Když přichází smrt: Psycholog Jeroným Klimeš popsal, co člověk cítí v posledních minutách života
Traduje se, že před smrtí člověku proběhne celý život před očima. Co ale ve skutečnosti cítí a je smrt bolestivá? Podle psychologa Jeronýma Klimeše je vše jinak, než si řada lidí myslí. "Máme-li na mysli čas bezprostředně před smrtí, tak samotné umírání není nepříjemné," řekl pro ŽivotvČesku.cz respektovaný odborník.
Smrt je bohužel neoddělitelnou součástí každého života. Žijeme v době plné stresu, potlačovaných emocí, což nás mnohdy vede k přecházení věcí, odsouvání a neřešení mezilidských vztahů. Na všechno je dost času, vždycky se najde něco, co je důležitější. Rekapitulace nesplněných cílů před smrtí tedy může být nepříjemná, ale mnozí se domnívají, že samotná smrt bolí a je plná různých nepříjemných až děsuplných stavů. Není tomu ale tak.
"V případě, že jde o krátký čas před umíráním, tak samotný proces nebolí z toho důvodu, že tělo vypíná postupně celý systém. Člověk necítí bolest, hlad, maximálně sucho v ústech, ale smrt v takovém případě není prožitkově nepříjemná. To, co nás na smrti děsí, je strach ze smrti, což máme naprogramované," popsal pro ŽivotvČesku.cz psycholog Jeroným Klimeš a pokračoval: "Jedna pacientka si dlouze povídala s mou doktorkou o svém strachu z nadcházející smrti. Když pak umírala, její poslední slova byla: "Vyřiď paní doktorce, že to není tak strašné, jak se toho obávala.""
Respektovaný odborník upřesnil, jak celý proces umírání vypadá. Tělo člověka je podle jeho slov připravené na zakončení své životní poutě a jde o proces, který je evolučně vypilovaný k tomu, aby byl důstojný.
"Na konci umírající už nemá chuť jíst a pít. Tělo se postupně dehydratuje. Netvoří se žádné sekrety, žádná moč ani stolice, méně hlenu na plicích. Tudíž i méně bolestí v břiše, menší nevolnost. Už žádné zvracení, žádný kašel. Celé tělo se zpomaluje. Ústa mohou být suchá, ale člověk si snadno uleví cucáním kostky ledu nebo mokré látky. Převládá únava a mysl začíná být odtažitá, obvykle s pocitem pohody, někdy i mírnou euforií. Umírající už nemají příliš zájem mluvit, stačí jim držet se někoho za ruku nebo se dívat oknem na paprsky slunce či poslouchat zpěv ptáků nebo nějakou krásnou hudbu. V posledních hodinách může být slyšet změnu v dýchání, »chropění«. A pak většinou dojde k několika posledním neúplným nádechům (poslední nadechnutí) a samovolným záškubům těla a obličeje, které jako by vzdorovaly ztrátě životní síly. Ty neznamenají utrpení, jsou jen známkou nedostatku kyslíku ve tkáních. Pak se svaly uvolní a všechno skončí," dodal pro ŽivotvČesku.cz Jeroným Klimeš s odkazem na již zesnulého Davida Servana-Schreibera francouzského lékaře a neurologa.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
