Martina Kociánová: Nejtěžší je pro mě pozorovat, jak z dětí vyrábíme polovzdělance, říká
Martina Kociánová (49) je úspěšná moderátorka a také velmi nadaná operní pěvkyně. Dlouhá léta působila na televizních obrazovkách a s kolegou Martinem Severou (64) uváděla zpravodajskou relaci na nejúspěšnější tuzemské komerční stanici. V exkluzivním rozhovoru pro ŽivotvČesku.cz promluvila o pohledu na současnou situaci a také prozradila, co se aktuálně děje v jejím životě a jak se těší na čas vánočních svátků.
Jak se Vám teď daří? V současné situaci, kdy Česko řeší druhou vlnu epidemie koronaviru.
Odpověď na tuto otázku má asi více rovin dnes, než kdy dříve. Po pracovní stránce se mi daří výborně i strašně. Výborně proto, že jsem před třemi lety našla odvahu začít dělat pořad Kupředu do minulosti na vlastní internetové platformě Svobodné Universum a tudíž stále pracuji, natáčím, vysílám a posluchači nás podporují nejen poslechem, ale i finančně. Dělám práci, kterou považuji za nejsmysluplnější ve svém dosavadním životě.
V čem myslíte, že se Vám vede strašně?
Týká se to hudby, moderování, pořádání večerů, konferencí, setkání - tak to je naprostý kolaps. Mnozí říkají, že to do konce roku vydržíme a pak se uvidí, ale ono se pak neuvidí. Třicet let jsem byla zvyklá, že v říjnu vím, co budu dělat příští rok, v září i v prosinci. Teď si ani nemusím kupovat diář. Ale nechci si stěžovat, pracuji, co to jde. Spíše myslím na ty baletky, osvětlovače, kulisáky a druhé housle v divadelních orchestrech. Tam to opravdu nechci vidět. Nejsou to lidé, kteří mají finanční »polštář«. Celá situace má i třetí stranu a tou je, že jsme si konečně museli uvědomit, že tento způsob života, který vedeme je natolik křehký, že ho může rozkolísat či rozvrátit cokoliv nečekaného. A tato jakoby pandemie je opravdu velmi »plyšové« ponaučení.
Co je pro Vás nejtěžší a trápí Vás?
Nejtěžší je pro mě pozorovat děti, jak z nich vyrábíme polovzdělance. To je pro mě opravdové utrpení. Všichni se zaměřují na děťátka v první, druhé třídě a to je náročné. Ale pamatuji si, že jsem synka opravdu dokázala zaujmout a učit ho i ve čtyřech letech napsat jeho jméno, když ho to bavilo. Jenže kvůli současné situaci přišel o polovinu sedmé a osmé třídy a to se nedá dohnat. Je to čas, kdy se dospívající lidé rozhodují, jak budou žít, jak budou přistupovat k problémům, jak budou řešit tlak a stres. A my jsme z nich v minulém roce vyrobili »rekreanty zeměkoule«.
Jste zkušená moderátorka a dlouhé roky jste působila na televizní obrazovce. Jak na ty časy vzpomínáte?
Těch let bylo tolik, že bychom je museli rozdělit. Čas, který jsem v osmnácti letech prožila v regionálním studiu Ostrava České Televize, byl klíčový. Zažila jsem tam revoluci v roce 1989 i to, jak se člověk cítí, když je jediný, který si nezadal s minulým režimem (vzhledem k věku). Pak jsem šla na Novu a to byla skutečná škola televizní žurnalistiky. Byla to zkrátka Nova - nejsledovanější i nejnenáviděnější. A pro mě to byl skutečný lis. Pracovala jsem v Praze a v Opavě jsem dokončovala historii na denním studiu. Žila jsem ve vlaku, po pronájmech, hospodách. Pak přišla dlouhá léta Primy. Ráda bych řekla, že bych to přála každému, protože to byla ohromná doba. Ale ve skutečnosti jen těm, kteří na to mají mentálně a psychicky, protože to bylo natolik těžké, že by to slabší povahu rozmetalo.
Blíží se jedny z nejkrásnějších svátků v roce. Jak se připravujete a těšíte na Vánoce?
Každý rok jsem si užila Vánoce více na jevišti, než v životě. Letos se musíme naučit o věcech nejen »pindat«, ale také je skutečně prožít. Z dětství vím, jaké to je jít na půlnoční mši a dokonce i to, jaké je to navštívit půlnoční v jiném městě, aby vás nikdo neudal. Zatím se u nás za půlnoční neudává, tak toho musím ještě rychle využít a hodlám letos projít celým adventem tak, jak se sluší. Aby se mi opět nestalo to, před čím mě varoval svého času otec Jiří Reinsberg: »Co neuděláš o Adventu, to na Vánoce nedoženeš«. Snad to letos stihneme. Přeji to vám všem.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
