Lepra, žloutenka a chřipka. Prymula promluvil o nemocech, ze kterých mají Češi nyní největší obavy
Rozhovor: V Česku probíhá chřipková epidemie, nemocných s akutními infekcemi dýchacích cest za týden přibylo podle Státního zdravotního ústavu téměř o pětinu a na 100.000 obyvatel připadá už přibližně 1500 nemocných, nejčastěji s chřipkou typu A. V rozhovoru pro ŽivotvČesku.cz epidemiolog a bývalý ministr zdravotnictví Roman Prymula vysvětluje, proč ze srovnání s dalšími aktuálními nemocemi – leprou a hepatitidou – vychází nejhůř právě chřipka, kdo je nejvíce ohrožen a jak se dá riziko nákazy snížit.
Pane profesore, v posledních týdnech se v médiích objevují zprávy o chřipce, hepatitidě i lepře. Co z těchto tří nemocí považujete v současné situaci za největší problém?
Záleží na tom, z jakého úhlu pohledu se na to díváme. Každá z těch nemocí je úplně odlišná. Chřipka nás reálně může zahubit, hepatitida v ojedinělých případech také – zejména tehdy, když má člověk těžké onemocnění jater. V tuto chvíli evidujeme zhruba 34 zemřelých, ale dominují mezi nimi muži, kteří měli nějaké chronické jaterní onemocnění. Lepra je víceméně historický strašák, který nás v Evropě nemusí příliš znepokojovat. To, že se sem dostaly tři případy, které byly zaznamenány v Rumunsku a Chorvatsku, vůbec nic neznamená a nemusíme se toho děsit. Jde o importované případy přivezené z Indonésie.
Mnohé lidi ale po zprávách o lepře v Evropě přirozeně polekalo už samotné slovo. Jak reálné je riziko, že by se u nás začala šířit?
Aby se člověk leprou nakazil, potřebuje opravdu velmi dlouhý a úzký kontakt s nemocným – bavíme se o týdnech až měsících. Není to žádná nákaza podáním ruky. Přenos je původně respirační, ale v běžných podmínkách je opravdu raritní. Navíc se to onemocnění dá léčit, byť ta léčba je dlouhodobá. Pacient musí řadu měsíců užívat poměrně »útočnou« trojkombinaci antibiotik. Dnes ale lepra není smrtící nemoc, jak si ji mnozí pamatují z historických příběhů.
Podle Státního zdravotního ústavu nemocných s respiračními infekcemi v Česku za týden přibylo skoro o pětinu a nemocnost odpovídá chřipkové epidemii. Vyplývá z toho, že ze zmiňovaných nemocí vychází nejhůř právě chřipka?
Ano, z toho, co říkám, skutečně vychází nejhůř chřipka. Na rozdíl od lepry, kterou v Evropě prakticky nevidíme, chřipka přichází každý rok. Onemocní zhruba 10 procent populace a část těchto lidí skutečně zemře. Chřipka dokáže být velmi závažná.
V jaké fázi epidemie podle vás teď jsme a dá se čekat, že bude ještě sílit?
Určitě se bude stupňovat. V tuto chvíli jsme v nejrapidnější fázi. V celé řadě krajů už je překračován limit pro vyhlášení epidemie a v těchto dnech si myslím, že prakticky celé území republiky bude v epidemické situaci. V nejmladších věkových kategoriích jsme epidemický práh překročili už dávno – kdo zná předškolní a školní děti, ví, že tam je výskyt zdaleka nejvyšší. Momentálně vidíme mezitýdenní nárůsty kolem 15 až 20 procent, což je poměrně razantní tempo.
A kdy podle vás tato vlna dosáhne vrcholu?
Domnívám se, že kulminace přijde zhruba do jednoho měsíce. Potom by měl výskyt zase začít klesat. Vánoce do toho navíc vnášejí určitý »šum« – lidé zůstávají víc doma, méně chodí k lékařům a chtějí si užít svátky. Čísla o nemocnosti jsou pak přes Vánoce často zkreslená právě tímto.
Pro koho představuje chřipka nejvyšší riziko? Kdo by se jí měl obávat nejvíc?
Největší problém mají skupiny lidí, které nemají takovou rezervní kapacitu plic jako běžná populace. To se týká zejména starších osob – s věkem stárne i náš imunitní systém, některé jeho funkce se snižují a zároveň klesá i kapacita plic. Dalším rizikem je kombinace s chronickými onemocněními. Když má člověk například plicní fibrózu, už sám o sobě dýchá hůř. A když se k tomu přidá chřipka, která poškodí část plicní tkáně, může nastat situace, kdy to ten člověk prostě neudýchá. Mechanismů komplikací je celá řada – chřipka může napadnout i srdeční sval, takže těch problémů může být více. Chřipka rozhodně není benigní, lehké onemocnění, jak si leckdo myslí.
Jak se dá před chřipkou chránit kromě očkování? Co může člověk reálně dělat?
Jediná cesta kromě očkování je vyhýbat se místům s vysokou kumulací lidí, zvláště tam, kde se kašle a jde o uzavřené prostory. Pokud už v takovém prostředí být musíme, je důležité intenzivně větrat – krátce, ale opravdu důsledně. Cílem je snížit koncentraci viru v ovzduší. Virus se šíří v kapénkách a efektivní vzdálenost nákazy je zhruba do čtyř metrů od nemocného člověka. Ty drobné kapénky ale sedimentují velmi pomalu, takže se může stát, že člověk přijde do místnosti, kde už nikdo není, ale předtím tam někdo nemocný byl a virus tam v těch kapénkách stále »visí«. I tak se může nakazit.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
