Jaroslav Flegr se představil: Na základce jsem dostal 4-, dělal karate, jsem ženatý a miluji buchtičky se šodó
Kdo je Jaroslav Flegr (62), už dnes v Česku ví snad úplně každý. Jde o evolučního biologa a parazitologa, který dokáže naprosto přesně předvídat vývoj epidemie na našem území. Ovšem málokdo zná jeho soukromí. Redakce ŽivotvČesku.cz mu položila několik otázek přímo na tělo a jeho odpovědi jsou velmi zajímavé. Uznávaný vědec zároveň poskytl snímek z vojny. A nutno uznat, v mládí byl Flegr docela fešák.
Jak jste se vlastně dostal ke svému oboru?
Ve 4. třídě jsme měli napsat »slohovou práci« na téma »Čím bych chtěl být«. Do té doby jsem o tom nepřemýšlel, ale den předtím šla v televizi reportáž z vědeckého prostředí. Tak jsem napsal, že bych chtěl být vědcem a pracovat v laboratoři se zvířaty. A pak už jsem se toho držel.
Na základní škole jste byl jaký typ studenta, jaké jste měl známky, byl jste vždy nadprůměrný?
Moje úplně první známka na základní škole byla 4- za obrázek sovětského vojáka (škoda, že se výkres nedochoval). Na prvním a druhém stupni i na gymnasiu jsem začínal s trojkami i nějakou tou čtyřkou, každý stupeň jsem ovšem končil s průměrem pod dvě a s vyznamenáním. Na fakultě už jsem měl s jedinou výjimkou (trojka z historie vědy) ze zkoušek vždy 1.
Byl jste zlobivé dítě? Jaké jste měl dětství a kde jste se narodil?
Nebyl jsem typické zlobivé dítě, ale rodiče si se mnou stejně asi dost užili. Narodil jsem se v Praze, ale téměř všechny víkendy a celé prázdniny až do nástupu na univerzitu jsem trávil v na chalupě ve Šlechtíně, miniaturní vesničce na Kutnohorsku. A tak jsem vlastně takový kříženec městského a vesnického kluka. Takže prakem střílet umím, ale například žáby jsem na rozdíl od kamarádů nikdy nenafukoval.
Provozoval jste nějaký sport, nebo sportujete?
V dětství gymnastiku v Sokole, na vysoké a pár let poté karate - s velkou chutí a zároveň nepříliš úspěšně - ani napodruhé se mi například nepodařilo získat fialový pásek. Celý život rád běhám na střední trati.
Co je vaším největším koníčkem?
Věda a moje práce. A cestování s přáteli pronajatým autobusem po přírodě východního mediteránu. Šnorchlování. A především focení přírody, zvířat i přátel.
Jak jste na tom s vařením?
Vaření mne nějak zvlášť neoslovilo. Ale mohu se zde podělit o svůj nejnovější kulinářský objev. Na kontakním grilu nastavíme program ryba. Když se gril nahřeje, přidáme 200 gramů kuřecích srdcí (neoplachovat tím se ztrácí čas a určitě i spousta vitamínů) a počkáme asi 5 minut, než nám gril písknutím sdělí, že je ryba well-done. Konzumujeme bez přílohy, pouze střídavě namáčíme do tatarky a kečupu. Hřbetem ruky opatrně odstrkáváme kocoura od talíře, ale občas mu srdíčko dáme.
Jaká tři jídla máte mezi nejoblíbenějšími jako strávník?
Buchtičky se šodó, kapr v alobalu, dršťková polévka z masáků.
Jste ženatý, kdy jste měl svatbu?
Ano, oženil jsem se až v 39 letech a jako většina z kolegů na fakultě, i já s bývalou studentkou. Upřesňuji, že to nebyla má diplomantka a že si začala ona.
A máte děti - jak staré?
Máme jednadvacetiletého syna a devatenáctiletou dceru. A tři kočky.
