Potápěči popsali, jak na Orlíku hledali sudy s mrtvolami: Nejhorší není bahno, nejhorší je to, že dole nemáte na práci čas, říká profesionál
Nebýt profesionální a riskantní práce potápěčů ostravské Hlavní báňské záchranné stanice, tak by se tzv. orlické vrahy usvědčit nepodařilo. V seriálu Devadesátky režisér Peter Bebjak (51) a scénárista Josef Mareš (58) dobře popsali, že tehdejší policie nedisponovala technikou, která by umožnila propátrat dno Orlické přehrady. "Vše musí být naplánované a vymyšlené tak, aby se za krátký čas dole udělalo co nejvíce práce," vystihl pro ŽivotvČesku.cz základní pravidlo o práci ve velkých hloubkách profesionální potápěč Petr Klier (55).
Hlavní vyšetřovatel tzv. orlických vrahů, kterého hraje Martin Finger (51), si v seriálu prosadil, že policii s prohledáváním dna Orlické přehrady mohli pomoci potápěči ostravské Hlavní báňské záchranné stanice. Ti v roce 1995 byli jediní, kteří se dokázali dostat do hloubky 70 metrů.
Práce na přehradě byly zahájeny 10. července 1995, trvaly do 18. července. Potápěči provedli 25 ponorů do hloubky 55 až 57 metrů. Taková byla hloubka přehrady pod Žďákovským mostem, kam orličtí vrazi své oběti házeli.
"Ve volné vodě se pracuje tak, že se spustí lano se zátěží, z hlavního lana si natáhnete další lano a prohledáváte kruhový prostor. V podstatě si tu plochu rozdělíte na sektory. Pokud jste v hloubce kolem 70 metrů, tak musíte počítat s tím, že nemáte skoro žádný čas. Vše musí být naplánované a vymyšlené tak, aby se za krátký čas dole udělalo co nejvíce práce. Nevím, jak to dělali přesně na Orlíku, ale dělá se to běžně tak, že na hladině si uděláte rastr například pomocí bójek a pak sektory prohledáváte. Jeden potápěč jde nahoru, druhý jde dolů," popsal pro ŽivotvČesku.cz specialista na práce pod vodou Petr Klier.
I když bylo parné léto, tak na dně přehrady byly cca 4 stupně Celsia. Jeden ponor trval hodinu, z toho 14 minut potápěč pracoval na dně, dalších 45 minut stoupal a čerpal tzv. dekompresní zastávky, aby vyrovnával tlak. "V praxi se používají dekompresní tabulky, dnes máme počítače, což tehdy neměli," dodal pro ŽivotvČesku.cz zkušený potápěč Petr Klier, který doplnil, že pokud je na dně vidět alespoň na jeden metr, tak to práci velmi usnadňuje.
Na dně přehrady pod Ždákovským mostem je asi 40 cm vysoká vrstva bahna, potápěči se snažili držet těsně nad dnem, aby bahno nevířili. I tak bylo vidět přibližně na metr a půl.
"Já tehdy dělal velitele potápěčů, ale na této konkrétní akci jsem fyzicky přímo nebyl. Informace čerpám z protokolů, které k tomu máme," uvedl pro ŽivotvČesku.cz velitel jednotky Jaroslav Provázek. Právě on popsal, že potápěči byli pomocí tzv. závislého potápěčského přístroje propojeni se základnou. Používá se hadice, která je napojena na základnu, na které byly k dispozici vzduchové láhve. Součástí základny byla i dekompresní komora pro případ nehody.
První sud objevil Karel Waclawiec, který stále u báňské záchranné stanice působí. Další těla objevil dnes sedmapadesátiletý Dalibor Tekiela, ten našel druhý sud a tělo v drátěném pletivu. "Kriminalisté nám nic netajili. Věděli jsme, že hledáme sudy a pletivo. Od začátku jsme ale byli vázáni mlčenlivostí. My jsme přesně věděli, co hledáme. Takže byla radost, že jsme něco našli, ale hned jsme předpokládali, že to je to, co hledáme. Nic jsme neotvírali, nic jsme nezkoumali, veškeré otevírání a pitvy se prováděly na Ústavu soudního lékařství v Praze," popsal Dalibor Tekiela pro iDnes.cz s tím, že viditelnost byla maximálně metr a půl, i když potápěči měli na helmě svítilnu a v ruce reflektor.
Pátrání pod Žďákovským mostem znamenalo zlom pro práci policie, po akci na Orlíku bylo zřejmé, že kriminalisté budou do budoucna potřebovat vlastní potápěčský oddíl, pomáhali ho školit právě potápěči báňské záchranné stanice.
V prvním nalezeném sudu byly objeveny ostatky jugoslávského podnikatele Leorenta Lipoveciho. Toho zastřelil Ludvík Černý, když gang předstíral, že půjde o prodej zbraně. Podnikatele do sudu zavařil Vladimír Kuna, přidal i louh, členové gangu se domnívali, že chemikálie tělo zcela rozpustí, což se ale nestalo.
V drátěném pletivu byly nalezeny ostatky podnikatele Aleše Katovského, ten byl první obětí gangu, zemřel 5. dubna 1991. Ludvík Černý a Karel Kopáč předstírali, že mají zájem s podnikatelem měnit valuty. Po výměně peněz v Rudné u Prahy sedl Černý ke Katovskému do vozu a chtěl odvézt do Prahy. Podnikatele zastřelil zezadu při tom, když muž řídil. Vedle něj seděl šéf gangu Karel Kopáče a měl co dělat, aby auto udržel na silnici.
Ve druhém sudu skončil starožitník Vlastimil Hodr. Ludvík Černý ho střelil do hlavy a okradl o zlaté pečetě, které se nikdy nepodařilo objevit. Jeho tělo skončilo v sudu, ale bez louhu. Vrazi se obávali, aby sud naplněný louhem při cestě k přehradě neexplodoval. Když kriminalisté sud otevřeli, zjistili, že mrtvý měl odříznuté končetiny. Starožitník byl velké postavy a vrahům by se do sudu celý nevešel.
Karel Kopáč byl odsouzen na 21 let, ale 15. dubna dubna 2004 v kuřimské věznici spáchal sebevraždu. Ludvík Černý byl odsouzen na doživotí a žádost o předčasné propuštění mu byla zamítnuta. Vladimír Kuna původně dostal také doživotí. Trest mu později byl snížen, nakonec byl předčasně propuštěn za dobré chování na svobodu.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
