Přijde mi až líto, že tak legendární případ orlických vražd má na svědomí taková smutná parta, říká Igor Orozovič alias Karel Kopáč
Minisérie »Devadesátky« je televizní fenomén, kterým se pyšní Česká televize. Televizní magnet, který má šest dílů, v neděli večer přitahuje miliony diváků sledovat temnou stránku 90. let. Redakce ŽivotvČesku.cz získala rozhovor s hercem Igorem Orozovičem (37), který v seriálu ztvárnil odsouzeného a dnes již zesnulého Karla Kopáče - organizátora gangu. Promluvil nejen o své roli, ale jak celou kauzu, kdy vrazi své oběti většinou ukrývali do sudů, vnímá.
Pane Orozoviči, Devadesátky jsou rekordně sledovaný televizní hit. Zajímá mě, jak se s odstupem na postavu Kopáče v rámci dějin díváte? Jakou podle vás v orlických vraždách hrál roli?
Bude to možná znít divně, ale přijde mi skoro až líto, že tak legendární případ, jako jsou orlické vraždy, má na svědomí taková smutná parta. Člověk by za »vraždami podnikatelů« čekal aspoň složitě strukturovanou mafii a nejlíp kmotra s růží v klopě.
Počkejte, jak to myslíte?
No, místo zmíněného šlo o partičku z posilovny. Kopáč byl sice bývalý Urňák, ale jinak vlastně bodyguard, vyhazovač… A kdyby alespoň šlo o pohádkové jmění. Ale oni vraždili kvůli dost malým obnosům nebo kvůli baráku. I vlastní rodinu. A řekl bych, že jim to vlastně procházelo jen náhodou, vždyť on zabil svého šéfa. Prostě asi tehdy někteří lidé měli pocit, že se může všechno. Černý se tím ještě chlubil… Ale tak to byl psychopat.
Připravoval jste se na natáčení nějak speciálně? Studoval jste si něco o své postavě?
Jasně. Hlavně jsem se snažil dohledat co nejvíc dobových materiálů a televizních dokumentů, protože se v nich dají najít útržky výpovědí Kopáče z rekonstrukce vraždy. A to je vlastně fáze, ve které se s ním diváci setkávají i v Devadesátkách. Musel projít dost šílenými stavy a změnami.
Co vás nejvíce na něm zaujalo?
Fascinovalo mě, jak podivně v klidu a věcně později vypovídal, i když trochu zadrhával. Zlomený Kopáč na vozíku byl asi jiný než ten borec z Urny. Při natáčení Devadesátek jsem náhodou mluvil s policisty, kteří ho znali osobně ještě jako parťáka. Říkali, že v běžném životě rozhodně nezadrhával. Překvapilo mě, jak jsme si s Kopáčem podobní. Tedy doufám jen vzhledově. A za svůj největší přínos roli považuji to, že jsem si nechal narůst na hlavě takovou deku, skoro mullet. Trávil jsem tak celé léto a podzim a občas jsem se dost styděl. Tak snad to diváci docení.
Parádu na hlavě měl i majitel Discolandu...
Na Jonáka nemám. Ale přeci jen Michal Novotný měl paruku (směje se).
Jak se vy sám na devadesátá léta díváte? Proměnilo natáčení Devadesátek nějak tento názor?
Zrovna u minulého dílu jsem se pousmál, protože výlov sudů byl deset dní po mých desátých narozeninách. Byl jsem ještě dítě a v tom věku člověk vnímá všechno v pohodě. Samozřejmě s odstupem času vidíme víc a víc, jak ta euforická doba byla ztřeštěná a trochu ujetá a jak společnost vlastně trochu nezvládla ten příval nabyté svobody. Ale dnešní doba je ve své rozporuplnosti možná ještě horší. Ale jinak je to opravdu nostalgie na pěkné dětství a mládí. A většina mých starších přátel na to vzpomíná jako na úžasnou radostnou dobu. Vždycky, když o tom mluví, tak jim až závidím, že zažili takový ten pocit, že teď už všechno bude jenom a jenom skvělé. Bohužel to byl jen pocit.
A když upřesníte, co si teď o devadesátkách myslíte?
Jsem dost vystrašený z toho, že se teď i móda devadesátých let zase vrací. Jediná móda, která zabijí krásu těla. Navíc podle mě jsme si tehdy zničili devedesátkovým vkusem designu a architektury i kus naší vlasti – samozřejmě za to mohl i předešlý režim, který přeťal rozvoj estetického vnímání v Čechách. Měli jsme tady pak podivnou představu o západním luxusu a snažili jsme se to nějak napodobit viz Discoland nebo podnikatelské stavby bez ladu a skladu a duše. To je zlo.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
