Hell’s Kitchen Česko je zpět. Místo pekla ale zatím spíš romantická procházka s příchutí vanilky aneb Jak pejsek a kočička pekli dort
Komentář: První díl druhé české řady Hell’s Kitchen ukázal, že když se v kuchyni vymění šéfkuchař, změní se i dynamika celé show. Zatímco premiérová řada s Radkem Kašpárkem stavěla na ostrém tempu, konfliktu a autoritě, Honza Punčochář zvolil civilnější a přívětivější režim. Výsledek? Elegantní »fine-dining« reality show s nádechem romantiky, ale jen malým náznakem pekla, které však název pořadu slibuje, míníme v redakci ŽivotvČesku.cz.
Sedmnáctka uchazečů, od profesionálů po domácí nadšence, vstoupila do kuchyně s jasnými cíli. Tedy získat titul, 2,5 milionu korun a místo šéfkuchaře v nové restauraci Jana Punčocháře. Míst v prvním díle druhé řady ale bylo jen šestnáct, a tak první eliminace přišla ještě dříve, než se vůbec otevřela sama restaurace pekelné kuchyně, do které usedli první hosté.
Úvodní výzva (uvařte jídlo, které vás nejlépe představí) rozhodla i o kapitánech týmů. Dva nejlepší ze soutěžících získali imunitu.
Kapitánské pásky si hned zkraje navlékli netradiční velitelé. Jednu kuchyni řídila vizážistka a fitness trenérka Kateřina, druhou mzdový účetní Paťo. A divák sledující pořad se dočkal pohledu na bezradně působící lídry svých týmů, kteří se v provozu profesionální kuchyně cítili být místy jako v bludišti.
Hell’s Kitchen má sice »bůhvíproč« v DNA druhé řady mix profíků a amatérů, jenže tentokrát to místy vypadalo, jako když »pejsek a kočička pekli dort«.
Když se ve druhé části prvního dílu rozjel servis, emoce i jazyk zůstaly na uzdě. Punčochář držel linku profesionálního klidu, kritizoval věcně, bez vulgarit a zbytečných výbuchů. Pro část publika šlo o sympatické »odlehčení«, kuchyni velel šéf, který netlačil na pilu a neshazoval. Z pohledu značky Hell’s Kitchen se však vytratil klíčový prvek, a tím je pocit, že kuchyní opravdu lomcuje napětí.
Například pestré a mimořádně ambiciózní menu (od kapřích hranolků přes marinovaný jelení hřbet po jehněčí s hřiby) by bývalo sneslo dramatičtější střih i tvrdší řízení.
Obsazení i produkce však patrně mířily na širší publikum. Výběr soutěžících působil »showbyznysověji« a v sále se mezi hosty objevily známé tváře z jiných reality formátů (vítězka první řady HK Sierra Holanová, dvojice z Love Islandu či Mary Pavlova). Fungovalo to jako marketing, ale současně to ředilo autentický tlak profesionální služby. První konflikty v červeném týmu sice přišly ještě před první objednávkou, jenže na obrazovce se převážně hrálo na bezpečnou notu, bez hrany, bez emocionální zátěže, která alespoň v první řadě vytvářela divákovi adrenalinový zážitek.
Férově je potřeba zkonstatovat, že Kašpárkova první řada sklidila kritiku za přestřelené napětí i televizní teatrálnost a časté vulgarity, které se ale obecně v profesionálním gastru běžně vyskytují. Zároveň ale nabízela dynamiku a respekt k veliteli kuchyně, ať už se divák s jeho stylem ztotožnil, nebo ne.
Punčochář vyšel jinudy. První díl nabídl budování atmosféry, v níž se soutěžící mohli nadechnout. Bylo to do jisté míry stravitelnější, přívětivější a pro mainstream koukatelnější. Ale »pekelná kuchyně« bez pekla narážela na očekávání a základní princip pořadu. Kdo hledal šlehy adrenalinu a řezavou disciplínu, našel zatím spíš pečlivě naaranžovanou degustaci.
Verdikt po úvodním díle? Řemeslně pěkně naservírované, dramaturgicky uhlazené. Pokud by měla však Hell’s Kitchen Česko naplnit vlastní jméno, musela by v dalších epizodách významně přidat na tempu. Pokud ne, zůstane jen jako stylový gastro pořad s vanilkovou reality show stopou.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
