Matouš Ruml si v Devadesátkách zahrál postavu vraha Ludvíka Černého: Nejvíce mě překvapilo, že si z toho vlastně chtěli založit živnost
Dnes už každý ví, že Karel Kopáč akce plánoval, Ludvík Černý zabíjel, Vladimír Kuna mrtvoly zavařoval do sudů. Tak měli orličtí vrazi rozdělené úlohy. Redakce ŽivotvČesku.cz získala rozhovor s Matoušem Rumlem (36), který v minisérii Devadesátky ztvárnil doživotně odsouzeného Ludvíka Černého (dnes Zámečníka). V něm promluvil nejen o tom, jak obtížné pro něj bylo ztvárnit člověka, který je na jednu stranu vzorný otec od rodiny, na druhou stranu chladnokrevný vrah.
Matouši, z dobových fotek i svědectví vyplývá, že na své okolí Ludvík Černý působil jako vzorný otec, zároveň však jde o masového vraha. Jak se Vám tento kontrast ztvárňoval?
Víte, to bylo právě na této postavě to nejzajímavější. Posilovat kontrast mezi tím, jak působí na své okolí, a tím, co skutečně dělal. Působit jako vzorný otec od rodiny, sympatický a milý kluk, to by mi docela šlo.
A ta druhá stránka jeho osobnosti?
No, vzít si do ruky pistoli a na někoho vystřelit zezadu, to už mi moc příjemné nebylo. Právě v těchto chvílích jsem si s hrůzou uvědomil, jak je to jednoduché a zoufale nenávratné. Myslím vzít někomu život.
Vedl Vás v tomto ohledu režisér Peter Bebjak nějak speciálně?
Nejdůležitější moment pro postavu Černého je scéna, kdy se pro diváka »odkryje« a objeví se se svým parťákem na střeše, kde vlastně vše přiznává. Tam mě pan režisér podporoval, ať se nebojím zvýraznit právě ten kontrast mezi slušným chlapem a zločincem. Abych se spíše pasoval do jeho přezdívky »Pacient« než »Mimísek«.
Sériového vraha člověk nehraje každý den. Jak se Vám do postavy Ludvíka Černého vciťovalo? Váhal jste, zda nabídku této role přijmout?
Nad nabídkou jsem moc neváhal. Dosud jsem podobné role dostával jen na divadle, takže pro mne to už od začátku byla lákavá nabídka a velká výzva. Pokusit se nahlédnout do této postavy. Musel jsem se ale důsledně odosobňovat v situacích, kdy jsem střílel a následně se třeba zbavoval mrtvol. To opravdu vcítit nejde.
Studoval jste si nějak tehdejší dobové reálie? Proměnil se během příprav na natáčení nějak Váš postoj k tehdejší době?
Nastudoval jsem si, co se dalo, nejvíce mě překvapila informace, že si z toho vlastně chtěli založit živnost. Měli v plánu zřídit si penzion, ve kterém počítali i se sklepními prostory na likvidaci mrtvol. Je až neuvěřitelné, jak v té době měli pocit, že projde všechno. Ta naivita mě zarazila.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
