Karel Janeček: Věřím, že se konečně dočkáme spravedlivých prezidentských voleb v roce 2028
Podnikatel Karel Janeček se na konci dubna znovu obrátil na Ústavní soud (ÚS) v souvislosti s letošní volbou prezidenta republiky, kterou vyhrál Petr Pavel. Janeček chtěl sám kandidovat, vnitro jej ale kvůli nedostatku platných podpůrných podpisů do volebního klání nepustilo. Už před volbami se neúspěšně domáhal registrace u soudů. Podnět k Nejvyššímu správnímu soudu (NSS) podal i po volbách, ale neuspěl, právě proti stručnému usnesení NSS pak směřovala další ústavní stížnost. Podnikatel a fenomenální matematik pro ŽivotvČesku.cz poskytl rozhovor, v němž promluvil o přítomnosti, ale ohlédl se i do minulosti - tedy prezidentských voleb.
Pane Janečku, pojďme se ohlédnout. To znamená, že mě zajímá, co je u vás nového čtvrt roku od prezidentských voleb, a musím se logicky i zeptat, zda nelitujete toho, že jste se do nich zapojil?
(Pousměje se) Víte, rozhodně ne. Samozřejmě, že kdybych věděl předem, co se může stát, tak bych jednal jinak. Takové úvahy ale nemají smysl. Rozhodnutí kandidovat bylo jednoznačně správné a nic na tom nemůže změnit fakt, že jsem byl nespravedlivě vyřazen. Během volební kampaně jsem poznal mnoho skvělých lidí, pochopil jsem hlouběji, co dělá radost a co trápí naše spoluobčany, a získal zkušenosti, které mi umožní lépe a efektivněji jednat v mých budoucích společenských projektech.
To zní velmi mile, ale realita je taková, že jste prezidentské kandidatuře obětoval poměrně hodně času a peněz, není něco, co vás mrzí?
Abych řekl pravdu, samozřejmě mě mrzí, že se v mém případě projevila špatnost systému volby prezidenta České republiky, který je nelogický a nabádá k podvádění a podporuje podvody.
Moje absolutní korektnost a čestnost se ve špatně nastaveném systému vymstila. Nepoužil jsem například žádné registry občanů k ověření podpisů, což vedlo samozřejmě k vyšší chybovosti. Provedli jsme důkladnou analýzu podpisů a ukázalo se, že většina sběračů odvedla velmi dobrou práci, avšak rozhodně nad hranicí chybovosti 3 procenta, kterou měl prezident Pavel a paní Nerudová. U paní Nerudové je jistota, že nějaký druh databáze použít vzhledem k jejímu veřejnému prohlášení o vyhození mnoha archů musela, jak již více analytiků vysvětlovalo.
Jak to bylo u vás?
Se sběrem podpisů mi pomáhalo pár set lidí a u několika málo jedinců se ukázalo, že mi buď chtěli úmyslně uškodit, nebo si spíše podvodně chtěli vydělat peníze. U těchto několika případů je chybovost výjimečně vysoká a situaci řeší můj právník. Ty podvody se nikomu nevyplatí.
Nicméně i přesto jsem doložil dokonce dva nezávislé důkazy, že mé vyřazení je neoprávněné. Byl jsem proto šokován selháním Ústavního soudu, který naprosto rezignoval na své základní poslání - ochranu ústavy. Nejvyšší správní soud veřejně deklaroval, že práce ministerstva vnitra byla mizerná a dohledal dalších 433 platných podpisů, přičemž chybělo pouhých 19 - respektive dokonce 17 - pro formální uznání mé kandidatury. Můj tým ovšem fyzicky dohledal dalších několik desítek lidí. Tento fakt ovšem Ústavní soud ignoroval. Nejen to. I kdyby žádné další podpisy neexistovaly, je matematický fakt, že chybějících pouhých 17 podpisů ze vzorku 17 000 nemůže být důvodem vyřazení, protože takové vyřazení je čistá náhoda “pade na pade”, podobně jako když se hodí mincí a padne panna místo orel. Bylo tedy porušeno mé ústavní právo být volen.
Doufám, že i díky této mé až absurdní zkušenosti se konečně povede debata o novele zákona o prezidentských volbách a nelogická pravidla se změní. Smysluplný je například přístup Rakouska, kdy stačí 6 tisíc úředně ověřených podpisů. Věřím, že se konečně dočkáme spravedlivých prezidentských voleb v roce 2028.
Musím se tedy zeptat, zda v nich budete kandidovat? A co říkáte na vlastní politickou stranu, případně kandidaturu do Senátu?
(Zasměje se) Od začátku mého veřejného působení (hnutí Pozitivní evoluce v roce 2012) jsem jasně deklaroval, že nikdy nebudu zakládat politickou stranu a nezajímá mě exekutivní moc.
To jsem zopakoval v pořadu Jaromíra Soukupa ihned poté, co jsem se dozvěděl o selhání Ústavního soudu. Neplánuji a nikdy jsem nezvažoval ani kandidovat do Senátu. Co se týká prezidentské kandidatury v roce 2028, nechci říkat jasné ne, ale spíš to nepředpokládám. Na funkci prezidenta jsem kandidoval s přesvědčením, že díky ní bych mohl pomáhat naší společnosti ještě efektivněji v této kritické době, ve které se nacházíme. Funkce prezidenta České republiky není primárně exekutivní, nicméně prezident může mít obrovský neformální vliv, díky tomuto vlivu bych býval mohl iniciovat a podporovat zásadní společenské změny “zdola” v této kritické přechodové době. Není pravděpodobné, že taková doba bude i za pět let.
Je něco, co vás během kampaně překvapilo?
Předsudky a tendence mnohých lidí hejtovat věci, kterým nerozumí. Plus všudypřítomná nedůvěra. Často vidíme na druhém jen ty nejhorší možné interpretace a motivace jeho jednání. Češi mají tendenci extrémně i nespravedlivě odsuzovat. Aktuálně se například řeší kauza dalajlamy. Jako kdyby nás racionální myšlení, empatie, porozumění druhého a důvěra opustily a naše mysl projektuje tu nejhorší možnou verzi reality.
Špatnost předsudků mohu ilustrovat i na svém příkladu. Fascinoval mne neuvěřitelný multispektrální zájem o mou osobu z různých extrémních proudů. Proruské dezinformační servery na mne útočily a označovaly mne za globalistu, “aspeňáka” či nástroj Sorose, zatímco z tábora radikálních představitelů tzv. “liberálů” jsem byl naopak označován jako rusofil. Kromě toho jsem se setkal s obviněními ze strany covidových extremistů z jedné strany a antivaxerů ze strany druhé, klerofašistů a dalších osob, pro které jsem například svobodným zednářem či vrchním satanistou.
Tato protichůdná obvinění dokazují, jak moc se jednotlivé tábory bojí svobodných názorů a nezávislosti. Obávají se také volebního systému D21, který dává občanům více moci a vyžaduje zodpovědnost a transparentnost politiků. Covidoví extremisté se obávají odvahy lidí postavit se globální hysterii a manipulaci, zatímco klerofašisté se bojí svobodné společnosti a vzájemného porozumění mezi lidmi. Tyto předsudky a obavy, které si mezi sebou vytváříme, ztěžují sjednocení společnosti a podkopávají schopnost lidí pracovat společně na řešení problémů.
Bohužel asi pro většinu z nás platí, že místo toho, abychom se pokusili nahlížet na toho druhého s porozuměním a hledat to, co nás spojuje, snažíme se nacházet to, co nás rozděluje, jsme oběťmi svých předsudků a mediálních zkratek.
Pojďme ale zpět a na to jste neodpověděl. Co dělá Karel Janeček po prezidentských volbách?
Ano... Poslední rok byl kvůli prezidentským volbám velmi náročný jak pro mne, tak pro mé projekty a nadace, kterým jsem se nemohl věnovat jako dřív, a zejména pak pro mou rodinu, která se o mě musela dělit nejen s mými pracovními aktivitami, ale i s prezidentskou kampaní. Proto jsem převážně trávil poslední měsíce čas se svojí rodinou. Malý Kája bude mít za pár týdnů dva roky, Isabelka pět, chci si s nimi užít co nejvíc času. Po dlouhé době jsme vyrazili na dovolenou - do Říma a Pompei, také jsme s dětmi vyjeli do Rakouska lyžovat, což pro mě jako bývalého lyžařského instruktora, který nestál kvůli různým povinnostem na lyžích snad deset let, byl skvělý zážitek. Aktuálně se nacházím v Peru, kde jsme dětem na základní škole v Tarapotu a v džungli představovali Mathesso, a teď si užíváme pár dní cestování s mou ženou Lilií.
Chápu tedy správně, že nepracujete a užíváte si čas s rodinou?
Rozhodně pracuji, ale nikoliv již přehnaně intenzivně, jako tomu bylo během kampaně. Primárně se teď zaměřuji na volební systém D21, ochranu svobody slova a práci s vědci v nadaci Science 21. Samozřejmě sleduji projekty svých nadací - skvělé jsou například úspěchy dárcovské platformy Znesnáze 21, ocenění Laskavec či 321 dílna. Z větších projektů mohu zmínit participativní rozpočtování pro město New York, které v dubnu úspěšně dokončila moje firma Decision 21, nebo výjimečnou hru Mathesso, kterou jsme již darovali do více než 1000 českých škol, prezentovali v Portugalsku, v Africe, od 21. dubna představuji Mathesso indiánským dětem v džungli v Peru. Mathesso je fenomenální matematická hra, díky které děti pochopí přirozená čísla a naučí se zábavnou formou počítat i bez přítomnosti učitele a podpoří se rozvoj kritického myšlení.
Na začátku našeho rozhovoru jste také mluvil o různých předsudcích a nedůvěře mezi lidmi...
Ano. V dnešní době jsme extrémně rozdělení a máme tendenci odsuzovat jeden druhého. Mnoho lidí podléhá negativní iluzi »my versus oni« i proto, že nás systematicky rozdělují nejen politici a média, ale i algoritmy sociálních sítí. Politici a média nás dokonce často štvou proti sobě.
Je primární důležitostí umět si naslouchat. Pochopení druhého nám pomůže nalézat ta nejlepší řešení pro jakýkoliv nesoulad. Když se otevřeně bavíme, najdeme k sobě často respekt a pochopení navzdory názorovým rozdílům.
Je důležité pokusit se nahlédnout na realitu z pohledu jiného člověka. Máme různé myšlenky, různé názory a různé preference. Pokud ale dokážeme pochopit jeden druhého, případně se alespoň pokusíme pochopit, proč si ten druhý myslí to, co si myslí, v případě, že spolu nesouhlasíme, můžeme vždy najít vzájemný respekt. Nálepkování “těch druhých” ničemu nepomůže. Odsuzování druhých je zastaralé a nefunkční pro naše životy. V dnešní době je primární důležitostí přestat kopat příkopy a začít stavět mosty.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
