Poslední snímky Jaroslava Čejky. Redaktorka popsala smutné momenty, kdy ze slavného mima už vyprchával život
"Chceš pustit Tinu, Jaroušku?" byla jedna z posledních otázek redaktorky portálu ŽivotvČesku.cz Veroniky Kuželkové směrem k tanečníkovi, choreografovi, herci a vynikajícímu mimovi Jaroslavu Čejkovi, který 11. října ve věku 86 let zemřel. Držitel ceny Thálie za celoživotní mistrovství v oboru tanec a balet celý život rozdával radost. "A možná právě o to smutnější je fakt, že jeho poslední roky nepatřily zrovna k těm nejveselejším," smutně konstatovala novinářka, která Čejku v Domově pro seniory v pražských Kobylisích v uplynulých letech několikrát navštívila. Byli přátelé.
Na zmíněnou otázku, zda si Jaroslav Čejka rád poslechne ve společnosti spřízněné duše skladbu rockové babičky Tiny Turnerové, na půl úst odvětil, že ano. "To bylo necelý rok před tím, než jsem se dověděla tu smutnou zprávu, že odešel do hereckého nebe. Předtím byl ještě z domova pro seniory převezen do nemocnice na Bulovku, kde lékaři už nic nezmohli v boji se stářím," upřesnila velmi těžkým hlasem redaktorka portálu ŽivotvČesku.cz, co se dělo, než zpráva o skonu umělce oblétla Česko.
"Poznala jsem ho jako malá holka, když hrával s mým tátou divadlo. A ještě více než legendární »Pan Slepice« se mi líbila jeho imitace Tiny Turnerové. Čejkův čím dál více komplikovanější zdravotní stav bohužel zapříčinilo nejen samotné stáří, ale zejména nemoci, kterými trpěl, a to Alzheimer, který šel ruku v ruce s Parkinsonem, což není zrovna ideální kombinace. Proto byl omezený jak v řeči, tak i v pohybu. Co ale rozhodně neztrácel, byla chuť k jídlu," ohlédla se novinářka portálu ŽivotvČesku.cz do dnů, které postupně odhalovaly, že se blíží konec jedné neuvěřitelné umělecké životní etapy - v ní prim hrál zcela specifický a nezaměnitelný humor.
Jaroslav Čejka byl široké veřejnosti známý zejména díky svému komediálnímu talentu, byl nazýván mistrem pantomimických etud. Do paměti televizních diváků se zapsal imitováním slepice při jednom ze silvestrovských vysílání. Samotná skutečnost, že obyčejně neobyčejná imitace domestikovaného ptáka zaujme celý národ tak, že si ji zapamatuje, je fenomenální. Lidé si mima oblíbili také ve scénách, když napodoboval zmíněnou americkou zpěvačku Tinu Turnerovou nebo komika Charlieho Chaplina.
"Něco mě osvítilo, abych za ním ještě v neděli zašel, to bylo dva dny před tím, než nás opustil. Už vypadal moc špatně, chvílemi mě vnímal a pak zase vůbec. Pohladil jsem ho po tváři a slíbil, že zase přijdu," popsal pro ŽivotvČesku.cz poslední okamžiky s Čejkou jeho kamarád Olda Bašus, který ho pravidelně chodil navštěvovat - někdy ve společnosti novinářky Veroniky Kuželkové.
"Vždy, když jsme ho s Oldou navštívili, tak jsme logicky nikdy nepřišli s prázdnou. A přestože jsme Jarouška třeba zastihli po obědě, tak nikdy nepohrdl proviantem, který okamžitě slupnul jako malinu. S Oldou jsme se smáli, že jen při pomyšlení na ty kombinace bychom nejraději zamířili ihned k toaletě. Ale Čejka ne! Ten například dva banány, olejovky a jogurt ještě s chutí spláchl půl litrem nealkoholického ochuceného piva. No a my jsme jen tiše přihlíželi, usmívali se a obdivovali jeho apetit i trávicí trakt," přiblížila redaktorka, jaké byly poslední týdny života Jaroslava Čejky. Pomalu a nenávratně z něj totiž vyprchával a nevšimnout si toho nešlo.
Mim malé postavy prožil takřka dvacet let v angažmá baletu Národního divadla v Praze, pětadvacet let spolupracoval s tanečním souborem Pavla Šmoka a se svou pantomimou sjezdil takřka celý svět.
"Jako umělec byl samozřejmě celý život zvyklý na květiny. A právě proto jsem mu nezapomínala nosit jeho oblíbené slunečnice, případně právě něco dobrého na zub. Přestože nebyl pokaždé úplně při smyslech, věděla jsem, že má nejen z mých, ale i z Oldových, celkově našich společných návštěv radost. A že i po těch letech ví, kdo jsem. A o to více mě mrzelo, že se za ním nikdo z jeho bývalých kolegů v posledních letech ani nezastavil. Jediný, kdo mu zbyl, byl Olda Bašus, který ho navštěvoval minimálně jednou do týdne," zdůraznila redaktorka portálu ŽivotvČesku.cz Veronika Kuželková o muži, který od konce 50. do poloviny 70. let byl jednou z baletních hvězd Národního divadla, kde ztvárnil na čtyři desítky rolí.
Pokud jde o osobní život slavného mima, který se narodil 22. července 1936 v Ostravě, značně bolestivou ránu mu uštědřil život, když mu v roce 2008 zemřela jeho milovaná matka Marie Kohoutová. Bylo jí úctyhodných 104 let. Umělec na ni byl silně fixován. I to byl nejspíš důvod, proč se před lety rozhodl, že urnu s jejími ostatky na hřbitov neuloží a nechá si ji u sebe.
Poslední rozloučení s Jaroslavem Čejkou se uskutečnilo 21. října na Městském hřbitově v Opavě. Smuteční obřad se v místě konal proto, že tam žijí Čejkovi příbuzní. Po smutečním obřadu byly ostatky Jaroslava Čejky převezeny ke zpopelnění. Poslední sbohem přišly dát mimovi přibližně dvě stovky lidí.
"Jsem každopádně ráda, že jsem ho mohla v jeho posledních letech navštěvovat a potěšit ho občas alespoň květinou. Poslední měsíce pro něj byly náročné, teď je určitě v hereckém nebi v dobré společnosti a rozdává svůj nezaměnitelný humor," dodala redaktorka portálu ŽivotvČesku.cz Veronika Kuželková o umělci, který poslední roky žil v ústraní v domově seniorů.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
