Mikuláš klepe na dveře. Psycholog Jeroným Klimeš promluvil o traumatizování dětí
Každý rok 5. prosince na dveře domácností, ve kterých žijí malé i větší děti, klepe svatý Mikuláš s doprovodem. Pro ty hodné má obvykle pytlík sladkostí, hříšníci dostanou uhlí a brambory, případně rovnou skončí v čertovském pytli. Tak obvykle vypadá tradice, na kterou řada Čechů nedá dopustit. Stále častěji se však ozývají hlasy, které říkají, že strašit děti čertem a Mikulášem není dobrý nápad a že by bylo vhodné tuto tradici přehodnotit. Pro ŽivotvČesku.cz o lidovém zvyku pohovořil psycholog Jeroným Klimeš (55). "Měl by to dělat ten, kdo má děti skutečně rád," uvedl.
Existují lidé, kteří na svátek svatého Mikuláše z vlastního dětství nemají příliš pozitivní vzpomínky. Většinou jsou to ti, které se jejich rodiče v dobré víře pokusili prostřednictvím Mikulášova čertovského doprovodu vystrašit, aby se v příštím roce chovali lépe a méně »zlobili«. To však není ideální řešení, tedy alespoň podle názoru psychologa a rodinného terapeuta Jeronýma Klimeše, který je sám otcem tří dětí.
"Není to špatná tradice, ale samozřejmě záleží na tom, jak se to pojme. Měl by ji pro děti pořádat někdo, koho děti znají, někdo, kdo má děti skutečně rád. Nejhorší možná volba je náhodně pozvat opilé čerty z ulice, aby malé hříšníky vylekali," varoval renomovaný odborník na lidskou duši pro ŽivotvČesku.cz.
"V ideálním případě by to mělo vypadat tak, že se udělá sešlost, kde se sejdou děti i dospělí z kruhu rodiny a blízkých přátel, v rámci ní přijde Mikuláš, baví se děti, pro které je to samozřejmě tajemné a přiměřeně strašidelné, a baví se také dospělí, kteří z nich mají legraci. Za takových okolností to není škodlivé," popsal pro ŽivotvČesku.cz Jeroným Klimeš, jak by taková ideální »mikulášská« měla vypadat.
"Ten, kdo děti nemá rád, mívá tendence je zbytečně strašit a být k ním krutý, což bývá otázka především adolescentů, kteří se často v pouštění hrůzy vyžívají. Rodiče zkrátka musí být rozumní, své děti znají a vědí, co už pro ně bude moc. Přiměřený strach je v pořádku, ale nechceme, aby se nám děti hrůzou počuraly pod stolem," vysvětlil Jeroným Klimeš pro ŽivotvČesku.cz.
Vztah dětí k Mikuláši se pochopitelně s věkem vyvíjí. Malé děti pociťují dobrodružství a náznak tajemna, poté přichází přechodné období, kdy člověku hlava říká, že Mikuláš je jen převlečený tatínek, ale v hloubi duše je stále otázka »A co když není?«. Starší děti již vědí, jak to s oblíbeným svátkem je, a tak pro ně představuje především zábavu, případně zážitek, kdy se mohou sami zapojit do jeho přípravy - například pro mladší sourozence.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
