Fotbalová Slavia připíjí na zdraví: Bývalý hráč a trenér Nedvídek slaví jubileum
Bývalý hráč a trenér Slavie Jiří Nedvídek tento týden oslavil významnou životní metu. Odchovanci červenobílých barev popřáli k devadesátým narozeninám zástupci SK Slavia Praha, Slavia Museum či Huawei.
Nedvídkův první zápis do světa fotbalu lze nalézt na fotografii v klubové ročence z roku 1946. Tehdy skvělá žákovská garnitura obstarávala na Spartě předzápas duelu Československo – Jugoslávie. Od té doby po celou svou kariéru působil na trávníku naprosto nekonfliktně. Věnoval se hře, tvořil, vymýšlel a byl naprosto nezištný v přihrávkách. Internacionál Antonín Puč o něm jednou na tribuně vyslovil nečekaný, ale přiléhavý soud. „Jirka dělá dojem, že je to arbitr fotbalové elegance. Hezky se na něj kouká, ať to mydlíme se Spartou, anebo proti nám hrajou třeba Brazilci. On ten svůj glanc drží pořád.“ To asi potvrdí každý, kdo je pamětníkem Nedvídkova působení v sešívaném dresu.
V A-týmu Slavie působil Jiří Nedvídek v letech 1957 až 1961, odehrál 217 zápasů, z toho 74 ligových. Slavii zůstal věrný po celou svou fotbalovou kariéru kromě období povinné vojenské služby, kdy hrál v Červené Hviezdě Bratislava.
Nejtěžší chvíle v klubu zažil jako trenér. Na podzim roku 1968 převzal rozhárané mužstvo v rozháraném oddílu na posledním místě v lize. Dorosteneckou šatnu vyměnil za ligovou, ze které před sedmi roky odešel jako hráč. Cíl pro jaro byl jediný: záchrana! První nový hráč, kterého přijímal, byl tehdy dorostenecký reprezentant Dušan Herda. Mladý hráč před vojnou. „Pro mne je to velký klubista, podobně jako Puč, Bican, Plánička nebo Franta Veselý. Na prvním soustředění mě dal na pokoj k brankáři Jirkovi Voštovi. Ačkoli jsme se na hřišti škorpili, byli z nás velcí přátelé. Nijak mě ale nesvazoval přílišnými trenérskými pokyny. Těžký úvod venku jsem nehrál, ale během sezony už jsem patřil na levém křídle do základu. Já jsem byl vedle Hildebrandta, Nepomuckého či Knesla v jiném světě, než dosud. Z tribun nás hnaly dopředu známé slávistické osobnosti. Martin Růžek, Milan Neděla, Karel, Effa, Standa Procházka. Nešlo selhat. Zachránili jsme se a po posledním zápase jsme všichni šli na zaplacené představení do divadla v Karlíně, kde nás vlídně přijal Láďa Županič. Jirka Nedvídek, už řadu let si tykáme, ten mě přivedl do velkého fotbalu a svým vedením mi pomohl k tomu, abych se v něm natrvalo udržel. Budu mu vždycky projevovat úctu. Je to skvělý člověk a na úrovni. A já si můžu dovolit, abych ho na oko pozlobil. Říkám, Jirko víš na tom prvním soustředění v Krkonoších, jak jsme hráli o záchranu, co byla tvá poslední slova před večerkou? Mladí dvě deci a staří, co vydrží! Jedním slovem báječný člověk a oddaný slávista,“ zavzpomínal na Nedvídkovu aktivní kariéru Dušan Herda.
Spoustu zápasů „odkopal“ Jiří Nedvídek ve staré gardě Slavie (1966 až 1983). A to už byl i uznávaným amatérským fotografem. Celá řada jeho fotografií patří do pokladnice významné historie klubu. Ta nejslavnější je z léta 1967 a je na ní nezapomenutelná dvojice Josef Bican a Vlasta Kopecký. Šlo o jeden z posledních dohraných zápasů Vlasty Kopeckého ve slávistickém dresu.
Jiří Nedvídek vždy byl a stále je vítaným partnerem i v odborných debatách. Řadu let působil jako zkušený trenér především pro mladší generace. V superlativech se vyjadřují o jeho radách a názorech na hru, výběr hráčů a vztahy v klubu například Miroslav Beránek nebo Jan Říčka. Měl vždycky rozhled a vyznačoval se ochotou o své poznatky a pravdy se dělit. Jiří Nedvídek je po Františku Fiktusovi druhým nejstarším žijícím ligovým hráčem Slavie. Těší se velké úctě. Je to „klasický slávista“: inteligentní, družný, obětavý, a jak by řekl František Plánička, taky umí kopat!
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.