Pravda, kterou systém nepřiznal, říká spoluautor filmu Konečný o případu Anety Rodové
Rozhovor: Začátkem listopadu vešel do kin dokument »Aneta«, který reflektuje deset let starý kriminální případ smrti mladé dívky Anety Rodové. Vyšetřování její smrti doprovázelo mnoho chyb a nevyužitých důkazů – policie případ uzavřela jako sebevraždu, s čímž dodnes nesouhlasí ani matka Anety, ani řada odborníků. Snímek byl natočen s cílem vyjasnit jeden z nejkontroverznějších případů české kriminalistiky a také upozornit na obtížnost dosažení spravedlnosti tam, kde se pravda vytrácí. O samotném natáčení filmu a odpovědích, které má divákovi dokument přinést, promluvil v rozhovoru pro ŽivotvČesku.cz šéfredaktor webu Expres.cz Petr Konečný, který se na natáčení podílel.
Petře, zajímá mě, jaké nové důkazy nebo informace film Aneta přináší ohledně smrti Anety Rodové?
Dovolím si otázku trochu otočit: Je důležitější najít vraha, nebo odhalit, že nefunguje systém? Naším cílem nebylo za každou cenu přinést obrat v kauze nebo nové důkazy – nejsme policie ani soudci. Chtěli jsme vyprávět příběh matky, která se odmítla smířit s tím, že ji systém opustil a nechal bez odpovědí. Ve filmu však uvidíte věci, které jste dosud neviděli: bizarní policejní rekonstrukci, nové expertizy, svědectví a úryvky z policejních zpráv. Nejde o šokování, ale o ukázání toho, co se mělo udělat lépe a spravedlivěji.
Co je důležitější – najít vraha, nebo ukázat, že systém selhal?
Režisér Jan Sádek se rozhodl, že věrná rekonstrukce je klíčová. Podle plánků bytu nechal architektem navrhnout přesnou kopii, která byla umístěna ve velkém ateliéru. Kolem ní vzniklo »vyšetřovací pracoviště« plné fotek, spisů a materiálů. V tomto prostředí odborníci případ znovu rozebírali a komentovali. Byla to nejen logistická, ale i vizuální výzva – tato scéna se stala audiovizuálně nejsilnějším prvkem celého filmu. Díky tomuto přístupu diváci vidí, jak systematická analýza mohla vypadat, kdyby byla provedena už na začátku.
Jaké role hrály v případu milostný trojúhelník, mafie, drogy a tajemný Libanonec?
Případ Anety Rodové byl zahalen množstvím spekulací a mýtů, které se točily kolem těchto témat. Náš film se snažil oddělit fakta od spekulací, přičemž některé z těchto teorií byly odborníky zcela vyvráceny, zatímco jiné zůstaly nezodpovězené. Nechtěli jsme přilévat olej do ohně, ale ukázat, jak složitý a nejednoznačný tento případ byl.
Shodovaly se závěry zahraničních expertů z oblasti psychologie, toxikologie, patologie a biomechaniky ve srovnání s oficiálními závěry české policie?
Podle biomechanických expertiz se Aneta mohla zabít sama – technicky šlo o sebevraždu. Ale ostatní expertizy, sekundární důkazy a svědectví se s oficiální verzí české policie rozcházely. Je tu množství nesrovnalostí, které zůstávají nevyřešené, což posiluje pocit, že případ nebyl vyšetřen do hloubky. Film tyto rozdíly prezentuje bez snahy manipulovat diváka – cílem bylo ukázat fakta a nechat diváka, aby si udělal svůj názor.
Musím se zároveň zeptat, jak náročný byl proces tvorby filmu a jak dlouho trvalo shromažďování materiálů a rozhovorů?
Shromáždit vše, co jsme potřebovali, byl běh na dlouhou trať. Oslovili jsme přes sto odborníků z celého světa, ale najít ty správné lidi nebylo jednoduché. Někteří neměli čas, jiní zájem. A mnoho z nich nemělo potřebnou kvalifikaci. Nakonec jsme získali čtyři experty, kteří vzali případ seriózně – špičky ve svých oborech, kteří pracují pro bezpečnostní složky a jezdí do válečných zón. Museli jsme přeložit téměř 1000 stran policejních spisů do angličtiny a čekali jsme rok a půl na posudky. Výroba filmu byla nejen časově náročná, ale také finančně vyčerpávající.
Prozradíte, jaké byly reakce směrem od veřejnosti a rodiny Anety Rodové po uvedení filmu do kin?
S matkou Anety, paní Rodovou, jsme byli v kontaktu a snažili jsme se zachovat empatii, ale zároveň zůstat neutrální a objektivní. Film jsme postavili čistě na faktech a expertních posudcích. Se svědkyní Kateřinou jsme také komunikovali, protože někde bylo uvedeno její příjmení, což by mohlo poškodit její rodinu. Z jejich pohledu můžeme vypadat jako hyeny, které se na případu obohacují, což mě mrzí. Ve skutečnosti jde spíše o altruismus – film vznikal s minimálním honorářem a obrovským osobním nasazením.
Veřejnost reaguje různě. Kritici nám vyčítají, že jsme nenašli vraha nebo že traumatizujeme oběti, ale na druhé straně dostáváme nové podněty k případu. Mladí diváci chodí do kin a ptají se na tvrdé otázky, což je podle nás důkaz toho, že film má smysl. Besedy s nimi jsou nesmírně inspirující.
A reakce kritiků a odborníků na zpracování kontroverzního tématu?
Setkáváme se s výtkami, že film nepřinesl jasného viníka, že jsme manipulativní nebo že znovu otvíráme rány. Na druhé straně film otevřel debatu a nové otázky. Kritici uznávají, že jsme upozornili na selhání systému. Těší nás zájem mladých lidí, kteří přicházejí s novými perspektivami. I přes veškerou kritiku věříme, že jsme odvedli důležitou práci.
Jaký je širší kontext případu Anety Rodové v rámci české kriminalistiky a jak ovlivnil veřejné vnímání práce policie?
Případ Anety Rodové je symbolem selhání systému – nejen policie, ale celého systému vyšetřování. Film ukázal, jak může nedůsledná práce úřadů zanechat oběti i jejich rodiny v beznaději. Doufáme, že tento případ přiměje veřejnost k zamyšlení nad tím, jakým způsobem může selhat systém, a přispěje k tomu, aby se podobné chyby neopakovaly.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
