Marek Ztracený zlatý a znásilněný během pár hodin. Zpěvák jasně řekl, co si myslí o kádrování jeho staré písničky
Zpěvák Marek Ztracený (36) v pátek večer dosáhl největšího úspěchu kariéry, když získal prvenství v hudební anketě Český slavík. Po triumfu přišla nečekaná rána, když aktivisté na zpěváka vytáhli starou píseň a začali tvrdit, že ve své tvorbě schvaluje znásilnění. Marek Ztracený nezastírá, že ho celá kauza zaskočila a je mu smutno, že mu někdo zkouší sebrat radost z velkého úspěchu. V rozhovoru pro ŽivotvČesku.cz narazil také na to, kde jsou hranice umělecké svobody. "Mrzí mě jediná věc, že mi ten spolek nezavolal, že neřekli, že mají problém a zda se nad tím nechci zamyslet. Já bych nejspíše zareagoval a k nějaké sebereflexi došel, asi k podobné, jako nyní. Ale nerozumím tomu, proč den po Slavíkovi to začne kolovat," uvedl.
Marku, pomalu končí rok, který byl složitý pro celou společnost. Těžký rok to byl i pro umělce, ale pro vás má zlatou tečku. Je mi ale jasné, že jste zažil řadu krizových situací. Která z nich byla nejtěžší a nejvíce vás posílila?
Upřímně řečeno, já to mám tak, že už si nepamatuji to špatné. Já v životě to praktikuji tak, že když začnou převažovat pozitiva a radosti, začnu podvědomě zapomínat ty těžké chvíle. Ne, že bych se z nich nechtěl poučit, ale už se nechci vracet k tomu, že to bylo moc těžké. Jistě, bylo to stresující a ještě pořád je, ale já snažím tu životní sklenici vidět polo plnou a beru to i jako poslání, abych přes moje písničky a vystoupení lidi přivedl na jiné myšlenky, aby lidi na chvilku mohli zapomenout, že v životě stresové momenty prostě jsou.
Na slavnostním večeru vás při vyhlašování ankety doprovodila půvabná snoubenka Marcela, které jste několikrát emotivně poděkoval. Přemýšlel jste, z kolika procent triumf v anketě patří její osobě?
Na procenta jsem to nikdy nepočítal, ale rodina jako celek tvoří celý ten úspěch z velkého čísla. Já bych tady nerad říkal nějaká procenta, to ani vyčíslit nejde. To, že tam Marcela se mnou byla, že vypadala nádherně, že mi tam byla oporou, bylo skvělé. Rozhodně mi dělá krásné zázemí a jsem rád, že ji mám.
To na vás je nakonec vidět. Zásnuby proběhly ve velkém stylu při vašem vyprodaném koncertu a byla z toho obrovská romantická událost. Rok ale dávno uplynul a svatba se pořád nekonala. Do Vánoc veselku již nestihnete, že? Marek Ztracený bude tedy pro fanynky definitivně »ztracený« až příští rok?
Zásnuby byly hodně veřejné, ale svatba bude čistě soukromá věc. Hodně také záleží na tom, co se děje a bude dít. Žijeme ale ve skvělém a příjemném vztahu a až bude ta nejlepší chvíle, až nebudou omezení a bude to důstojné a vše bude v pohodě, až budeme v tom správném rozpoložení... Rozumíte mi asi, že ještě je chvíli čas. Ale věřím, že o to bude ten okamžik pak hezčí.
Vaše slova na mě působí tak, že jednoho dne se někde na sociální sítí objeví fotky ze svatby a fanoušci a fanynky se dozví, že jste v »chomoutu«...
Rozhodně nemáme v plánu zvát novináře a dávat to nějak dopředu vědět (od srdce se směje). Musím říct, že teď to bylo všechno tak chaotické, že ani jeden jsme na svatbu neměli pomyšlení. Do roka a do dne jsme to stejně nestihli, nebylo to ani v plánu, musí to přijít v moment, který bude stát za to.
Musím se vás zeptat i na »znásilňovací« kauzu, o které se nyní hodně mluví. Po slavnostním večeru se hodně řeší, co kdo může psát a říkat. Hodně se psalo o tom, zda může dostat prostor vulgární rapper Řezník, pak se zase řešilo, zda hlavní sponzor hudební ankety Karel Janeček může mluvit v televizi o očkování dětí a než se to vyřešilo, tak se začalo hodnotit, zda je vhodné, aby se ve vaší písni s názvem Řeší se to i v lepších rodinách zpívalo o tom, že opilý chlap chce sex. Vy jste se za song již omluvil, ale přiznejte se, zda vás nenapadlo, že aktivistku Johannu Nejedlovou, která kauzu rozdmýchala, odpálkujete a prostě dáte najevo, že jde jen o umění a hru se slovy a že ona tady není od toho, aby posuzovala, o čem se zpívat smí a o čem se zpívat nesmí. Nemáte jako umělec chuť říct, že přístup k umění ve smyslu »hlavně nikoho neurazit« vede k nudnému stereotypu, autocenzuře a strachu skladatele?
Díky za tuto otázku. Já určitě souzním s tím, co říkáte. Na druhou stranu je také trochu divné, že mě na tu píseň nikdo neupozornil před rokem, před dvěma lety nebo před čtyřmi lety. Já vlastně zapomněl, že takovou písničku mám. Když si ji dnes pustím, tak nějakou sebereflexi mám (přemýšlí a odmlčí se). Když ta slova vidím na papíře, tak je to na hraně a mně zase na té písničce tolik nezáleží, tak pokud v některých lidech vyvolává tyto pocity, a je možné, že někdo měl v životě tak strašně traumatizující prožitek, že by ho to mohlo poškodit, tak jsem si řekl, že tu píseň dám pryč. Chtěl jsem jít tedy naproti... Mrzí mě ale jediná věc, že mi ten spolek nezavolal, že neřekli, že mají problém a zda se nad tím nechci zamyslet, zda nechci zaujmout nějaký názor... Já bych nejspíše zareagoval a k nějaké sebereflexi došel, asi k podobné, jako nyní. Ale nerozumím tomu, proč den po Slavíkovi to začne kolovat, proč někde začne lítat vytržených pár řádků a začnou mě obviňovat z podpory znásilnění a dokonce mi začnou chodit komentáře a začnou mi psát desítky vulgárních žen, které mě osočují snad i z toho, že jsem se znásilnění dokonce sám dopustil...
To je celkem smutné a evidentně to nebylo pochopeno, i na to ale lidé mají právo. Nemáte ale taky trochu pocit, že aktivisté trochu šplhají po vašich »zlatých zádech« a dělají si trochu na té konfrontaci reklamu? Napadlo vás, že Ztraceným to začíná, pak se bude kádrovat, o čem smí zpívat třeba ten Řezník, pak se začne škrtat v detektivkách, kde jsou vylíčené mordy a skončí to komisí, která bude posuzovat, co se smí malovat, jaké písně se smí skládat, jaké filmy točit a jaké sochy lze vystavovat? Nemáte prostě chuť snahám o takové cenzurní tlaky říct jasné dost?
Je to absolutně neuvěřitelné (znovu hledá přesná slova). Zároveň tu kritiku přijímám a rozumím tomu, že to asi trochu nevhodně napsané je. Já tehdy tu píseň skládal s velkou nadsázkou a vlastně jsme zesměšňoval toho muže, který přijde domů po pár pivech, jde za svou ženou a myslí si, že bude velký milenec a usne... Pravda je, že když to člověk vytrhne z kontextu, tak to působí opravdu divně. Já se do budoucna určitě podobné písni vyvaruji, jsem člověk milující, mám rodinu, dělám spoustu charity, dělám spoustu dobročinných věcí a absolutně odmítám násilí na ženách. Tím bych to rád uzavřel a šel bych od od toho dál. Já složil sto písniček, teď se řeší jedna jediná, jsem z toho překvapený a je mi z toho smutno.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
