra je závazek, který se dá později velmi přesně poměřit.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
