Existují mraky argumentů, že nejsem vrah. Kajínek připomněl zásadní fakta, která jeho nevinu dokazují
Jiří Kajínek se v podcastu »Zločiny bez cenzury« vrátil k citlivému tématu své minulosti – dvojnásobné vraždě z května 1993, za kterou byl odsouzen na doživotí. Kajínek nejenže prohlásil, že nezastřelil Štefana Jandu a Juliána Pokoše, ale předložil argumenty, které tuto skutečnost vyvrací. Poukázal například na nesrovnalosti výpovědí svědků, chyby v policejním vyšetřování a údajnou manipulaci s důkazy. "Dnes už nikoho nepřesvědčuji o tom, že nejsem vrah. Lidé si mohou z veřejně dostupných zdrojů udělat sami obrázek. O tom, že bych tehdy střílel, neexistuje jediný důkaz," řekl pro ŽivotvČesku.cz Kajínek, jenž je mnohdy kritizován za to, že má jako bývalý zločinec prostor k veřejnému vyjadřování.
Jiří Kajínek byl v roce 1998 odsouzen na doživotí za dvojnásobnou vraždu plzeňského podnikatele Štefana Jandy a jednoho ze členů jeho ochranky Juliána Pokoše. K činu došlo 30. května 1993 v serpentinách pod věznicí Bory. »Postrašení« si měl u tehdejšího recidivisty Kajínka objednat podnikatel Antonín Vlasák, kterého Janda vydíral. U soudu pak zaznělo, že Kajínek to přehnal a oba muže zastřelil.
Svou vinu od začátku Jiří Kajínek popíral. V podcastu »Zločiny bez cenzury« se Kajínek vrátil k některým argumentům, které jasně dokazují jeho nevinu. "Manželka zastřeleného podnikatele Jandy Eva Jandová požádala prezidenty republiky o to, aby mi udělili milost, protože věděla, že jsem nevinný," připomněl Kajínek jeden z faktů, který mluví v jeho prospěch.
Právě Eva Jandová Kajínkovi prozradila, že tehdejší vyšetřovatel případu jí přiznal, že je tlačen do toho, aby vyšetřoval způsobem, o kterém není přesvědčen, že je správný. "Já jsem se o tom případu dozvěděl až v únoru 1994, dlouhé měsíce předtím byl tento čin vyšetřován s tím, že ho provedli policisté," odkázal Kajínek na prvotní svědectví bratrů Pokošových, kteří oba (Julián zemřel až dva dny po střelbě) své matce tvrdili, že střílel někdo od policie.
"Po mém zatčení v roce 1994 jsem se ze spisů dozvídal neuvěřitelné postupy policie, kdy Vojta Pokoš, kterému hrozilo patnáct let za mřížemi, chodí na svobodě. Je to jasné, za spolupráci s policií zůstal na svobodě. Moje jméno se v případu objevilo až v říjnu 1993 a najednou se stalo to, že Vojta Pokoš označil za střelce Jiřího Kajínka," popsal souvislosti, které mnoho lidí zná také díky filmu Kajínek.
"Vojtěch Pokoš mě znal z minulosti, kdy jsem v roce 1990 ve věznici na Borech dělal takzvaného »cáchaře«, to znamená, že jsem dělal výplaty pro celou věznici. Zároveň jsem dělal »barákového«, takže mě všichni vězni znali. Někteří mi potom řekli, že bratři Pokošové tam v té samé době také byli, a proto mě – alespoň Vojtěch – s jistotou znali," vysvětlil Kajínek, proč Vojtěch Pokoš jako svědek Kajínka usvědčil podle fotografie.
Jiří Kajínek v podcastu rovněž zmínil, že některé důležité důkazy byly údajně záměrně přehlíženy či zničeny, aby zapadly do předem vytvořeného scénáře obžaloby. Jedná se například o legendární nedopalky cigaret z místa činu, které měly jasně určit vraha. "Místo toho se z archivu ztratily," uvedl celoživotní nekuřák Jiří Kajínek.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
