Pelíšky pod lupou: Diváci upozornili na chyby, které jste možná přehlédli. Hřebejk připomněl nejsilnější větu Kodeta
Vánoce v Česku mají jednu jistotu. A tou je, že kromě kapra a bramborového salátu a pohádek se znovu a znovu vrací i komedie Pelíšky. Film Jana Hřebejka je už léta společenským rituálem, který lidé umí citovat zpaměti. Vedle hlášek ale v posledních letech roste i jiný »zábavný fenomén«, kdy si diváci tu a tam při opakovaných reprízách začali všímat drobných chyb a nelogičností, které si při prvním sledování zpravidla nikdo neuvědomí. V redakci ŽivotvČesku.cz jsme zaznamenali, že k filmovému hitu, který byl natočen před šestadvaceti lety, se vyjádřil i režisér Jan Hřebejk.
Pěkně ale popořadě. Na portálu ČSFD se postupně nahromadila celá řada postřehů, a to od drobných přešlapů až po dobové nesrovnalosti. Nejde rozhodně o nic, co by film shazovalo. Spíš naopak, ukazuje to, jak moc se k němu lidé vracejí a jak detailně ho umí číst, ale zejména pak to, že ani po letech snímek neomrzel.
Mikrofon v záběru
Mezi nejčastěji zmiňované chyby patří momenty, kdy se do obrazu dostane technika. Diváci upozorňují například na scénu štědrovečerní večeře u Krausů, kde má být v levém horním rohu vidět rameno mikrofonu.
Jednou otevřená ústa, pak zavřená, pak zase…
Pozorní fanoušci si na portálu ČSFD všímají i drobností, které vznikají při střihu. V úplném začátku filmu si Michal hraje před mladší sestrou na mrtvého, jenže v jednom záběru má ústa pootevřená, v dalším zavřená a pak opět pootevřená. Podobně se řeší i detaily oblečení, kdy například když stojí Šebek na ramenou Václava a měří medvěda, na košili se v detailu objevuje tmavý flek na lokti, který v celkovém záběru mizí.
Kapr ve vaně, který se »objeví« až pod vodou
Diváky pobavila i nelogičnost ve scéně z koupelny, kdy chce Šebek dokázat, jak dlouho vydrží nedýchat pod vodou. Podle komentáře na zmíněném portálu si kapra ve vaně všimne až ve chvíli, kdy ponoří hlavu, přestože je ve vaně předtím jasně vidět.
Zvonečky cinkají, i když se nehýbou
Typickou »režijní maličkostí« je i vánoční svícen se zvonečky u Šebků. V některých záběrech se zvonečky hýbou a cinkají, jindy stojí, ale zvuk cinkání zůstává. Z hlediska příběhu je to nepodstatné, pro pozorné oko je to ale přesně ten typ drobnosti, který začne být při opakovaném sledování neodolatelný.
Boty, sklenice a »vypnutá« trouba
Na ČSFD se řeší i konkrétní rekvizitní přešlapy. V jedné scéně na schodech hodí Šebek po Krausovi botu, která skončí v mezipatře, ale v dalším záběru ji Šebek mladší bere u dveří a hází do bytu. Objevuje se i poznámka ke scéně s kouzelníkem a hadem, kde má sklenice v následném záběru stát jinde, než by dávalo smysl. A lidé si všimli i toho, že v momentu, kdy se peče kuře v troubě, vypadají ovládací kolečka jako vypnutá, a podobně má být »vypnutá« i při vaření knedlíků.
Dobové nesrovnalosti: Plast, detaily na autech i počasí
Samostatnou kategorii tvoří takzvané »dobovky«. Diváci vypichují například plastové předměty, které tehdejší realitě neodpovídají (třeba obdélníkový plastový květináč v jedné ze závěrečných scén). Řeší se i detaily na vozidlech, třeba mlhový světlomet z plastu na škodovce 1000 MB, který má působit jako něco, co se v dané době »nedávalo«.
Zajímavě působí i meteorologický detail. První část filmu se odehrává na konci prosince 1967, přesto je ve filmu vidět čerstvý prašan. Podle uživatelského komentáře, který cituje údaje z Klementina, ale měly být tehdy v Praze teploty vysoko nad nulou, což by pro sníh v ulicích nebylo typické.
Elektrická hra »vyděržaj pioněr« a fyzika po česku
Jedna z nejdiskutovanějších scén je hra s elektrickým proudem, kterou učitel Saša přinese k Evě. Diváci upozorňují na nelogiku. Péťa totiž při zapnutí proudu dráty okamžitě odhodí, jenže při skutečném zásahu proudem by se mu ruka spíš »sevřela« a dráty by nešly jen tak pustit. Hned následná scéna to navíc sama potvrzuje, protože Saša dráty odhodit nemůže.
Hřebejk: Je to v jednom záběru…
Zatímco fanoušci řeší drobné přešlapy, režisér Jan Hřebejk se na sociální síti X vrátil k tomu, co podle mnohých drží Pelíšky pohromadě nejvíc. Tím jsou herecké výkony a přesnost některých scén.
Jeden z uživatelů sociální sítě připomněl větu Jiřího Kodeta: "Promiň, já vím, že jsi nemocná, ale já taky." A Hřebejk k tomu reagoval: "Je to v jednom záběru, Milka i Jiří Kodet jsou v tu chvíli úžasní. Taky to mám rád."
Je to v jednom záběru, Milka i Jiří Kodet jsou v tu chvíli úžasní. Taky to mám rád
— Jan Hřebejk (@JanHrebejk) December 25, 2025
A právě to je možná pointa celé »chybové« zábavy kolem filmových »nedostatků«. Pelíšky fungují i s nimi, a někdy právě díky nim. Diváci se k filmu vracejí, zkoumají ho, baví se detaily. A pak si stejně vždy znovu připomenou, proč ho mají rádi.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
