Havlíček ukončil spekulace o Hradu. Pavlovi poslal vstřícný vzkaz, Decroix pak tvrdě setřel

Rozhovor: Vicepremiér a ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček v rozhovoru pro ŽivotvČesku.cz odmítl spekulace, že by mohl kandidovat na prezidenta. Uvedl, že chce zůstat ve vládě, dokončit rozpracované změny v hospodářské politice a za tři roky skládat účty voličům. Mluvil také o vztazích s prezidentem Petrem Pavlem, bitcoinové kauze, Dozimetru, letní dovolené i o rodině, která je podle něj na jeho vysoké pracovní tempo zvyklá.

Ve veřejném prostoru se začíná spekulovat o možných kandidátech na prezidenta. Vaše jméno se objevuje také. Šel byste do prezidentské volby?

Ne. Myslím si, že mohu, neskromně řečeno, České republice v tuto chvíli více pomoci z pozice, ve které jsem. Hospodářství mi sedí, jsem člověk exekutivy. Něco jsme slíbili nejen našim voličům, ale také firmám a podnikům. Když jsem nastoupil na ministerstvo průmyslu, začal jsem z něj dělat ministerstvo hospodářství a každý týden zodpovědně odškrtávám úkoly a výsledky, kterých chceme dosáhnout. Za tři roky chci skládat účty tak, abychom obhájili své vládní působení. Nebylo by fér, kdybych z toho nyní utíkal. Člověk musí pro prezidentskou funkci také dozrát a dospět. Jsem přesvědčen, že mám v exekutivě ještě dost práce.

Pokud by Petr Pavel za rok a půl znovu kandidoval, což je pravděpodobné, volby vyhrál a získal další pětiletý mandát, dokázala by s ním vláda spolupracovat? Mohly by se vztahy zklidnit?

Myslím si, že vztahy nejsou tak špatné, jak se na první pohled může zdát. Je trochu okurková sezona, takže se rozebírá prakticky každé vyjádření. Výrazně to zaskřípalo v souvislosti s Ankarou. Nemůžeme ale připustit, aby se z České republiky začal stávat prezidentský systém.

Jak to myslíte?

Prezident není od toho, aby kontroloval vládu. Jeho pozice je jiná. Pokud by dál sestupoval do nižších pater politiky, vstupoval do exekutivy a stával se oponentem vlády, pak se bude každá vláda logicky tvrdě bránit. My jsme na to připraveni, ale nevyhledáváme to.

Takže připouštíte, že očekáváte zlepšení vztahů mezi Hradem a vládou?

Jsem přesvědčen, že se situace během léta trochu zklidní. Začíná ale prezidentská kampaň, takže nelze očekávat, že vztahy budou v následujících měsících, minimálně z pohledu médií, popisovány úplně realisticky. Naše pozice je jasná. Nechceme s prezidentem válčit. Chceme plnit programové prohlášení a hospodářskou strategii. Ve finále podle mě nebudou rozhodovat Ankara ani Ukrajina, ale sliby, které jsme dali voličům. Ty zodpovědně plníme a věřím, že to lidé dokážou ocenit.

Do veřejné debaty se znovu vrátila bitcoinová kauza. Překvapila vás rychlost, s jakou se případ posunul?

Těžko říct, zda to mohlo být rychlejší. V každém případě mě překvapil obrovský dopad celé věci a rozsah toho, o jak velký průšvih šlo. Jasně se ukazuje, že to, co jsme tehdy kritizovali, byl nakonec jen slabý odvar toho, jak vážné to celé bylo. Myslím si, že podobná kauza tady historicky nebyla. Když se podíváme na Dozimetr, o němž se ve stínu bitcoinové kauzy mluví méně, ten podle mě bobtná podobným způsobem. Opět se ukazuje, že naše výtky týkající se napojení TOP 09 a STAN na Dozimetr nebyly bezdůvodné. A zdaleka to podle mě nekončí. Jsem přesvědčen, že »kampelička« byla dalším vážným problémem, který nezůstane pod stolem. Mohou se ukázat další vazby na lidi z okolí bývalého premiéra Petra Fialy. Podle mě šlo o velký průšvih a o privatizaci veřejné sféry.

Část veřejnosti může mít pocit, že některé případy zůstanou zametené pod kobercem...

Je dobře, že se to řeší. Nejsem soudce a nevím, jak dopadnou. O vině budou rozhodovat soudy. Připomeňme si ale, jak se exministryně Eva Decroix snažila celou věc zamést pod koberec, bagatelizovat ji a tvrdit, že nejde o nic zásadního. Nakonec se ukázalo, že situace byla výrazně horší.

Jak moc horší?

Podle mě v kontextu toho, že byla před volbami evidentní snaha ODS věc co nejvíce utlumit. Eva Decroix se snažila, co mohla, ale nakonec se to obrátilo nejen proti ní, ale i proti celé ODS. V odborném prostředí se jí dnes bude obtížně vysvětlovat, proč k případu přistupovala právě takto.

Když odbočíme od politiky, jak trávíte letní prázdniny? Chystáte se vůbec na dovolenou?

Zatím jsem převážně na ministerstvu. Právě teď jsem v Poslanecké sněmovně a pracuji v kanceláři. Tento týden je premiér na dovolené, takže jsem v pracovním režimu pro případ, že by se cokoli stalo. Zatím se nikam nechystám. Víkendy budu určitě trávit mimo práci a možná si některý z nich prodloužím. Na souvislou týdenní nebo čtrnáctidenní dovolenou se ale v tuto chvíli nechystám.

Co na vaše pracovní tempo říká rodina? Přece jen trávíte většinu času v práci a mezi lidmi.

Rodina je zvyklá. Stejný režim jsem měl už v průmyslu, kde jsem působil třicet let. Obchodovali jsme přibližně v devadesáti zemích světa, takže téměř nebyl týden, kdy bych nebyl někde v zahraničí. Po přechodu do politiky tomu dávám úplně všechno. Zastávám názor, že pokud chce člověk něco dělat dobře, musí tomu věřit, musí být srdcař a musí tomu dát maximum. Nelze pracovat jen na půl plynu. Když člověk sportuje, všichni mu říkají, že musí více trénovat, aby uspěl. Když ale stejné nasazení ukazuje v práci, začnou se mu posmívat, že je workoholik. Přitom ve sportu nikdo neříká, že je někdo sportoholik.

Dobře, ale co na vaše tempo říkají nejbližší?

Mám skvělou rodinu a vzájemně se podporujeme v našich aktivitách. S manželkou jsme svoji pětatřicet let a čtyřicet let jsme spolu. Oba máme pořád slušný pracovní výtlak. Manželka je velmi úspěšná architektka, má vlastní ateliér a rovněž jede na plný plyn. Děti jsou na vysoké škole, ale často se vídáme. Samozřejmě uznávám, že člověk musí umět odpočívat, ať už o víkendech, nebo si čas od času vzít volno. Baterky je potřeba dobíjet. Přiznávám ale, že já si je často dobíjím právě prací.

Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.