Proč byl íránský vůdce zabit tak snadno a jak dlouho může konflikt trvat, vysvětluje expert Kraus

Rozhovor: Útok se dal čekat, Írán se na něj podle všeho připravoval. Přesto nejvyšší duchovní vůdce ajatolláh Alí Chameneí zůstal ve své rezidenci a byl zabit překvapivě »snadno«. Politolog, bezpečnostní expert a specialista na Blízký a Střední východ Josef Kraus z Masarykovy univerzity v rozhovoru pro ŽivotvČesku.cz vysvětluje, proč se nemusel chtít skrývat, jak režim předem chystal předání moci a na čem bude záviset, zda se konflikt během několika dnů přelije do vyjednávání, nebo naopak přitvrdí a protáhne se s vážnými dopady na celý region.

Pane doktore, Írán věděl, a tušili jsme to i my, že může přijít útok. Proč se tedy nejvyšší duchovní vůdce ajatolláh Alí Chameneí neschoval a jeho smrt přišla tak snadno?

Jdete správným směrem. V posledních hodinách se spekuluje právě o tomhle. Zajímavé je v tomto ohledu vyjádření Alího Larídžáního, jednoho z nejdůležitějších politicko-bezpečnostních představitelů země, který stojí v čele íránské obdoby bezpečnostní rady sdružující bezpečnostní aparát. V rozhovoru pro íránskou televizi uvedl, že nejvyšší duchovní vůdce zemřel ve své rezidenci, která byla bombardována na začátku dne Izraelem. Zároveň naznačil, že neměl v úmyslu měnit své zažité zvyky, nechtěl se schovávat v bunkru a nechal věci plynout. To posiluje spekulace, že s možností své smrti počítal.

Mohl v tom hrát roli motiv mučednictví?

Zní to zvláštně, ale v kontextu mentality režimu to není úplně scestné. Bylo mu 86 let, měl horší zdraví a v zemi se roky řešilo, komu a jak předá moc. Jeho dny byly sečteny tak jako tak. Ve šíitském světě je navíc kult mučednictví poměrně silný, jde o největší možnou společenskou i náboženskou poctu. Pokud byl hluboce věřící, je možné, že mučednickou smrt vnímal jako jistou cestu do ráje. Neříkám, že si to plánoval, ale nevypadá to, že by mu to dramaticky vadilo.

Překvapilo vás, že se režim po jeho smrti zatím nezhroutil?

V Íránu se nenechalo nic náhodě. Už měsíce předtím se objevovaly informace, že se systém připravuje na možnost úmrtí nejvyššího duchovního vůdce. Vznikaly mechanismy, jak předat jeho pravomoci na další lidi, minimálně provizorně, tak aby se zachovala kontinuita a systém se nezhroutil jako domeček z karet. A zatím to vypadá, že to zafungovalo. Systém funguje dál. Byl centralizovaný, ale nebyl natolik personifikovaný, aby stačilo odstranit jednu osobu a všechno se rozpadlo.

V ulicích jsou vidět rozdílné reakce. Jedni slaví, druzí truchlí. Co to vypovídá o společnosti?

Íránská společnost je hodně rozdělená. Část lidí jeho smrt opravdu slaví, nebyl pro velkou část společnosti populární. Zároveň je tu jiná část, pro kterou byl důležitou duchovní a politickou autoritou. A ti chodí na shromáždění, vyjadřují podporu režimu a volají po odvetě. Nejsou to stejné skupiny. Společnost je rozdělená mezi ty, kteří ho nenáviděli, a ty, kteří ho milovali.

Může tohle otevřít cestu k liberálnějšímu Íránu?

Liberální demokracii západního střihu bych v tuto chvíli od Íránu neočekával. Nejsou na to podmínky. Navzdory eliminaci nejvyšší autority systém funguje a je pravděpodobné, že nějak přetrvá. Pravděpodobnější než rychlá demokratizace je buď pokračování režimu s personální obměnou, nebo v horším scénáři rozpad státu a občanská válka.

Vidíte i scénář, že se systém změní, ale směrem, který Západ nevítá?

Ano. Už teď jsou indicie, že posiluje bezpečnostní aparát do té míry, že si může začít uzurpovat politickou moc. Zjednodušeně –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ zejména revoluční gardy mohou nakonec převzít roli vládnoucího elementu. Teokracie by se mohla posunout do podoby vlády ozbrojených sil, tedy vojenské junty. Není jisté, že se to stane, ale je to teď pravděpodobnější než svobodný Írán se svobodnými volbami.

Kdy se dá čekat uklidnění a návrat k normálu, třeba i obnovení leteckých koridorů?

Na osobě vůdce to nezávisí. Klíčové je, kam až budou aktéři ochotni situaci eskalovat. Pokud se Izrael a USA přikloní k deeskalaci a bude snaha domluvit se, může přijít ještě několik dní intenzivního konfliktu a pak postupné vychladnutí, po kterém se může obnovit provoz a stabilizovat situace. Pokud ale bude tlak dál stupňován a íránský systém získá pocit, že je kriticky ohrožen, může hrát vabank, mobilizovat všechny možnosti a sáhnout i ke krokům typu uzavření Hormuzského průlivu. To by znamenalo ropný šok a silné dopady na celý region i svět.

Zatím to vypadá na rakety a drony, ne na pozemní válku. Je pozemní invaze na stole?

V tuto chvíli to tak nevypadá. A pokud by Spojené státy chtěly skutečnou změnu režimu ve smyslu instalace nového systému, bez pozemní invaze by to nešlo. Jenže USA na to nemají kapacity, vůli ani energii a dlouhodobě to nechce ani Donald Trump. Proto se konflikt nejspíš bude držet v rovině dálkových úderů, i když intenzita a škody mohou být přesto značné.

Co má Írán ještě »v záloze«, pokud by byl zahnaný do kouta?

Vedle raketových, dronových a námořních možností je to aktivace spojenců v regionu. To jsou šíitské milice v Iráku, Hizballáh v Libanonu nebo Húsíové v Jemenu. Ti zatím do konfliktu nevstoupili naplno, ale mohou ohrozit námořní dopravu, území Izraele i americkou přítomnost. Íránci si to zatím drží v záloze, protože nevědí, kam vývoj povede. Jejich priorita je teď udržet zemi pohromadě a ukazovat, že mají schopnost zasahovat. Teprve pokud budou zahnáni do kouta a budou hrát vabank, může se to rozjet naplno.

Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.