Farář Lucie Bílé představil velikonoční poselství. Světlo nezmizelo, je jen za mraky, říká Czendlik
Často se mu přezdívá »farář celebrit«. Nikdy se netajil přátelským vztahem se zpěvačkou Lucií Bílou (54), kterou dokonce oddával. Zbigniew Czendlik (56) říká, že nemá cenu v této složité době brečet. Spíše je dobré si na Velikonoce připomenout světlo a naději. "Spoustu otců, maminek ale i dětí nyní převzalo roli duchovních," řekl římskokatolický kněz pro ŽivotvČesku.cz.
Římskokatolický kněz polské národnosti Zbigniew Jan Czendlik, který oddával Lucii Bílou, když vstoupila do manželství s hudebníkem Stanislavem Penkem, je farářem pro moderní dobu. Když ho lidé potkávají na společenských akcích ve fešných polobotkách, málokdo by tipoval, že má před sebou lanškrounského děkana. Zbigniew Czendlik se zamyslel nad tím, jak prožít Velikonoce plnohodnotně, i když tomu koronavirová epidemie a vládní nařízení z části brání.
"Jsou to druhé Velikonoce, které jsou odlišné od toho, co v historii známe. Ale to neznamená nic špatného. I když tisíce let Velikonoce probíhaly tak, jak jsme zvyklí, tak to neznamená, že se to nemůže změnit. Už z minulých Velikonoc mám tu zkušenost, že věřící dokáží prožít svátky velmi hodnotně i v rámci svých domácností. Během tohoto roku se naše domácnosti a naše domy proměnily v takové domácí chrámy. Spoustu otců, maminek ale i dětí převzalo roli duchovních. Lidé si možná více uvědomili, že i oni mají podíl na Kristově kněžství. Bohoslužby se odehrávaly v rodinném kruhu, loni šli lidé na Velký pátek mnohdy někam, kde je křížová cesta, stoupali vzhůru a četli liturgické texty, které běžně používáme v kostelích. Toto může naši víru posílit a vrátit k tomu, co bylo na začátku," uvedl Zbigniew Czendlik pro ŽivotvČesku.cz s tím, že věřící si mohou připomenout, jaké bylo postavení křesťanů v Římské říši.
"V raném období také byli křesťané doma v rodinách, připomínali si život Krista ve skrytu. A jaké to přineslo ovoce, co to všechno způsobilo. Takže není to situace, nad kterou bychom měli brečet. Přijměme to jako výzvu a může nás to posílit," řekl dlouholetý přítel Lucie Bílé pro ŽivotvČesku.cz.
Na Velký pátek si křesťané připomínají vykupitelskou smrt Ježíše Krista na kříži. Podle Zbigniewa Czendlika jsou Velikonoce bodem, kdy si lidé znovu mohou připomenout, že tam, kde je naděje, tam se neumírá.
"Je logické, že máme obavy, že máme strach, to je lidská vlastnost. Důležité ale je mít naději. Naděje držela lidi při životě i v totalitě. Byli tady lidé neprávem odsouzení a ve vězení je podpírala naděje. Naděje není to, že věříme, že to nějakým způsobem dobře dopadne, naděje je hlavně víra. Tady připomenu myšlenku Václava Havla, který říkal, že naděje je víra, že to, co děláme, má smysl. Naděje by se měla projevovat v tom, že budeme některé věci dělat a věřit tomu, že to má smysl a že to vnese světlo do našich životů. Velikonoce jsou o světle a světlo nám ukazují. Ale to není žádné světlo na konci tunelu. To světlo je tu pořád a stále nám svítí. Možná ho nyní nevidíme, je schované někde za mraky. Ale vítr mraky rozfouká a světlo zase uvidíme. Pokud budeme trpěliví a pokorní a budeme dodržovat nařízení, i mně se některá znají nelogická, ale pokud se budeme snažit dodržovat to, co nám odborníci řeknou, tak naděje tady bude," dodal Zbigniew Czendlik pro ŽivotvČesku.cz.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
