Respektovaný protokolář Jindřich Forejt: Otevřená zpověď o tom, co vnímal, když se probudil z kómatu
Svědectví lidí, kteří překonali těžkou nemoc nebo dramatickou životní situaci, by neměla být prvoplánovou senzací, ale vzpruhou a povzbuzením pro každého, kdo čelí podobné výzvě. Jindřich Forejt je bezesporu špičkový odborník na diplomatický protokol, je studnicí znalostí o šlechtických rodech a historii. Na počátku března roku 2021 se veřejnost dozvěděla, že byl převezen do nemocnice s příznaky mrtvice, byl uveden do umělého spánku. Pro portál ŽivotvČesku.cz Jindřich Forejt svěřil, jaké pocity prožíval, a prozradil, co mu pomohlo zvládnout tíživý čas nemoci.
Hovořit o dramatické životní situaci a vnitřních pocitech není jednoduché. Proto je nesmírně cenné, že se Jindřich Forejt, který se stal symbolem protokolárního umu a bez kterého si nelze představit například komentování událostí na britském královském dvoře, rozhodl promluvit a předat poselství, které má navzdory prodělané těžké nemoci pozitivní vyznění. O tom, že Jindřich Forejt skončil kvůli prodělané mozkové příhodě v nemocnici, se veřejnost dozvěděla 2. března 2021. Po ukončení hospitalizace následovaly rehabilitace a postupný návrat do života.
Když se v nemocnici Jindřich Forejt probudil z umělého spánku, prožíval podle svých slov šok. "Jako zřejmě u většiny z nás, kteří někdy museli čelit atace vážného onemocnění, zdravotní indispozici či osobnímu nepohodlí, tak se i u mě projevily v průběhu jednotlivých fázích nemoci různé reakce. Ty se mohly lišit mírou intenzity a prožívané naléhavosti. Jednalo se o důsledek šoku po probuzení z umělého spánku. Jde o strach, chmurné myšlenky nebo nepříjemné pocity úzkosti," zcela otevřeně svěřil špičkový odborník na protokol portálu ŽivotvČesku.cz.
Zabojovat s pocity úzkosti a nejistoty pomohla Jindřichu Forejtovi jeho víra v Boha, projevilo se i dědictví předků.
"Byl jsem vychován ve víře, jejíž zohlednění v každodenním životě je základním elementem mého bytí a jakékoli činnosti. V nelehkých chvílích mi pomohla pevná vůle a jistá zarputilost, zřejmě dědictví po italských předcích, v kombinaci se smyslem pro řád a stanovování cílů, což je zase bezpochyby projevem genů německých," vyznal se Jindřich Forejt pro ŽivotvČesku.cz. Právě jistota, kterou přináší víra, protokoláři nesmírně pomáhala.
"A to vše jsem prožíval s vědomím, že mohou přijít okamžiky zoufalství a destruktivní beznaděje, že si mohu připadat opuštěný a sám, ale že jen jedna jistota mě bude provázet po celý život: Ta, že Bůh je se mnou. A to i tehdy, když mám pocit, že jeho přítomnost nepoznávám. Často jsem si vzpomněl na slova Ježíše Krista: »Bože můj. Bože můj, proč jsi mě opustil?« Když je pronášel, stál Bůh vedle něho. A nenechal ho samotného nikdy," uzavřel pro ŽivotvČesku.cz Jindřich Forejt svou silnou výpověď o čase tíživé nemoci, která náhle zasáhla do jeho života a v mnohém jej proměnila.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
