I po 24 letech mě pořád překvapuje, kolik lidí netuší nic o taktice, říká moderátor AZ-kvízu Aleš Zbořil

Moderátor Aleš Zbořil
Moderátor Aleš Zbořil
Foto: Se svolením České televize / Radek Miča

Televizní vědomostní kvíz uvádí od roku 1997, přesto říká, že kdyby šel dnes soutěžit, tak žádnou výhodu mít nebude. Aleš Zbořil (52) má za sebou odmoderovaných 2300 dílů AZ-kvízu a dokonale zná zákulisí pořadu, který si oblíbilo několik generací. "Odnaučil jsem se lidi soudit na první pohled. Každý člověk je zcela jiný a někdy se stane, že vysokoškolsky vzdělaný člověk neuspěje jako lidé, kteří mají manuální povolání," řekl pro ŽivotvČesku.cz a prozradil další zajímavosti o soutěži, kterou moderuje na střídačku s kolegyní Evou Machourkovou.

Aleši, lidé Vás mají zafixovaného jako moderátora AZ-kvízu, ale vy jste se v České televizi objevil mnohem dříve. Vzpomenete si ještě na první díl dnes tak populární soutěže?

Už od roku 1995 běžela soutěž pro středoškoláky s názvem Ypsilon, která je prazákladem AZ-kvízu. Ještě dříve jsem uváděl Telekvíz, což byla historicky první soutěž, kde byl zapojen mobilní telefon, a na stejné číslo se mohlo volat živě z celé republiky. Když startoval AZ-kvíz, tak se v rámci přípravy dělaly dva pilotní díly, ale abych řekl pravdu, tak první oficiální díl si už nevybavím.

Kolik dílů jste od roku 1997 odmoderoval asi ale víte, že?

Statistiku si nevedu, ale do dnešního dne bylo natočeno přibližně 4600 dílů, takže zhruba 2300 mám za sebou já a druhou polovinu moderovala kolegyně Eva Machourková.

Na televizního diváka působí soutěž hodně pohodově, jako by probíhala u lidí doma v obýváku. Určitě máte za sebou i krizové momenty, je to tak?

Krizové momenty přichází při každém natáčení, protože při vysílání na monitor dostáváme otázky úplně poprvé. Když se objeví cizí názvy a cizí jména, tak je ta správná odpověď ještě delší, protože máme v závorce napsanou i výslovnost. Někdy bývá problém se pak v té rychlosti před kamerou zorientovat.

O kuriózní situace během natáčení také nouze určitě nebude...

Je to soutěž pro lidi a o lidech. Diváci si možná pamatují na spisovatele a cestovatele Ladislava Ziburu, který se rozhodl být nejhorším hráčem v historii. On mě pak i kontaktoval a říkal mi, že chtěl jít do studia ke mně. Soutěžící si ale nemůže moderátora vybrat, takže připadl na Evu. On tam tehdy s kolegou sehrál kuriózní kolo, kdy obsazoval rohy pyramidy. Pak se mi ozval, zda bych mu pokřtil knihu, tak jsme se sešli v Praze i v Brně. Obecně ti zajímaví soutěžící pak ovládnou sociální sítě a jejich výstupy najdete hodně na youtube. Kdo si je chce připomenout, ať si zadá heslo »​škrrr« nebo »​pěstební dělnice« a může to sám ohodnotit. Doporučuji také vyhledat si pana Petra a jeho opičky na gumě.

Aleši, napadá Vás, čím AZ-kvíz obohatil Váš pracovní či soukromý život?

Odnaučil jsem se lidi soudit podle toho, jak vypadají nebo jací jsou na první pohled. Každý člověk je zcela jiný a někdy se stane, že vysokoškolsky vzdělaný člověk nedopadne tak dobře jako lidé, kteří mají manuální povolání. Už nesoudím lidi předem, mockrát se mi stalo, že jsem někoho podcenil, a on překvapil, nebo jsem naopak od někoho čekal víc, než pak předvedl.

A existuje naopak něco, co Vám tolik let u jednoho pořadu vzalo?

Budu mluvit hypoteticky, ale je možné, že AZ-kvíz mi vzal jiné pracovní příležitosti. Vystudoval jsem herectví a je to možná hendikep, když se tvář objevuje na obrazovce každý všední den jako tvář moderátora, pak je obtížné předpokládat, že Vás někdo osloví s nabídkou na roli. Ale na druhou stranu musím říct, že díky tomu, že jsem se objevil v televizi, tak se zase jiné pracovní nabídky vyskytly.

O čem je podle Vás AZ-kvíz? Je to soutěž o štěstí, o taktice? Nebo jsou opravdu rozhodující pouze vědomosti?

Podle mě je to na třetiny. Štěstí musíte mít v momentě, kdy se losuje pořadí, to diváci nevidí, to se děje před záznamem. Řekl bych tedy, že 33 procent tvoří vědomosti, 33 procent taktika a poslední třetinu tvoří štěstí. Pokud začínáte a víte všechno, tak je jedno jedno, že soupeř také ví všechno, protože zvítězíte. Často mě udivuje, že i po těch 24 letech se objeví soutěžící, který taktiku vůbec nezvládá. Do studia občas dorazí člověk, který dokonale odpovídá, ale vybírá pole, která nikam nevedou.

Pokud byste dnes šel soutěžit, tak budete mít výhodu a zúročíte roky zkušeností? Porazil byste dnes většinu soutěžících, se kterými jste se setkal?

Myslím si, že žádnou výhodu bych neměl. Každá vědomostní soutěž je založená na tom, že nikdo nemůže vědět všechno. Jsou oblasti, ve kterých se orientuju trošku více - možná historie, kultura, umění, film... Ale zase plavu v botanice, zoologii a přírodních vědách.

Kdo vybírá do soutěže otázky? Je na to nějaký tým expertů?

Každou natáčecí sérii má na starosti koordinátor, který otázky vybírá a je zodpovědný za faktickou správnost a také za to, aby se otázky neopakovaly. Dohromady na otázkách ale pracuje celý štáb lidí, který tvoří externí spolupracovníci. Koordinátor pak otázky připraví na natáčení.

Diváky hodně zajímá, jak často se soutěž natáčí?

Točíme většinou 4 dny v měsíci a natočí se dvacet dílů. Já točím dva dny a další dny točí Eva. Za ty 4 dny se tedy natočí díly na celý měsíc.

Jak probíhá casting? Dostat se před televizní kamery údajně není vůbec jednoduché...

U castingů nejsem, ale pokud je mi známo, tak kritériem je ochota přijet a pak projít testem, který je sestaven z otázek AZ-kvízu. Je nutné prokázat minimální penzum vědomostí. Je pravda, že účast v AZ-kvízu je běh na delší trať, nyní se kvůli covidu nenatáčelo a ta fronta se ještě trochu zasekla. Slyšel jsem, že na účinkování se čeká i déle než rok.

Kdo je tím hlavním rozhodčím, který posuzuje správnost odpovědí? Ve studiu sedí nějaký notář?

Vypadá to, že tím hlavním soudcem je moderátor, ale je to jinak. Nad studiem je režie, kde sedí »rada ​chytrých« ve složení scénárista, režisér a dramaturg, ti určují, zda je odpověď dobrá či špatná. V případě pochybností se natáčení zastaví a zjišťují se podrobnosti. V jednoduchých případech mám na monitoru ikonky ANO a NE. Podle toho uznám či neuznám, ale někdy to bývá složitější a už jsme volali i do botanické zahrady nebo na velvyslanectví Lotyšska, kde nás zajímalo, jak se správně vyslovuje název jejich měny.

Měl jste někdy obavy, že AZ-kvíz na televizních obrazovkách nepřežije?

Dvakrát do roka je osud AZ-kvízu na hraně - když se dělá jarní a podzimní programové schéma, tak vždy v Brně čekáme, zda AZ-kvíz projde.

Čím si podle vás AZ-kvíz drží oblibu? V dnešní složité době působí až nezvykle jednoduše...

Vždy říkám, že právě v jednoduchosti je jeho síla. I když máte v licencovaných televizních show hudební či světelné efekty, tak s tím dlouho nevydržíte. Časem se všechno okouká. Máme koncept 25 minut a za těch pár minut padne velké množství otázek, pořád se něco děje, AZ-kvíz nemá hluchá místa. Důležité je také to, že divák může hrát s námi a nemusí jen čekat, co se stane v televizi, AZ-kvíz vtáhne diváka u televize do hry.

Jakou zásadní radu byste dal lidem, kteří se chtějí do AZ-kvízu přihlásit? Na co musí myslet, pokud chtějí ve studiu uspět?

Důležité je zachovat chladnou hlavu a zůstat v klidu. Sledovat vlastní taktiku a reagovat na taktiku soupeře. Je to podobné jako šachy, sledujete taktiku soupeře a reagujete na ni. Další věc je, že na člověka doléhá nervozita ve studiu. Někteří lidé ani nechtějí prozradit své povolání, to se stává hodně učitelům, kteří se bojí, že řeknou, že třeba vyučují biologii, ale pak si nevzpomenou na jméno nějakého ptáka. Tito lidé se bojí, že si zadělávají u žáků a kolegů na průšvih. Musíte si uvědomit, že jste najednou v televizním studiu, svítí na vás světlo, je vám teplo, pořád vám někdo říká, jak se máte tvářit, že máte potisk na tričku, že vám cinkají náušnice u mikroportu, že se vykláníte, že máte špatně ruce... To všechno představuje tlak. Kdo se dokáže stresu zbavit, má výhodu. U natáčení není zdravotník, ale je přítomen hasič. Jednou se nám opravdu stalo, že dámě se přitížilo a potřebovala pomoc.

Kdo je podle vás úspěšnější? Jsou to ženy nebo muži?

Nemám to podložené statistikou, ale podle mého odhadu do AZ-kvízu chodí 65 procent mužů a 35 procent žen. Je to možná dáno tím, že muži jsou od přírody hravější a soutěživější, potřebují od přírody ukázat testosteron, zatímco ženy jsou skromnější. Muži jsou ochotnější soutěžit, nechají se k tomu lehce zviklat. Když ale už dorazí dáma, tak má většinou velice dobrý přehled. Nedá se podle mě říct, kdo je větším bojovníkem nebo kdo lépe taktizuje, je to jedinec od jedince.

Co srovnání staří versus mladí? Rozhodují zkušenosti?

Dříve byl AZ-kvíz vnímán jako hra pro seniory, trochu tomu napovídá i vysílací čas, kdy spousta lidí v produktivním věku je ještě v práci. Když ale měříme dopady internetového vysílání, tak máme i 100 tisíc zobrazení a předpokládáme, že to budou mladší lidé. Ve studiu v posledních letech vidím, že se nám hodně hlásí i mladší ročníky. Snažíme se různým generacím přizpůsobovat otázky, aby byly opravdu pro všechny. Starší generace se pak někdy zlobí, že otázky zahrnovaly anglické výrazy či se týkaly nějaké moderní hudební skupiny... My ale nikdy nevíme, komu která otázka přijde.

Na co se nejčastěji ptají lidé, když Vás poznají na ulici? Co je nejvíce zajímá?

Lidé se často ptají, proč ty výhry jsou tak malé. Já bych byl rád, aby si lidé uvědomili, že ta hra je hlavně pro televizní diváky, nikoliv jen pro ty dva ve studiu. Pokud lidé chtějí vyhrát velké peníze, ať zkusí třeba Milionáře. Tady o peníze nejde, odměna není podstatná. Tím hlavním motivem je přijít do studia, ukázat vědomosti a pobavit se.

Jeho tvář si lidé spojují zejména s televizní soutěží AZ-kvíz, což je vědomostní a strateg...

Zavřít reklamu