Karty nejde oblafnout. Bojím se novodobého honu na »čarodějnice«, říká vědma Helen Stanku
Je možné vyložit na stůl karty a odhalit budoucnost? Nebo jsou to jen povídačky a osud odhalit nejde? Kartářku Helen Stanku od malička vyhledávají lidé, kteří v moc karet věří. Vědma říká, že karty nejde oblafnout, pravda si cestu vždy najde. "Ten dar jsem v sobě chtěla i potlačit. Cítila jsem, že pomáhat druhým je náročná a mnohdy bolestivá cesta," přiznala pro ŽivotvČesku.cz kartářka Helen Stanku.
Vykládání karet určitě není běžné povolání. Jak jste zjistila, že tento dar máte?
O tom jsem vlastně nikdy příliš nepřemýšlela a svou intuici jsem brala jako samozřejmost. Měl to můj dědeček, babička, prababička a tak bych mohla pokračovat. Nicméně, kdy jsem vzala karty do ruky, nejprve jsem začala vykládat sama pro sebe. Věřte mi, byly naprosto neúprosné. Přišla jsem na to, že to není jako s pexesem a i kdybych i okřížkovala ty šťastné karty, tak nezměním vůbec nic. Když se mi třeba líbil nějaký kluk a karty mi ukázaly, že tohle není moje cesta, tak jsem na ně byla děsně naštvaná. Jednou k nám přijela teta, která měla nějaký závažný problém, a mě začaly doslova svědit dlaně a mé karty si mě zavolaly. Byly to mé první vykládací karty a v té době byly velmi těžko k sehnání. Při výkladu jsem tehdy nepoužívala příliš mnoho věštecké techniky, ale stalo se něco zvláštního.
Co se stalo, můžete to popsat?
Slyšela jsem se, jak říkám slova z veliké dálky, jako by mnou procházel určitý trans. Mé tetě předpovědi velmi pomohly. Pak jsem třeba věštila v rámci pracovního pobytu mých rodičů v zahraničí našemu tamějšímu rodinnému lékaři, a i u nás v okolí domova se rozkřiklo, že vykládám karty. V raných devadesátkách se pak k nám sjížděla před naším domem ve Spešově cizí auta, až to začalo být časově náročné. Když jsem později nastoupila do brněnského Národního divadla, většina mých kolegů neměla ponětí, že vykládám karty. Zkušenosti ze Spešova mi nedovolily příliš na sebe upozorňovat, protože bych se pak mohla z práce složitě dostávat domů. Na církevní konzervatoři to také nebylo příliš velké téma. Tou dobou jsem vykládala pár přátelům a kamarádkám, nebo tehdy, když si mě karty zavolaly – a samozřejmě jsem si vykládala pro sebe. Po narození svých dvou starších synů jsem na věštění téměř neměla čas. K věštění jsem se vrátila profesionálně až v období příchodu na svět svých dvou mladších dcer.
U vás doma se věštilo běžně?
V rodině, ze které jsem vyšla, byly mé schopnosti brány naprosto přirozeně. Je přece normální, i tradiční, věštění při různých situacích, příležitostech a podobně. Všichni známe třeba věštění o Vánocích z rozkrojeného jablíčka, házení střevíce na Boží hod, z ořechových skořápek, lití olova a také z karet, takže se nad tím vlastně nikdo příliš nepozastavoval. Co jsme maximálně řešili, byla přesnost výkladu a věci kolem.
Když jste se vdala, jak vaše umění přijal manžel?
Dnes už je to můj ex manžel. A na moje schopnosti jeho rodina nahlížela s despektem. Vzpomínám si třeba na jednu příhodu, kdy k nim přijeli jacísi známí z Velké Bíteše a u stolu proběhlo, že »snacha blázní s kartami«. Paní, která tam seděla, projevila přání nechat si vyložit budoucnost. Po výkladu se vrátila zpět ke společnému stolu v části domu u tchána a tchyně. Řekla, co se dozvěděla, načež se jí tchán vysmál s tím, že mně o ní všechno řekli, a tak to pro mě určitě nebylo složité. Milá paní, kterou jsem viděla poprvé v životě se však nenechala převézt a tchána uzemnila s tím, že jsem jí řekla věci, které věděla pouze ona. Manželova rodina mě shazovala, kde mohla a dělali si legraci z lidí, kterým jsem věštila. Ti však věděli své. Nakonec ho jeho vlastní sestřenice, když k nám přijela na pravidelný novoroční výklad, uzemnila slovy: "Hele chlape, šoupej nohama, já přišla za tvojí snachou!"
Vykládat karty je vlastně poslání. Chtěla jste vždy pomáhat lidem a naznačit jim jejich směr?
Od okamžiku, kdy mě karty zavolaly, jsem chtěla pomáhat. Každý člověk v sobě má to pnutí či vnitřní touhu pomoci tam, kde vidí, že může. Nenechá vás to lhostejnými a když cítíte a soucítíte s druhými, vnímáte potom a sdílíte s nimi i jejich úlevu. A to je mé poslání. Někdy to možná nejde hned a člověk, který si něčím prochází, si musí počkat na vyplnění věštby. Někdy se to děje lusknutím prstu, to už jsou zvláštní cesty osudu, kterému málokdo rozumí a kde jsou karty prostředníkem. Je však skvělé mít i v těžkém období naději, vizi, informaci o světle na konci tunelu nebo nasměrování, kudy se k němu vydat.
Pracujete s kartami nebo se díváte do křišťálové koule. To zní hodně magicky...
Věci, které pro mě jsou samozřejmé, mohou být pro jiné lidi z říše fantazie. Neustále studuji a rozvíjím sebe i své dovednosti. Jedna věc je narodit se s talentem či darem, druhá věc je ho rozvíjet. Přiznám se, že jsem se snažila určité období toto v sobě potlačovat. Možná jsem někde ve skrytu duše cítila, jak velmi náročná bude služba druhým lidem a bolestivě tušila, kolik mě to bude stát v osobním životě. Pro svoji práci s jednotlivými klienty používám automatickou kresbu, několik druhů vykládacích karet, křišťálovou kouli, runy, moudrosti lidové magie, ale také několik druhů specifických magií různých kultur. Je zajímavé, jak se prolínají tyto znalosti. Ty samé energie mohou mít v různých kulturách různá pojmenování a pořád se přitom pracuje s tou samou silou. Lidé, kteří pracují s magií vědí, o čem tady hovořím. Co je důležité, je vyladit se na každého jednotlivého klienta a zvolit to, co potřebuje právě on pro řešení svých problémů. Někdy pomůže koučink a jindy lidová magie. A samozřejmě dobrá věštba či nasměrování.
Jak vás může kontaktovat člověk, který hledá pomoc či cestu?
Zpravidla stačí, když si lidé zadají do vyhledávače mé jméno a stránky s kontaktem a telefonním číslem mu vyběhnou.V ideálním případě poprosím o zprávu formou SMS. Ne vždy si mohu dovolit zvedat telefony a některé e-maily se mohou ztratit, či spadnout do spamu. Když pracuji se svými klienty, zpravidla telefony druhých lidí nezvedám. Ten čas a prostor je pouze pro ně. Pracuji s nimi, v jejich energiích a nemohu si dovolit rozptylovat se energiemi někoho jiného. Ráda se mu však budu věnovat, až přijde jeho čas.
Čeho se v současné době nejvíce obáváte?
Hloupých lidí, novodobého honu na čarodějnice, který může mít mnoho podob.
Máte nějaké životní heslo, kterým se řídíte?
Neztrácet víru a naději a nelétat nízko.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
