Na hranici života a smrti. Dagmar Patrasová popsala chvíle, kdy se ocitla nad vlastním tělem. Promluvil odborník
Prožitek klinické smrti je něčím, co člověka do jisté míry ovlivní. Pro herečku, zpěvačku a moderátorku Dagmar Patrasovou (65) se stal okamžikem, na který nikdy nezapomene. Dva dny po operaci zkolabovala v nemocnici a během okamžiku se ocitla na tenké hranici mezi životem a smrtí. "Má to určité prvky, které se v některých případech opakují. Lidé, kteří tento stav prožili, nemívají strach ze smrti," objasnil renomovaný psychiatr Jan Cimický (73) pro ŽivotvČesku.cz.
Některé stavy a jevy zůstávají dodnes nevysvětlené, ani věda na otázky s nimi spojené zatím nedokáže jednoznačně odpovědět. V roce 1892 popsal poprvé zážitek klinické smrti švýcarský horolezec Albert Heim, který zázračně přežil pád v Alpách. Na tento fenomén si lidé, kteří ho zažili, vzpomínají obvykle velmi jasně a konkrétně.
Klinickou smrt prožila také Dagmar Patrasová, jež má za sebou zážitek, ze kterého mrazí. Pouhé dva dny po operativním zákroku zkolabovala v koupelně a rozhodovaly opravdu minuty.
"Bylo to ráno v šest. Prostě jsem šla do té koupelny a takhle jsem se sehnula, už nevím pro co, a ono mi to tady ruplo. Nemohla jsem dýchat. Lapala jsem po dechu, doplazila jsem se k tomu zvonku a zvoním na sestřičku. No a ona přišla a já už jsem nemohla ani pořádně mluvit. A pak už mě položili na postel, dávali mi nějaký kyslík a něco se mnou dělali. Najednou mi bylo dobře. A viděla jsem sebe na té posteli, kde seděl doktor a říkal: Jsem s vámi, jsem s vámi. Tohle mi říkal pořád. Já jsem v duchu říkala: Tak něco dělej, protože já nemůžu dýchat," popsala Dagmar Patrasová pro server Lifee.cz, co se odehrávalo po jejím kolapsu.
"A ještě se mi stalo, že jsem měla před sebou takové dva obdélníky jako televize. Jeden tady, jeden tady. No a na tom levém stály moje děti, byly smutné a držely se. Nějaký mužský hlas pořád monotónně říkal: Nesmíš, nesmíš. No a tady mi projíždělo moje dětství a vlastně můj život," dodala oblíbená osobnost českého showbyznysu.
Podle uznávaného psychiatra Jana Cimického, který je také členem Francouzské psychiatrické společnosti (FIFP), má klinická smrt určité prvky, které vyhodnotil mimo jiné ze své praxe a zkušeností svých pacientů. "V některých případech se ty prvky opakují. Teď nemluvím o tunelu nebo světle, ale jsou tam jisté signály, někdy i paradoxně překvapující. V klinické smrti pak jedinec může zažívat pocit, že leží a dívá se na sebe odněkud seshora mimo své tělo. Lidé, kteří tento stav prožili, nemívají strach ze smrti," uzavřel pro ŽivotvČesku.cz.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
