Očkování dětí do 18 let je věcí rodičů. Stát mlčí o rizicích vakcíny a jede kampaň, říká právník
Pražský advokát a držitel titulu Právník roku 2018 Tomáš Nielsen se v rozhovoru pro ŽivotvČesku.cz zamyslel nad tím, jak koronavirová epidemie a kroky vlády osekávají svobody jednotlivce. Podle Tomáše Nielsena není možné nikoho nutit k tomu, aby si chránil své zdraví, pokud si ho on sám chránit nechce. Svoboda musí zůstat pro očkované i neočkované. Podle Tomáše Nielsena se společnost dostává do fáze, kdy nejmenší práva vlastně mají ti, kteří se s nemocí covid-19 vůbec nesetkali. "Vznikla tu skupina ohleduplných, kteří tu ohleduplnost projevují tak, že si ji vynucují na ostatních," řekl Tomáš Nielsen pro ŽivotvČesku.cz a vysvětlil, proč stát nesmí dopustit žádnou formu diskriminace.
Pane doktore, Česká republika více než rok bojuje s epidemií koronaviru. Jak se z vašeho pohledu změnil vztah vlády k občanům? A jak podle vás občané dnes vnímají vládu?
Podle mě to není věc posledního roku, covid je jen takový katalyzátor, který na to upozornil. Velké specifikum České republiky, když to třeba srovnám s Dánskem, které dobře znám, je to, jak vláda vnímá svou roli. Česká vláda vnímá svou roli jako skutečně vládnoucí, tedy nadřazenou občanům. Vláda považujestátní rozpočet za svoje peníze, kterými disponuje. Celý systém státní správy je nastaven tak, že občan musí neustále přesvědčovat orgány státní moci, že jedná poctivě. Vláda se v České republice cítí jako nadřazený subjekt, nikoliv jako správce našich věcí. Mám pocit, že řada občanů to akceptuje. Možná se jim to nelíbí, ale jsou historicky vychováváni k podřízenému postavení vůči úředníkům. Myslím si, že tento rok jen výrazně ukázal, že lidé se domnívají, že když se něco děje, tak jim vláda musí pomoci. Vláda pak má zase pocit, že je naším zachráncem, dobrotivým majitelem statků, který se stará o své poddané, místo toho, aby si vládní činitelé uvědomili, že jsou správcem našeho majetku. Nerad ale paušalizuji, na střední a vyšší úrovni státní správy jsou lidé, kteří svou práci dělají poctivě. Možná je ale demotivuje, když pak vidí, jak vrcholní činitelé kazí státní správě jméno a na straně druhé vidí občany, jak státní správu kritizují.
Můžete vybrat a zhodnotit kroky vlády, při kterých podle vás došlo k osekání práv jednotlivce? Bojíte se, že ne všechna práva se podaří vrátit do tzv. předcovidového stavu?
Obecně každý plošný zákaz, který není podepřen bezprostřední plošnou hrozbou, tak je nepřijatelným zásahem výkonné moci do našich práv a svobod. Za úplnou zrůdnost považuji to, co naše vláda dělá se školami. Právně nejproblematičtější krok bylo omezení vyjíždět za hranice České republiky. Ale můžeme připomenout i uzavření provozoven, těch příkladů je spousta. Před pár lety tady jel fenomén GDPR, dnes dělá vláda vše pro to, aby shromáždila o občanech maximum informací, mohla je využívat, navíc občané ani nemají možnost kontrolovat, jak je s jejich údaji nakládáno. Před rokem bylo nutné vyhlásit nouzový stav, aby se dalo zasahovat do práv a svobod lidí. Najednou vláda zneužila zákon o ochraně veřejného zdraví a začala nám nařizovat věci bez podkladů na úrovni ústavního zákona a bez možnosti přezkumu, že tak dělá správně. To je jeden problém. Druhé riziko vidím v tom, že vláda velice obratně využila situace a vynutila si vznik nových právních předpisů, ať už je to pandemický zákon či nyní aktuálně diskutovaná novela zákona o ochraně veřejného zdraví. Když tyto změny projdou a zůstanou, tak ty možnosti k zneužití předpisů, jak to vidíme za poslední rok, budou zakonzervovány v zákonech. Tím se do budoucna výrazně zkomplikuje možnost domáhat se třeba i před soudem nějaké ochrany. Vidím problém v tom, co se vláda naučila, jak dokázala překroutit právo a jak pod pláštěm jakéhosi stavu legislativní nouze upravit zákony tak, že pro příště bude mít mnohem snazší roli, když bude vynucovat to, co se snaží vynucovat teď. Když třeba Nejvyšší správní soud prohlásil, že plošné uzavření provozoven bylo nezákonné, tak vláda neudělá nic jiného, než že si ten zákon upraví. Bojím se, že v tom vládě nepříjemně pomáhá i opozice.
Není tajemstvím, že plošné uzavření škol, nařízená ochrana dýchacích cest ve třídách či plošné testování dětí se řadě rodičů nelíbí. Tito lidé se chtějí bránit, ale mají pocit, že proti ministerstvu zdravotnictví a ministerstvu školství nemají žádnou šanci. Co byste takovým rodičům poradil? Jak se tedy mohou reálně bránit?
Vidím tu tři nebezpečné skupiny. Na jedné straně je státní moc, pak je tu skupina odborníků, kteří nesmyslné restrikce podporují a třetí skupinou jsou lidé, kteří podlehli mediální masáži a pomáhají systému se udržet. Rodiče, kterým se situace ve školství nelíbí, se najednou dostávají do situace, že jsou pranýřováni nejen státní mocí ale i jinými rodiči. Lidé zapomněli, že se mají vzájemně respektovat, mají pocit, že mají ostatním kázat o morálce. V této nepříjemné pozici nejsou jen rodiče, ale i řada učitelů a ředitelů... Podle mě se dají dělat dvě věci. Použít právní prostředky a jednotlivá opatření napadnout. Tady zjišťujeme, že soudy nejsou vždy ochotné věcně přezkoumávat oprávněnost těch nařízení. Druhá věc je pokusit se komunikovat a najít kompromis, který bude vyhovovat všem. Osobně nerozumím tomu, že jsme se dostali do stadia, že děti, které tím onemocněním trpí nejméně, jsou tady chráněny příkazem. Proč se lidi nesoustředí na to, že když se chci chránit, tak se budu chránit - vezmu si respirátor, nechám se otestovat, budu dodržovat sociální vzdálenost... Ale ostatní lidi zase nechám, ať chrání sebe a své děti. Vznikla tu skupina ohleduplných, kteří tu ohleduplnost projevují tak, že si ji vynucují na ostatních. Myslím si, že je nutné komunikovat a hledat kompromis. Ale k čemu to vede? Pár ředitelů se o tu komunikaci pokoušelo, výsledkem ale je, že jsou na ně nasazeny kontroly a jsou pranýřováni. Přitom to nejsou žádní popírači covidu, jen se pokusili nastavit systém tak, aby byl spravedlivý pro všechny. Také je nutné vyjádřit svůj názor, tedy psát poslancům, psát senátorům, psát vládě. Máme populistickou vládu, takže pokud se ukáže, že stále více lidí je nespokojeno s tou situací, tak možná vláda obrátí. Momentálně velký problém vidím v šílené očkovací kampani. Nejsem odpůrcem očkování, ale tato kampaň porušuje zásady etiky, medicíny... Je potřeba vrátit se k normálu, diskutovat a nejít cestou osočování a pranýřování.
V tu chvíli samozřejmě stojíme před zásadní otázkou, kdo zodpovídá za zdraví českých dětí? Jsou to rodiče, nebo je to stát?
Do 18 let zodpovídá za zdraví dětí rodič. Ve věku, kdy se dítě dostane do fáze, že je schopné posoudit své jednání, tak přebírá část odpovědnosti za sebe. Ale v žádném případě to není stát. Stát vstupuje pouze v extrémních situacích - když rodič z nějakého nepochopitelného důvodu (třeba členství v nějaké náboženské společnosti) odmítá poskytnout standardní léčbu. Nevstupuje ale vláda, nýbrž soud. Musí se ale jednat o bezprostřední ohrožení života dítěte.
Už nyní se objevují spory v rodinách ohledně očkování dětí. Jeden z rodičů by dal potomka očkovat, druhý je proti vakcínám. Budou tyto rodinné spory končit u soudů?
Očkování má jednu nevýhodu - je to nezvratný proces, není možné dát se »odočkovat«. Už jsem zaznamenal spory rozvedených rodičů, kteří mají dítě třeba ve střídavé péči. Jsem přesvědčen, že z právního hlediska není možné očkovat člověka do 18 let bez souhlasu obou rodičů. Pokud se rodiče neshodnou, tak bude rozhodovat soud. Vláda by o očkování měla poskytovat objektivní informace, ale nedělá to. Pokud se podíváte na stránky ministerstva zdravotnictví, tak výhody očkování jsou výrazně přeceňovány, o rizicích se skoro nedočtete, i když objektivně existují. Že se data teprve sbírají a že nic nevíme o dlouhodobých účincích vakcíny, je prostě fakt. Stát má poskytovat objektivní informace a nemá zasahovat do rodin.
Rozjela se velká mediální kampaň pro očkování, která je mnohdy postavena ne s důrazem na zdraví, ale s důrazem, že občan získá nějaké výhody - může si jít zaplavat, může cestovat, může jít do restaurace... Očkovaným se slibují výhody, které neočkovaní mít nebudou. Nebo si za ně připlatí formou testů. Jak se na to díváte z pohledu práva?
Morálně a lidsky je taková kampaň zvěrstvo. Vynucovat si na někom zdravotní zákrok výměnou za to, že bude moci na koncert nebo jet do Německa, to je zrůdnost, která nemá nic společného s humanismem, s morálkou... To je podpora podivného byznysu. Z právního hlediska to vnímám jako pokus o zavedení diskriminace, která je pro mě nepřijatelná. Podívejte se, kolik let tu žijeme s povinným očkováním a nikdy nikoho nenapadlo na základě toho diskriminovat lidi. Snad kromě přístupu do mateřských školek se nikdo neprokazoval, zda je očkován. Zavádění covidových pasů a zavádění výhod pro očkované je z morálního i právního hlediska zvěrstvo. Diskriminace směřuje i proti lidem, kteří onemocnění covid prodělali, mají protilátky, a přesto nejsou postaveni na roveň očkovaných. Pokud připustíme jakoukoliv diskriminaci, tak otevíráme Pandořinu skříňku a vlastně nejvíce diskriminovanou skupinou se stanou lidé, kteří covidem neprošli. Být zdravý je vlastně nevýhoda. Toto pak mění koncepci očkování, koncepci prevence i koncepci medicíny jako takové.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
