Politolog ukázal na dva ministry, kteří jsou nejslabšími články Babišovy vlády
Komentář: Vláda, ve které ministry hnutí ANO doplňují nominanti za SPD a politici Motoristů, překročila minulý týden 100 dnů svého působení. A tak zároveň nastal čas na otázku, kde má kabinet svá nejslabší místa. Premiér Andrej Babiš sice ve čtvrtek odmítl, že by chystal personální změny, zákulisní debata ale dál míří především ke dvěma jménům – ministru obrany Jaromíru Zůnovi (SPD) a ministru kultury Otovi Klempířovi (Motoristé). Právě na ně v komentáři pro ŽivotvČesku.cz ukázal politolog z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Josef Mlejnek.
Podle něj není problém uvnitř vlády rozprostřen rovnoměrně. U ministrů za ANO zatím zásadní slabina vidět není, potíže se podle něj soustřeďují hlavně u menších koaličních partnerů. "Zaznamenal jsem spekulace, že Babiš je nespokojen se Zůnou a s Klempířem. A je pravda, že jsou s nimi pořád nějaké problémy. Když to vezmeme stranicky, tak u lidí z ANO tam zatím žádný zásadní problém nevidím. Nikdo tam neprovedl nic, kvůli čemu by byla nějaká aféra,“ uvedl pro ŽivotvČesku.cz Mlejnek.
Právě to je podle něj podstatné rozlišení. Vláda sice čelí tlaku kvůli cenám pohonných hmot a dalším citlivým tématům, to ale ještě automaticky neznamená, že by selhávali konkrétní ministři za Babišovo hnutí. "Mají problém teď s cenami pohonných hmot. A to má každý v Evropě. Tak to nějak řeší, zastropují marže, spotřební daň. Ale to se netýká toho, že by nějaký ministr vyloženě něco dělal špatně. Od začátku té vlády jsou problémy s těmi menšími stranami,“ zamyslel se zkušený politolog.
Jestli se tedy v kabinetu rýsují slabší články, nejsou podle něj slabé jen výkonem, ale i samotným politickým ukotvením. To platí zejména pro Zůnu, který je podle Mlejnka ve složité dvojroli – jako člověk, který se snaží působit racionálně, ale zároveň je nominantem SPD. A právě zde vzniká základní rozpor. "Zůna prostě, když má říct cokoliv rozumného, tak vyvolá bouři nevole na sociálních sítích mezi příznivci SPD,“ řekl Mlejnek.
Tím podle něj ministr obrany naráží na limity »vlastní« strany. Obrana navíc není resort, na němž by se SPD dokázala přirozeně profilovat. "Pro SPD není obrana dobrý resort, oni se tam nemůžou profilovat. Podle předvolební rétoriky by vlastně měli všechno zrušit, zrušit nákupy vojenské techniky a já nevím co všechno. Takže to pro ně není dobré, že se na tom nemůžou profilovat,“ popsal.
Mlejnek přitom naznačuje, že Zůna je v situaci, kdy mu politicky škodí téměř každé veřejné vystoupení. "On je v obtížné situaci, protože on sám osobně je rozumný, ale jako nominant z SPD by vlastně měl fakt jenom mlčet,“ uvedl. V jedné větě tak shrnul jádro problému: Zůna nemusí být slabý osobně, slabý je především v konfiguraci, do níž byl dosazen.
Ještě ostřeji ale politolog mluví o ministrovi kultury Otovi Klempířovi. Právě u něj podle všeho nejde jen o stranické omezení, ale o deficit důvěryhodnosti a komunikační schopnosti vůči prostředí, které má spravovat. "Klempíř vyvolává pozornost a kritiku, protože ten resort se dotýká umělců, intelektuálů a tak dále. To jsou lidé, kteří jsou činní v médiích a podobně, takže on je dost na »tapetě«,“ řekl Mlejnek.
Podle něj navíc Klempíř naráží na to, co Babiš od svých ministrů fakticky očekává – že budou umět jednat s profesními skupinami a organizacemi spadajícími pod jejich resort, předjednávat konflikty a držet si alespoň základní respekt dotčeného prostředí. A právě to se ministrovi kultury nedaří. "Zaznamenal jsem, že mu Babiš vytýká, že se ho ptal, jestli s těmi lidmi mluvil, s těmi organizacemi a tak dále, což on asi není moc schopen. Určitě ne,“ uvedl Mlejnek.
Pro srovnání připomněl, že Babiš měl a má ministry, kteří byli v tomto směru podstatně silnější. Zmínil například Adama Vojtěcha nebo Roberta Plagu, kteří si podle něj dokázali vybudovat respekt právě tím, že s oborem vždy komunikovali. "Adam Vojtěch měl před covidem výborné renomé, že opravdu mluvil se zdravotnickými organizacemi, že s nimi jednal a oni si ho pochvalovali. Stejně podobně Plaga se těšil kreditu, že lidé ze školství ho považovali za člověka, který jedná, předjednává, vyjednává a je schopen se s nimi rozumně domluvit. Patrně by něco podobného Babiš čekal i od Klempíře, ale on toho určitě není schopen. Oni ho neberou vážně,“ řekl.
A právě tady se podle Mlejnka problém ministra kultury láme do ještě vážnější roviny. Nejde už jen o mediální obraz, ale o praktickou neschopnost fungovat ve vztahu ke kulturní veřejnosti. "Je ministrem kultury člověk, který má u kulturní veřejnosti důvěryhodnost v záporných číslech,“ poznamenal politolog. Takto tvrdá formulace ukazuje, že v jeho očích není Klempíř jen terčem kritiky, ale politikem, který ztrácí možnost svůj resort skutečně řídit.
Mlejnek připomněl i konkrétní příklad, na němž se to podle něj ukázalo. "On není schopen komunikovat s organizacemi, které spadají pod ten resort. Když se o to pokusili herci, tak to udělal takovým nevhodným způsobem, že si je pozval na ministerstvo. A když mu řekli, ať přijde jednat za nimi do pražského divadla Palace, tak to odmítal, protože se bál, že by ho tam někdo ztrapnil nebo zesměšnil. A oni si zase nenechají líbit, že si je v panském stylu zve na ministerstvo na kobereček,“ ohledl se za shromážděním Milionu chvilek na podporu prezidenta Petra Pavla, které se v Praze konalo na začátku února a na Staroměstském náměstí na něm vystoupili i umělci. Po něm Klempíř oznámil záměr pozvat je na ministerstvo, část z nich ale místo toho vyzvala ministra k veřejné debatě.
Z pohledu bilance prvních sta dnů vlády tak podle Mlejnka nevystupuje obraz kabinetu, který by se hroutil jako celek, ale spíš vlády, v níž jsou problémem specifické nominace menších partnerů. Zůna a Klempíř přitom zosobňují dva odlišné typy slabosti: první je sevřen stranickou identitou a nemožností mluvit nahlas »rozumně«, druhý naráží na elementární deficit autority a schopnosti jednat s vlastním prostředím.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
